Linda Salvequartová se s diabetem 1. typu léčila od devíti let. V dětství žádné problémy nepociťovala, jak sama říká, rodiče hlídali, aby dodržovala režim a aby byla v pořádku. Jenže pak přišla puberta a její „telecí období“, kdy nemoc nijak zvlášť neřešila. „Všichni mi říkali, že to špatně dopadne, ale já tehdy, v patnácti letech, nijak dopředu nepřemýšlela,“ vzpomíná.
Co se dozvíte v článku
„Nemoc udeřila zničehonic“
Jenže nemoc se po pár letech opravdu ozvala, a to velmi rázně. „Jednou odpoledne jsem přišla domů z práce a ani jsem si nemohla zout boty, jak jsem byla oteklá. Nemohla jsem se svléknout,“ říká. Druhého dne proto šla za svým praktickým lékařem a ten ji hned poslal do Prahy do IKEM. Tady už to šlo ráz na ráz.
„Musela jsem na dialýzu, protože takhle rychle nebylo možné sehnat dárce. Nakonec jsem na dialýzu docházela tři čtvrtě roku a pak, 4. ledna 2016, jsem šla na transplantaci slinivky a ledviny,“ popisuje.
Přečtěte si také:
Zánět slinivky břišní má akutní i chronickou formu. Napoví bolesti i oteklé břicho
Tím však zatím její problémy neskončily. I když většina pacientů odchází z nemocnice do dvou týdnů po transplantaci, ona tu strávila ještě další dva měsíce. Zatímco slinivka se totiž „chytila“ hned, ledvina ne, zřejmě i kvůli tomu, že předtím chodila na dialýzu. Po čtrnácti dnech se ale i činnost ledviny zlepšila a s tím i stav mladé ženy.
Dobrý konec jejího příběhu ještě podtrhuje to, že se Salvequartová i po transplantaci dvou orgánů mohla stát matkou. Nyní má čtyřletého syna, který se sice kvůli její preeklampsii narodil ve 28. týdnu těhotenství, ale následky si žádné nenese. „Před otěhotněním jsem musela upravit medikaci, s některými imunosupresivy se těhotenství vylučuje, ale jinak jsem vlastně nic měnit nemusela,“ vypráví pacientka.
Jak se transplantuje slinivka?
Celý průběh transplantace pankreatu popsal vedoucí programu transplantace slinivky v IKEM, chirurg Květoslav Lipár.
Nejprve lékaři odebírají orgán od zemřelého dárce. Ten je vždy mladší 50 let. Odebírá se slinivka i s částí dvanáctníku, do kterého jsou pak odváděny trávicí šťávy produkované slinivkou.
Následuje úprava štěpu, která zabere asi jeden a půl hodiny, a poté vlastní transplantace slinivky a nejčastěji i ledviny. Chirurgové provádějí jeden příčný řez přes celé břicho, případně dva po obou stranách. V obou případech jde o velkou břišní operaci. Celkem celý proces trvá i 12 hodin. „Během jedné osmihodinové směny se opravdu stihnout nedá,“ poznamenal Lipár.
Život bez inzulinu
Podobně dobře dopadnou každý rok operace asi čtyřicítky pacientů v Česku. Země se díky lékařům z IKEM řadí mezi světovou špičku, co se transplantací slinivky týče. Více než 95 procent transplantovaných pacientů žije déle než 5 let a má funkční štěp slinivky, „to znamená, že si nemusí aplikovat inzulin a nemusí dodržovat žádná přísná dietní opatření,“ říká přednosta Kliniky diabetologie IKEM docent Peter Girman.
IKEM se v současnosti řadí mezi přední světová centra v počtu transplantací na milion obyvatel. Každý rok dostane novou slinivku v průměru 35 pacientů. Celkově lékaři v IKEM transplantovali již 760 slinivek. To je obrovský úspěch. Pro zajímavost, náklady na jeden kombinovaný výkon (spolu s transplantací ledviny) sahají k jednomu milionu korun,
říká ředitel IKEM Michal Stiborek.
„V souboru nyní máme řadu pacientů, kteří již déle než 20 let nepotřebují injekce inzulinu, nemusí dodržovat diabetickou dietu ani monitorovat glykemie. To nám dalo příležitost sledovat příznivý vliv nově navozené normální glykemie na další vývoj orgánových komplikací diabetu, jako jsou především diabetická retinopatie, neuropatie a ischemická choroba srdeční. Jako variantu jsme také zavedli metodu transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků. Pacientům tak můžeme navrhnou více léčebných postupů, které odpovídají nejen jejich zdravotnímu stavu, ale také jejich osobní volbě,“ popisuje profesor František Saudek.
Transplantace pankreatu se nejprve prováděly pouze současně s transplantací ledviny, a to u osob s velmi špatnou prognózou při konzervativní léčbě a vysokým operačním rizikem. Trvalo ještě dalších 15 let, než se díky systematickému pokroku stala zavedenou léčebnou metodou.
Naposledy se technika transplantace slinivky břišní podstatným způsobem změnila v roce 2010. „Tehdy jsme tento výkon začali provádět kompletně nitrobřišním přístupem a tato změna vedla k podstatnému snížení pooperačních chirurgických komplikací. V posledních deseti letech se také podařilo navýšit celkové roční počty pacientů, kteří transplantaci pankreatu podstoupí,“ říká Květoslav Lipár.
První transplantace slinivky v IKEM
První kombinovanou transplantaci slinivky a ledviny provedli v IKEM chirurgové Ivan Vaněk a Vladimír Kočandrle, tehdejší ředitel IKEM, 26. června 1983. Letos je to tedy 40 let.
Pacientkou byla 32letá žena, která od svých 11 let trpěla diabetem 1. typu. V důsledku tohoto onemocnění měla těžce poškozené ledviny i zrak a kvalita jejího života byla značně narušená. Musela dostávat nejen velké dávky inzulinu, ale také pravidelně docházet na hemodialýzu. Po operaci jí oba nové orgány fungovaly 5 měsíců, po které nemusel být podáván inzulin ani prováděna hemodialýza. Následně orgány selhaly kvůli odmítnutí tělem. Pacientka zemřela 10 měsíců po transplantaci v souvislosti s komplikacemi dialýzy.
Slinivka zároveň s ledvinou
Naprostá většina pacientů (asi 85 procent), kteří podstoupí transplantaci slinivky, dostanou současně také ledvinu. Jde o pacienty s cukrovkou 1. typu, kterým právě ledviny selhávají.
Ve zbytku případů počtu se provádí izolované transplantace slinivky bez transplantace ledviny. „Jde o úzkou skupinu diabetiků, kteří nejsou schopni rozeznat hypoglykemie, a proto mohou upadnout do bezvědomí. Tyto stavy je ohrožují na životě a transplantace pankreatu je pro ně často jedinou léčebnou možností,“ doplňuje Girman.
Další možnost? Langerhansovy ostrůvky
Možností je také transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků. Jde o mikroorgány uložené ve tkáni pankreatu, které produkují inzulin. Představují asi 1 procento objemu tkáně slinivky a před vlastní transplantací se oddělují v laboratoři od zbytku pankreatu, který tvoří zažívací šťávy a pro léčbu cukrovky je zbytečný. V IKEM program transplantace Langerhansových ostrůvků zavedl v roce 2005 profesor František Saudek. Dosud se tu podařilo provést asi 150 těchto transplantací.
Zajímavostí je, že tato operace se provádí jen v lokálním znecitlivění a pacienti při ní zůstávají při vědomí. Jedna z prvních pacientek, která zákrok v IKEM podstoupila, více než 10 let nepotřebovala inzulin a i po 17 letech trvá částečná funkce transplantovaných Langerhansových ostrůvků, uvedl Saudek na tiskové konferenci.
ČLÁNKY DO MAILU