Názor k článku Smím kouřit, když neobtěžuju jiné? od Ten z… - Ta situace, o které je v úvodní části...

Ta situace, o které je v úvodní části našeho sporu řeč, je přímo ze života. Já třeba dokážu být do určité míry tolerantní. Taky vlezu do kuřácké hospody na oběd (prostě proto, že je to v danou chvíli výhodnější i s těmi negativy, které to přináší, tedy za jistých okolností, prostě podstupuji riziko, že mě tam nebude nikdo obtěžovat - naivně spoléhám na obyčejnou lidskou ohleduplnost), a to v době, kdy se tam „obvykle“ nekouří, přestože to třeba majitel nevyžaduje. Ale čert by mě vzal, když si ke mě jako člověku, co už do sebe souká oběd, přisedne nějaký idiot (tedy k nejbližšímu stolu) a zapálí si. On si nemůže sednout na jiné také volné místo, kde svým kouřením nebude téměř nikoho obtěžovat, on si jako naschvál sedne tam, kde lidi jí. Skoro to vypadá, že čím víc lidí takový člověk svým jednáním nase*e, tím větší body za to někde dostane. A to není žádná výjimka, to se stává bohužel docela často. Většina kuřáků je prostě takto bezohledných (čest výjimkám, znám dokonce kuřáka, co u oběda nesnáší, když mu do toho někdo kouří a reaguje v takových situacích ještě divočeji než já).

No, a co se posledního odstavce týče, momentálně to opravdu nepokrývá. A v zásadě ano, zavedl bych to (a to říkám jako člověk se špatnou životosprávou, sedavým zaměstnáním a s patřičnými následky). Každý, kdo si vědomě ničí své zdraví, páchá na zdravotním pojištění pojišťovací podvod a z toho by se mělo vycházet. Je to jako jakákoli jiná pojistka (s tím drobným, přesto klíčovým nedostatkem, že je povinná) - poškodím si pojištěnou věc úmyslně, dostanu od pojišťovny prd a ještě budu popotahován za pojišťovací podvod.