Slavní autisté a autistky: od Michelangela přes Van Gogha až po Anthonyho Hopkinse a Muska

Před pár desítkami let ho nikdo neznal, teď je z něj asi nejčastěji zmiňovaná forma autismu. Aspergerův syndrom. Jak si stojí ve srovnání s autismem jako takovým? 

Autismus je široká kategorie, která se dělí na různé typy podle toho, kolik podpory a speciálního porozumění daný člověk vyžaduje. Aspergerův syndrom konkrétně označuje formu „vysokofunkčního“ autismu – takového, se kterým se člověk je schopný pohybovat ve společnosti a nemívá poruchu intelektu, naopak může být nadprůměrně nadaný. 

K typům autismu se řadila také „autistická porucha“, což byli lidé s velkými problémy komunikace i zpracovávání emocí, a mezi tím ležela kategorie „nespecifikovaná trvalá vývojová porucha“.

Pokrok nastal v roce 2013, kdy se autismus začal uznávat jako spektrum. Představa takového kontinuálního schématu mnohem lépe ilustruje fakt, že co člověk, to originál s mnoha vrstvami a mnoha vlastnostmi. Lidský mozek však potřebuje věci abstrahovat, aby je mohl pojmenovávat a pracovat s nimi – hlavně když jde o objektivní technické termíny. I na tomto spektru tedy existují kategorie: vysokofunkční/Asperger/ASD, nízkofunkční, klasický autismus a tak dále. 

Přečtěte si také:

Autismus má různé formy. Jak se projevuje a léčí?

Nezdravé škatulkování 

Stále se to tedy určuje podle funkčnosti jedince. Takové dělení však někteří autisté (včetně autorky článku) označují za škodlivé a ignorantní. Proč? U toho „méně funkčního“ konce spektra je problém s tím, že znevažuje schopnosti daných osob – i neverbální jedinec má svoje místo ve společnosti a důležité názory a pocity, které může komunikovat různými způsoby. Ale ani lidé na opačném konci si nemohou „pískat“, že jsou „ti schopnější“.

Obzvlášť lidé, kteří dostali diagnózu v dospělosti, jsou většinou aspergeři, kteří se naučili velmi dobře adaptovat. Za vysokofunkční jsou považováni, protože jsou podobnější normě a autismus umí skrývat – tzv. masking. Společnost pak často nebere vážně skutečnost, že zapadat do společnosti aspergery stojí větší úsilí než běžné jedince, a případné výpadky, přetlaky či faux pas se berou jako neslušnost a neochota se ovládat. Některým lidem také vadí, že se forma autismu jmenuje po Hansi Aspergerovi, který měl z přesvědčení sloužit nacistům.

Přečtěte si také:

Nedostatek dopaminu se může projevit chutí na sladké i nezájmem o sex

Byl Einstein autista? Vědci jsou někdy podivní

Po smrti se mluví převážně o takových lidech, kteří byli v něčem velmi výjimeční a něco dokázali. „Vysokofunkční“ autismus je pro různé oblasti života handicapem, ale někdy těmto lidem díky unikátnímu způsobu uvažování naopak otevírá dveře jinde – například ve vědě či umění. Spousta geniálních osobností se vyznačuje podivínskými zvyky. Zjednodušíme-li autismus na velmi obecné hlavní symptomy, dostaneme problémy se socializací, netypické logické uvažování, zvláštní oblasti zájmu a fixace, senzorickou citlivost, poruchy komunikace a další netypické lidské vlastnosti. Podívejme se tedy, které dávno zesnulé postavy internet na základě historických detailů považuje za možné (nejsou to nezvratné důkazy!) autisty:

• Albert Einstein se v mnoha seznamech uvádí jako jeden z prvních. Mezi jeho zvláštnosti patřilo nenošení ponožek a neochota nechat na sebe sahat (senzorické problémy), samotářství a hyperfixace, kterou se pro něj stala i fyzika.
• Podle samotářské povahy řadí někteří na autistické spektrum potenciálně také Isaaca Newtona. Málo mluvil, zato na jeho přednáškách mu záleželo tolik, že když mu studenti nepřišli, prezentoval je sám v prázdné třídě.
• Podobné vlastnosti a symptomy lze najít v pramenech také u biologa Charlese Darwina.
• Moc nemluvil ani fyzik a chemik Henry Cavendish – dokonce i sluhům si o jídlo a jiné věci raději psal než žádal nahlas.
• Dokonce i Nikola Tesla měl pár zajímavých vlastností, jež by mohly svědčit o autistickém spektru. Patřila k nim velká citlivost na světlo a zvuk, opět introverze a také silná fixace na oblíbené číslo 3.

Autističtí umělci a jejich bouřlivé povahy

Pro některé je představa autistického umělce možná kontraintuitivní, ale mohou za to pravděpodobně popkulturní klišé. Autismus není jen o tom, že člověku záleží na logice a spravedlnosti. Koreluje často také s velmi uměleckými a „barevnými“, často neurodivergentními vlastnostmi – třeba synestezií, dobrou vizuální pamětí, absolutním hudebním sluchem a podobně. Autista svět vnímá trochu jinak, což může být velmi inspirující, a proto jich i v řadách výtvarných, literárních a hudebních umělců najdeme mnoho.

• K nejstarším možným autistům patří geniální renesanční sochař a malíř Michelangelo. Píše se o něm, že se na svůj pracovní proces až nezdravě fixoval, špatně zvládal své emoce a zaváděl si přísné rutiny.
• Vincent van Gogh je známý jako zádumčivá osobnost nezvládající svůj vztek. Jeho extrémní fixace na malování by se dala zařadit jako možný symptom autismu – téměř jeden obraz denně. Měl navíc problémy s duševním zdravím a společnost okolo jej často nechápala.
• Andy Warhol, legenda moderního umění, podle některých spadá na autistické spektrum: například díky oblibě v opakování a v rutině a kvůli neohrabanosti ve společnosti.
• Wolfgang Amadeus Mozart patří k těm nejvíce geniálním klasickým hudebníkům – skládal už jako malé dítě a dokázal zpaměti hrát po přečtění not. Údajně byl také tak citlivý na zvuk, že se mu z hluku dělalo fyzicky zle. Na veřejnosti prováděl různé skopičiny bez ohledu na to, co si kdo pomyslí, neovládal své impulzy a podle silných fixací střídajících se s krátkou dobou soustředění by mohl být kandidátem i na diagnózu ADHD.
• Závislí jste, pokud se vás týkají tři ze sedmi typických příznaků

Přečtěte si také:

Závislí jste, pokud se vás týkají tři ze sedmi typických příznaků

Neviditelný a zrádný autismus u žen

Dějiny dlouho psali muži – kdo ví, kolik geniálních žen se do nich mohlo dostat, kdyby jen dostaly prostor se věnovat svým zálibám či za to byly oceněny… Známe však celou řadu konkrétních ženských osobností, o kterých se ve školách právem učí. Věděli jste však, že některé z nich také mohly vykazovat známky autismu? Není jich tolik jako těch mužů – říká se navíc koneckonců, že ženy jsou v maskování autismu schopnější a jejich diagnóza se často nebere vážně. Z již zesnulých slavných (možných) autistek můžeme jmenovat tyto:

• Básnířka Emily Dickinson se na seznamech historických osob, jež mohly mít autismus, objevuje často. Nejenže se stranila lidí a rozuměla si spíše s dětmi, ale také se fixovala na nošení stále stejného oblečení.
• I Jane Austen, autorka slavné Pýchy a předsudku, jevila prý pár autistických symptomů. U ní to je však velmi málo podložené a konkrétní údaje se hledají těžko. Objevují se spíše názory, že diagnóza sedí na několik z jejích literárních postav.
• Spisovatelka Virginia Woolf se jako dítě abnormálně dlouho učila mluvit. Se slovy pak však, jak víme dle její slávy, uměla zacházet bravurně. K jejím výstřednostem, které mohou svědčit o autismu, patřily nejen problémy s očním kontaktem, ale i speciální zájem o pera a inkousty, jež si důsledně třídila podle barev. Nejraději měla fialový inkoust, kterým psala dopisy své milence Vitě Sackville-West.
• Nemusíme se ale bavit jen o spisovatelkách. Jméno Barbara McClintock patří do vědeckých kruhů – šlo o bioložku, která studovala genetiku rostlin. Za svůj výzkum získala v roce 1983 Nobelovu cenu, ale pro svou averzi k pozornosti od lidí ji prý málem odmítla přijmout. Za autistku ji známí považovali také kvůli hyperfixaci na vědeckou práci.

Dostaňme se také do současnosti. Zpěvačka a herečka Courtney Love je ukázkou toho typu autismu u dívek, o kterém se začalo pořádně mluvit až v tomto století. Devadesátková grungeová hvězda a kontroverzní vdova Kurta Cobaina dostala diagnózu mírného autismu už jako dítě. V rozhovorech uvedla, že jako malá dlouho nemluvila, první návštěvu psychiatra absolvovala už jako předškolák, ve škole měla problémy zapadnout, ale později „rozkvetla“. Love je známá jako protivná ženština, se kterou se lidem v hudební branži špatně pracovalo, ale také sebevědomý sexsymbol, což odporuje klišé, která se o autismu tradují. Společnost má tendenci vnímat autisty jako infantilní a asexuální bytosti – což prostě není vždy pravdou.

Přečtěte si také:

Proč se normální lidé dívají na nenormální porno? A kdy s tím jít k lékaři

Současné celebrity s autismem

Seznam slavných autistů žijících v současnosti je delší a také spolehlivější. Řada z nich má totiž diagnózu a u těch, kteří ne, je stále možné to případně zkoumat. Není totiž úplně fér vytáhnout si z kontextu dvousetletý deníkový záznam a soudit podle něj, že známe něčí neurologický a psychologický profil…

• Ke kontroverzním autistům kromě Courtney Love patří také například miliardář Elon Musk. CEO společnosti Tesla svou diagnózu veřejně odhalil v roce 2021.
• I jiný extrémně bohatý muž, zakladatel Microsoftu Bill Gates, by mohl patřit k lidem s Aspergerovým syndromem. Také to není někdo, kdo by se velmi stranil lidí a veřejného vystupování, ale k potenciální možnosti diagnózy patří například jeho monotónní způsob řeči, houpavé pohyby a vyhýbání očnímu kontaktu.
• Herec, komik a scenárista Dan Aykroyd je známý hlavně svou rolí v Ghostbusters. Jako dítěti s tiky mu diagnostikovali Tourettův syndrom, o svém autismu se však dozvěděl až v dospělosti. K jeho speciálním koníčkům patří duchové (to sedí!).
• K dalším hercům, zpěvákům či komikům kteří mají oficiální diagnózu, patří například Anthony Hopkins, Daryl Hannah či Susan Boyle
• Zooložka Temple Grandin je nejen diagnostikovaná autistka, ale také jedna z předních veřejných postav vzdělávajících na téma autismu veřejnost. Kromě toho se na základě své kariéry v etologii zvířat nahlas vyjadřuje pro welfare hospodářských zvířat.