Pomáhají sny překonat partnerské problémy? „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!“ zní sice otřepaná, ale všeříkající hláška ze seriálu Rodina Smolíkova. „Kdokoli by byl lepší než exemplář, který mám doma,“ napadne občas každého, kdo žije v letitém vztahu. Stává se, že ve chvílích, kdy nás partner něčím štve, utíkáme do světa snů a vzpomínáme na vztahy, které jsme kdysi prožili, nebo prožít mohli. Nic proti, pokud umíme sny od reality bezpečně oddělit.
Dlouhodobé partnerství přináší krize, alergie i problémy, a i když se nám to neposlouchá dobře, jedním z hlavních pojítek dvojice je po čase hlavně zvyk. Zvykli jsme si na určitou profesi, místo, kde žijeme, na dietu, kterou jsme nuceni držet, ale třeba i na to, že musíme denně cvičit. V těchto souvislostech mluvíme o zvyku bez zábran. Ale použít slovo zvyk ve smyslu vztahu, lásky nám přijde nevhodné. Jako bychom tím snižovali to, že jsme spolu a že na tom nechceme nic měnit. Přitom zvyk je ve vztahu vlastně synonymem pohody. Přináší klid, harmonii, tedy vše, co k životu bytostně potřebujeme a co činí vztah hodnotným a trvalým.
Jaképak štěstí?
Prababička s pradědečkem spolu prožili celý život. Jestli byli šťastní? Takovou otázku si zřejmě nikdy nepoložili. Hlavně, že byli zdraví, měli práci a střechu nad hlavou. I oni bezesporu měli své sny, jejich představy o společném životě se téměř jistě od reality hodně lišily. Děda se třeba občas i podíval pod cizí sukni, svatá možná nebyla ani babička, ale oba věděli, že bez sebe by nepřežili. Nemuseli hledat důvod, proč spolu být. Měli v tom jasno.
Přečtěte si: Stane se zlatá svatba minulostí?
Máme jim závidět, nebo je litovat? My spolu dnes nemusíme zůstávat jen proto, že bychom jeden bez druhého nepřežili. Moderní doba nám dovoluje se ptát: Chci takhle žít? Chci žít s tímhle člověkem? Jsme spolu šťastní? Ale zkusili jste si někdy odpovědět na otázku: Co štěstí přesně znamená? Možná zjistíte, že v každém okamžiku života to může znamenat něco zcela jiného.
V kinech nyní běží film německého režiséra Toma Tykwera Tři. Hlavní hrdinové novinářka Hanna a architekt Simon spolu žijí dvacet let. Děti však nemají. Nic jim nechybí, jen ten důvod, proč spolu být, ten nějak v poslední době hledají. Čím naplnit skomírající vztah, jaký impulz společnému životu do budoucna dát. Jak a čím vyplnit prázdnotu, když práce už na to sama nestačí? Pak jim vstoupí do života bisexuál Adam a vyvolá v nich již zapomenutý pocit štěstí, v každém zvlášť i v obou dohromady.
Kytku je nutné pořád zalívat
„Asi jsem si své ženy málo hleděl,“ připouští čtyřicetiletý Alex, „jinak si nedovedu vysvětlit, že jsme se ocitli v tak absurdní situaci,“ dodává. Co se stalo? Alex koupil manželce k Vánocům poukaz na třítýdenní dovolenou v Thajsku, kam samozřejmě hned po svátcích odjel s ní. Jeho o pět let mladší manželka Linda se tam zamilovala do správce hotelu. „Myslím, že si opravdu stihli vyměnit snad jen mailové adresy,“ vypráví dál Alex, „byli jsme s Lindou pořád spolu, všiml bych si, kdyby s ním flirtovala, nebo by mezi nimi dokonce k něčemu došlo.“
Přesto mělo pro Lindu setkání s tajemným Thajcem obrovský význam. Vztah s Alexem ji už nenaplňoval. Děti neměli, ne že by nechtěli, ale nešlo to. Alex slušně vydělával, takže Linda do práce nechodila. Starala se o dva psy, dům a hlavně o sebe.
Čtěte také: Je nuda dobrým důvodem k rozvodu?
„Věděla jsem, že se nechovám úplně standardně, ale už jsem nedokázala myslet na nic jiného, než jestli mi napíše,“ říká Linda a dodává, že maily, které si s milým posílali, získávaly na intenzitě a taky na důvěrnosti. „Pár jsem jich četl,“ přiznává Alex, "plánovali společnou budoucnost, samozřejmě v Evropě.“ Alex se snažil svou ženu přivést k rozumu, vysvětlit jí, že se muž snaží zneužít její naivity a dostat se do Evropy. „Když za mnou přišla s tím, že se rozvede, pochopil jsem, že jde opravdu do tuhého,“ dodává.
Nechte to odeznít
„Zejména ženy dávají často vnitřně přednost ideálnímu snovému světu před realitou,“ říká psycholog Petr Knotek. „Proto radím trpělivost a nechat všemu volný průběh. S tím zase mají problém muži, protože jejich zraněné ego je nutí řešit vše hned,“ tvrdí psycholog. „Jak vše může dopadnout? Jako pokaždé, když lidé nechápou rozdíl mezi snem a skutečností. Ideál je vynikající ukazatel směru, ale zcela nesmyslný cíl. Trvat na doslovné realizaci snu je vždy pošetilé. Ale každý konflikt může být přínosem pro sebepoznání,“ dodává psycholog s tím, že vinu na vzniklé situaci nese i muž. Zcela jistě podcenil signály, které jeho žena vysílala a jimiž dávala najevo nespokojenost.
Čtěte dále: Žena ve zlaté kleci
Skvěle je to ukázané ve filmu Madisonské mosty s výbornou Meryl Streepovou v roli čtyřicetileté Francesky. Původem Italka následovala manžela na farmu do americké Nebrasky. Nikdy si tam však nezvykla. Manžel svou ženu miloval, ale během let začal vztah považovat za cosi automatického. Citově vyprahlá Franceska potká nečekaně fotografa, který k farmě náhodou zabloudí (fotografa Roberta Kincaida hrál Clint Eastwood, taky skvěle) a prožije s ním tři dny, které zcela promění jejich život. Ovšem ona zajeté koleje svého života neopustí, ale vnitřně vlastně celý život žije s oním osudovým mužem. Po smrti oba nechají svůj popel rozptýlit v místech, kde spolu prožívali nejkrásnější chvíle.
„Čím méně je vzájemných kontaktů, tím více převládají projekce, zejména ženám se stává, že svým představám uvěří a dají jim přednost před realitou,“ tvrdí psycholog Petr Knotek. „Všichni zúčastnění by zcela jistě narazili na problémy, pokud by se museli konfrontovat s každodenním životem,“ pokračuje, což je podle jeho slov podobné, jako když si jeden z partnerů najde milence či milenku. Láska často končí v okamžiku, kdy se jeden nebo oba rozejdou s původními partnery a začnou žít spolu. Pak to může být paradoxně bývalý muž či žena, k nimž časem směřují jejich zidealizované vzpomínky a sny.
Léčba skutečností
„Olgu, spolužačku z gymnázia, jsem miloval dvacet let,“ vzpomíná pětačtyřicetiletý Otakar. „Po maturitě se naše cesty rozešly, oženil jsem se, ale manželství za moc nestálo. V krizových chvílích jsem si představoval, že je mojí ženou Olga a že spolu žijeme šťastně a bez konfliktů,“ pokračuje Otakar s tím, že se po dvaceti letech rozvedl a na srazu třídy se s Olgou opět setkal. „Pořád jí to slušelo, i ona byla rozvedená…" Chodili spolu rok. „Byl to nejhorší rok mého života, který mě z lásky definitivně vyléčil,“ uzavírá své snění Otakar.
Třicetiletá Elen potkala stejně starého Karla na party u kamaráda. Byl nezadaný a velice přitažlivý. „Snila jsem o něm, celých pět let,“ vypráví Elen, „pak jsem ho pozvala na víkend, na akci s obchodními partnery, kam jsem potřebovala jet s mužem, za něhož bych se nemusela stydět. Vybrala jsem si Karla a světe, div se, on nabídku přijal. Došlo i na sex, ale já jsem ke svému překvapení zjistila, že mi to s ním v posteli vůbec nic neříká."
Přečtěte si: Je náš sexuální život (alespoň) uspokojivý?
Podle odborníků krize do vztahu patří a většinou jej posunou o kousek dál. Během společného života můžeme zažít období a může být i relativně dlouhé, kdy o sobě budeme pochybovat. Kdy si položíme otázku, jestli je náš partner tím, s nímž chceme žít a jestli jsme si nevybrali špatně. Překonat krizové období pomůže spíše než snění o dávné lásce pravidlo tří: Denně se vidět, popovídat si a sáhnout si na sebe.
Stalo se vám, že jste uvěřili snům a promítli je do reality?
ČLÁNKY DO MAILU