Pokud to chcete z ekonomického pohledu, tak nejefektivnější je dokonalá konkurence, která představuje nulovou bariéru vstupu na trh, čili neomezený počet dodavatelů. Pak můžete svobodně chodit jen k těm dobrým a nechat zkrachovat prodavače aušusu.
Když tu máte oligopol (po rozdělení zákazníků do segmentů a analýze vlastníků těch firem možná už i monopol) dopadne to tak, že vedle aušusu najdete jen jiný aušus, protože na aušusu je největší marže. Hrozba, že zákazník uteče ke konkurenci se limitně blíží nule.
Pokud to chcete z lidského hlediska, tak malí obchodníci, výrobci nebo poskytovatelé služeb dříve často dojeli na prostou závist svých sousedů. Strach, aby se ten podnikající soused náhodou neměl lépe než já. Dnes se to už pomalu mění a spousta lidí raději zajde za známým stolařem nebo zedníkem, protože mu věří více, než velké firmě.
Hypermarkety ale mají příliš silnou pozici a proto ta deprese. Deprese z příspěvků, jak nevychované děti podléhají lákadlům u pokladních pásům, zatímco ty vychované už mají své mlsky ze standardního regálu bonbonů.
Souhlasím s vámi, že zoufalá paní z večerky to jednou zkusí se šunkou k rohlíku nebo i s lízátkem na vaše děti, když tam jste jen pro chleba. Po domluvě si to ale do příště rozmyslí, protože raději oželí tržbu za dvě lízátka, než přijít o pravidelného zákazníka.