Tip na výlet: Dovolená v ráji. Po slovensku

„Co mají všichni s těma botama?“ říkala jsem si, když jsem na internetu hledala informace o Slovenském ráji. Na tuhle praktickou radu narazíte snad ve všech komentářích – a brzy zjistíte, že bytelné boty jsou skutečně asi to nejdůležitější, co byste si měli na výlet do krásné oblasti plné roklin a kaňonů zabalit.

Autor: http://mapy.hi­king.sk/

Kudy kam?

Slovenský ráj leží na východním Slovensku v oblasti Spiše a od roku 1988 jde o národní park, je tedy třeba dodržovat jistá pravidla. Počítejte s tím, že do jeho útrob se prakticky nedostanete autem a občerstvení a ubytování najdete až na výjimky pouze na jeho okrajích. V poslední době se do parku vybírá vstupné, ale pouze v letní sezóně, letos zaplatíte na den 1,50 € za dospělého a 0,50 € za dítě ve věku 6–15 let, pro důchodce nad 70 a děti do 6 let je vstup zdarma.

Také pro cyklisty jsou možnosti místy omezené, což není dáno nějakou buzerací, ale prostě charakterem přírody. Zjednodušeně řečeno – obvykle se štracháte roklí, korytem divokého potoka, vodou, přes kameny, po lávkách a žebřících na vrchol – a z něj nemáte moc jiných možností, než se celkem pohodlnou cestou dokutálet zase dolů.

Šipka ukazuje čas

Pěší trasy nejsou ani tak dlouhé, jako spíš různě náročné – turistické značení proto neudává délku v kilometrech, jak jsme zvyklí u nás, ale v čase. Má jít o jakýsi průměrný údaj, ale někdy jsem měla dojem, že zprůměrovali nejlepší výkony hodně namakaných členů horské služby. Dost ale taky záleží na počasí – podle stavu vody můžete jít jednu a tu samou cestu „suchou nohou“ a nebo se taky brodit po kotníky – i proto ty boty!

Pro výlety do parku je podél celé oblasti několik výchozích bodů (moje zkušenosti jsou z Podlesku a okolí), na každém najdete budku s penzistou, který vás zkásne o vstupné, rád si popovídá a taky poradí s trasou. Při plánování je totiž kromě náročnosti třeba dát pozor na to, že řada cest ve Slovenském ráji funguje pouze jednosměrně! Až si budete pořizovat turistickou mapu, podívejte se, jestli na ní nechybí tohle značení. Na té mé z Kompassu jednosměrnost cest vyznačená nebyla.

Pro koho to není

Autor: Vitalia.cz

Pán z budky nás například varoval, že na jednu delší a náročnější trasu vycházíme příliš pozdě a vzhledem k počasí (odpornému) bychom mohli mít problém vrátit se včas. Jen se divím, že podobně neodrazoval od výběru cesty poměrně četné rodiny s malými dětmi. Obzvlášť pokud má mamka přes sto kilo, taťka přes sto kilo a dvě děti kolem čtyř, pěti let, je to záruka, že si tenhle výlet užijí úplně všichni – brečící děti, které se klepou (fakt, viditelně) hrůzou na vysokém žebříku vedle vodopádu, upocení rodiče, kteří mají dost co dělat sami se sebou a ještě musí děti dorvat nahoru, a fronta lidí za nimi, kteří čekají, až se jim někde na úzké a kluzké trase budou moct konečně vyhnout.

Plno cest ve Slovenském ráji prostě pro malé děti není, z výletu nebudete nic mít ani vy, ani ony. A když už je vytáhnete na mokré dřevěné chodníky a kameny – moc vás prosím, nedávejte jim holinky!

Zásah slovenské horské služby není hrazen ze zdravotního pojištění, připojištění u nás nabízí řada pojišťoven, vstupenka do Slovenského ráje zahrnuje i pojištění pro případný zásah horské služby.

Některým úsekům by se taky měli vyhnout lidé, kteří mají problémy se závratěmi, jako ta dáma, která se po výstupu zhroutila. Sice to nejsou žádné dramatické výšky, ale pokud vám nedělá dobře chůze po kovových mřížích a dřevěných lávkách (kde sem tam nějaký ten stupínek chybí) nad vodou hučící po skalách, vyberte si jinou cestu (moc jich tu ale nebude).

Ale pro ostatní – je to nádhera!

• 
• 
• 

Dalších 11 fotografií

Pozor na lacné ubytovanie

Kromě krásné přírody najdete v oblasti Slovenského ráje další „atrakce“. Řada turistů neodolá a navštíví echtovní romskou osadu u obce Letanovce (nakonec tudy vede i jedna značená trasa). Směr ukazuje už zdáli hustý dým, který se nad osadou neustále převaluje. Mně to přišlo…, nevím jaké, prostě jsem tam nešla, ale i na okrajích běžných vesnic vidíte věci u nás běžně nevídané.

Vyplatí se proto věnovat pozornost výběru ubytování. Privát je v každém druhém domku (minimálně), ale podívejte se dobře, kde objekt leží a v jakém je stavu. Populární jsou tu pestré, zářivé barvy, jakoby zlacené jakoby lišty v oknech, plastiky a ozdoby na fasádě a zahradě od trpajzlíků po „antiku“ – ale nevkus není to nejhorší, na co byste mohli narazit. Vedle pěkných, čistých domů stojí špinavé, oprýskané ruiny, ale ceduli „zimmer frei“ mají všechny. Místní nelákají jen na webu nebo cedulemi, na parkovištích a kolem silnic postávají převážně ženy, zastavují auta a nabízejí „lacné pekné ubytovanie“.

V blízkosti vstupních bodů do parku je také několik kempů. Bydlet se dá i uvnitř „Ráje“, na Kláštorisku, ale chatky jsou opravdu pro velmi, velmi nenáročné.

Auto, bus a vlak

Pokud přijedete autem, můžete se v okolí vypravit na několik výletů – populární jsou hlavně Spišský hrad a Dobšinská ľadová jaskyňa.

Pokud auto s sebou nemáte, v oblasti jezdí jakýsi kyvadlový autobus, ale jeho značení je balkánského typu – někde je označená zastávka, někde není (na jednom místě dokonce jeden den je a druhý den už ne – plechovou ceduli někdo vytáhl a hodil do příkopu). Jízdní řád jsem za celou dobu našla jediný – nalepený malinký papírek promáčený deštěm. Místní nám ochotně poradili, kdy se autobus asi tak objeví: „Príďte radšej tak o desať minút skôr,“ záleží prý na tom, jaký řidič pojede.

Tip na závěr: Vyzkoušejte autovlak – je to celkem kuriózní zážitek sám o sobě, a navíc – v pátek v deset večer budete ještě sedět na pražském hlavním nádraží a v sobotu ráno už můžete odpočatí šplhat po slovenských horách (pokud dokážete ve vlaku usnout). A od dráhy dostanete oplatku!