Zde popisovaná restaurace bude asi Smaragdová zahrada v Praze dole u Můstku. Oběd tam stojí opravdu 109Kč, výběr na tu cenu dost slušný a pokud tam člověk není poprvé, aby propadl tomu pocitu „můžu sežrat všechno, takže vlastně musím“, velmi slušně se tam nají bez toho, aby ho bolelo břicho z přežrání.
Autor v článku myslím přehání – „sněz, co můžeš“ je v ČR stále poměrně unikátní záležitost a lidi s tím dost často neumí zacházet (čti „neumí se ovládat“). Člověk na podniky tohoto typu zvyklý se chová úplně jinak, než je v článku naznačeno – poskládá si sám takové menu, na jaké má zrovna chuť, většinou ochutná menší množství od řady dobrot a jako hlavní jídlo si dá to, co mu právě nejvíc sedne. Bez počítání, zda už svoje „vstupné“ projedl. To udělá jen začátečník „opitý“ pocitem, že si to může dovolit.