Tak tohle je ale hodně nepovedené PRko. Je to jenom stejný pokus o diskreditaci stévie, jako byl v minulosti proti jiným sladidlům. Četl jsem článek a čekal, kdy NEZÁVISLÝ autor doporučí něco lepšího, než stévie. A vida, on lepší variantu našel! A věřte, že mu za to nikdo nic neslíbil ani nedal. Ach jo, to jsem se tedy trochu zklamal v redakci, že něco podobného na čtenáře zkouší.:(
Má-li být tou lepší variantou zmíněnýxylitol (něm. Birkenzucker), pak autor jaksi zapomněl uvést, že jeho výroba je značně drahá. Zkoušeli ho už Finové za války, kdy byli odříznuti od dovozu cukru, a po válce od toho upustili. V současnosti se v Evropě nejvíc produkuje v Dánsku (fa Danisco) a také v Maďarsku, kde zahraniční konkurence zničila tamní cukrovarnický průmysl. Tam ale mají aspoň surovinovou základnu - odpad při pěstování kukuřice, leč i tak je to drahá záležitost. Navíc by se xylitol neměl požívat ve větším množství, protože způsobuje řídkou stolici; domnívám se, že z tohoto důvodu není povoleno jeho podávání dětem.
Ke stevii: V EU byla sice povolená teprve nedávno, ale léta už je používaná např. v Japonsku. Coca Cola jí tam vesele sladí a jen čekala na to, až se rozhoupe i Evropa. Chuť, pravda, nic moc, např. fa Kofola o tom ví své a doslazuje i jinými umělými sladidly, ale takový humus to zase není. Je to věc zvyku. Je jasné, že plete-li si někdo slazení kávy s krmením grošáka a dává si do hrnku třeba čtyři kostky, bude mu chuť stevie připadat odporná. Osobně nesladím ani kávu, ani čaj a žiji docela spokojeně přiměřeně okolnostem.
ad1: Med myšlen lesní, od včelaře na vsi, ne činskej šmejd z márketu.
ad2: přehlédl jste, že jsem psal o melasovém třtinovém cukru, To máte, pane, jako žrát bílou mouku, nebo celozrnnou s otruby a klíčkem. Prostě tam máte přidanou hodnotu vlákniny a pár minerálů. To je realita, ne dogma, prostudujte si to.
ad ad1) už Dobromila Retigová věděla, že lesní med je nejméně kvalitní med a proto se hodí výhradně do pečení, nikoli pro slazení, nebo namazání na pečivo.
Tedy za sebe doporučuji ideálně akátový, lipový, nebo aspoň luční med, ideálně přímo od včelaře. Ne, včelař nemusí být ze vsi. Včela má akční rádius cca 3 km, není v této zemi město (ani Praha), kde by se daly chovat včely a zároveň mělo louku dál, než 3 km.
Ke špinavému cukru se vyjadřovat nebudu, melasou se krmí koně a já to tak nějak přirozeně odmítám.
Spíš v melase vidím novou PET flašku s vodou, aneb vyděláme na lidské blbosti.
PS: navíc kdo mluvil o mazání na pečivo. Jde samosebou o přísadu do omáčky nebo do ovesného koláče. Jinak cukr není potřeba. V ovoci je ho dost :-)
Z kafe to udělá kakao.
Do bylinkového čaje to je hnus.
Pečivo dnes normální člověk nežere a ještě aby si na to mazal sacharózu.
Vy jste srandisti ....asi si taky hodim pár nicků přes proxy
Je vidět, že jste skutečný odborník.
Víte, že melasa se odstraňuje až po chemickém zpracování? Co se týče BIO, tak to je příběh sám pro sebe, víte, že BIO samolepu si každý může nalepit na co chce, protože potraviny nejsou nijak upraveny žádnou směrnicí, jen suroviny? Poslední dovětek, ty včely v lese jsou předpokládám řádně poučeny, že na chemicky ošetřené stromy nesmí lézt, jinak by znehodnotily BIO med.
Nechtěl jsem se Vás dotknout.
Marketingem vnímání upravené mám těžko, žiju bez masmédií a alternativní média beru s nadhledem. Čerpám z knih a na ty marketingové agentury kašlou. To zrovna nefrčí. Já osobně žádného BIO farmáře neznám. Znám svůj " bio " produkt a prodkty " bio "mých známých, ke kterým jezdím pro jídlo.
Od začátku jde o to, že melasa z třtiny je přidaná hodnota - vyloženě zdravá věc oproti sacharóze, a vy jste to musel zpochybňovat.
O lesním medu nemluvě a možná jsem neznaboh, ale lidová literatůra mě nikdy nezajímala.
studujte, vy bordelové z pole, aby vám došlo co myslím přidanou hodnotou.
http://www.perfektra.cz/cs/trtinova-melasa
jinak google snad umíte použít
http://cs.wikipedia.org/wiki/Med
kvalitní ( v rámci možností ), lesní med je jednička !
Nevytrhávejte z kontextu, jasně jsem doplnil, že snad umíte používat google.
,,,a je snad jasné, když se snažím přesvědčit o pravdivosti svého tvrzení, že nadhodím něco, co mi hraje nejvíce do karet.
Ale ono bylo jedno, co jako důkaz nadhodim, všechno co najdete o třtinové melase, bude good.
ale tak nechme to už, oki ?
"Kdo chce kam, žere si rafinovaný bílý, chemicky ošetřený řepný." Pane, napřed si zjistěte, jak se cukr vyrábí, a pak plácejte něco o chemii. Jediná "chemie", která se při výrobě cukru používá, je vápenné mléko (čiření) a oxid uhličitý (při saturaci), což rozhodně nejsou žádná vysoce nebezpečná éčka. Vzniklá šťáva se zahušťuje a poté krystalizuje, čímž vznikne surový cukr - to je ten váš "melasový, chemicky neošetřený". Ani při jeho rafinaci, ani při afinaci na bílý cukr se nepoužívá nic jiného, než voda, pára a fyzikální zákony. Doporučuji zajet si do Dobrovice, tam ještě funguje jeden z mála českých cukrovarů. Možná vám umožní prohlídku provozu, a kdyby ne, je tam fundované muzeum.
Je ovšem pravda, že někdy se k rafinovanému cukru přidává dodatečně melasa, protože je to cool a lid to žádá.
Pane, v prvé řadě je potřeba uvědomit si rozdíl mezi třtinovým a řepným cukrem - ten klasický bílý je řepný. V druhé řadě je potřeba si uvědomit, že rafinace, byť za použití "pouze" vápenného mléka, odstraňuje z cukru látky, které v organismu kooperují při jeho využití, tudíž si je organismus musí brát ze svých zásob. Ergo kladívko užívání nerafinovaného třtinového cukru (s melasou) prostě je zdraví prospěšnější, protože nepřipravuje organismus o látky obsažené v melase, které pak mohou chybět u jiných biologických procesů.