Celé jméno rostlinky je Stevia rebaudiana Bertoni. Hned na začátku je potřeba říct, že v mnohých zeměpisných oblastech není žádnou novinkou. Již jihoameričtí Indiáni znali její vlastnosti. Stévie pochází z tropických a subtropických oblastí Jižní Ameriky, z oblasti kolem řeky Paraná, která protéká Brazílií a Paraguají. Zdejší indiáni ji používali jako sladidlo, ale také jako léčivou bylinu, třeba na pálení žáhy, cukrovku, na dezinfekci úst a jako prevenci proti zubnímu kazu, stejně jako na řadu dalších zdravotních problémů.
Čtěte dále: Stévie, sladidlo nejen pro diabetiky
Pro Evropany rostlinku objevil a popsal botanik Moisés Santiago Bertoni již v roce 1887. Na konci sedmdesátých let dvacátého století se stéviovým sladidlem začalo sladit v Japonsku a odtud se toto sladidlo rozšířilo do celé jihovýchodní Asie. Evropa zůstávala až do nedávné doby skeptická a sladidlo jen s výjimkou Francie nepovolila používat.
Proč je stévie tak zajímavá?
Stevia je subtropická rostlinka dorůstající výšky 65–80 cm. A dá se dnes celkem snadno koupit přes internet a řada lidí ji také pěstuje za oknem. Má ráda světlo, teplo a vlhko. Jejími lístky si můžete osladit čaj, ale i další nápoje nebo jídla. Lze je používat čerstvé, mražené i sušené. Čerstvé obsahují kromě takzvaných „stevizoidů“ také relativně vysoké množství vitamínů (A, C, E, B, K), minerálních látek (fosfor, vápník železo, hořčík, chróm, kobalt, selen, křemík), antioxidantů, které pomáhají preventivně chránit naše cévy před kornatěním a také organismus před zhoubnými nádory.
Čtěte dále: Bílý nebo hnědý? Vyznejte se v cukru
A obsahuje řadu dalších zdraví prospěšných látek. Mnohem zajímavější je však obsah látek, které dodávají sladkou chuť, takzvané steviol-glykosidy. Z potravinářského hlediska jde o nekalorické sladidlo z přírodního zdroje, které má přibližně 200 až 300× vyšší sladivost než klasický řepný cukr.
Jde o naprosto nezávadné sladidlo z přírodního zdroje, které nemá například od jiných ani projímavé účinky při nadměrné konzumaci. Navíc stévie nezvyšuje hladinu krevního cukru, naopak, zdá se, že ji pomáhá dokonce stabilizovat, je tedy vhodná i jako alternativa cukru pro diabetiky. Extrakt ze stévie, tedy koncentrovaný steviol-glykosid (také nazýván Rebiana), nebo její lístky, se tedy dají používat místo klasického cukru. Lze ji použít i na pečení, vzhledem k tomu, že si své vlastnosti uchovává i při teplotách až 250 oC.
Srovnání sladivosti
- 1 čajová lžička cukru = lístek stévie velikosti 1/8 čajové lžičky = několik zrnek stéviového koncentrátu
- 1 hrnek cukru = 2 rovné čajové lžičky stéviových lístků = ¼ čajové lžičky stéviového koncentrátu
- ½ čajového šálku cukru = lístek stévie velikosti ½ čajové lžičky = špetka stéviového koncentrátu
„Jak se dlouhodobě ukazuje, umělá sladidla preferují lidé podle individuálně vnímané chuti. Stévie je podle mého názoru vítaným rozšířením spektra umělých sladidel, zejména pak pro pacienty s diabetem,“ říká profesor Milan Kvapil, přednosta interní kliniky v Motole a dodává: „Stévie je v posledních letech podrobně analyzována, obsahuje řadu zajímavých látek a má také velmi zajímavé účinky jako například snižování krevního tlaku."
Evropská komise schválila koncem listopadu 2011 stévii jako sladidlo do potravin a nápojů a díky tomu se výrobky s jejím obsahem mohou od dubna objevovat i v České republice. Odborníci však upozorňují na to, že reálným řešením není jen samotné snižování kalorií v nápojích a jídlech. „Lidé by mohli snadno podlehnout iluzi, že pak mohou vypít a sníst, kolik chtějí. Řešením je samozřejmě rovnováha mezi dostatkem pohybu a racionálním jídelníčkem, jehož součástí pak mohou být i potraviny a nápoje se stéviovým sladidlem,“ upozorňuje odborník na výživu Pavel Suchánek.
ČLÁNKY DO MAILU