Zatímco vegetariánům, nebo alespoň drtivé většině z nich, zřejmě nebudou v titulku zmíněné názvy potravin neznámé, u všežravců to může být naopak. Jde přitom o výrobky ze sóji, s nimiž se stále častěji setkáváme jak v regálech obchodů, tak v celé řadě restaurací v rámci nabízeného menu. Proto krátká sonda do sójové pojmologie nezaškodí.
Sóji svědčí kvašení
Na úvod ale přece jen ještě zajímavost, která se sóji týká. Na rozdíl od většiny potravin, u nichž se bere jako pozitivum minimální technologická úprava (zpracování) a čerstvost, je tomu u sóji spíše naopak. Vyšší nutriční hodnotu mají totiž produkty, které prošly fermentací (kvašením), což je tradiční asijský způsob zpracování sóji. I proto se výrobky z této komodity dělí na fermentované a nefermentované.
To nicméně neznamená, že by měly být nefermentované sójové potraviny vyřazené z našich jídelníčků. Což se také neděje. Sójové mouky, vločky, olej, sójové nápoje, lecitin nebo výhonky (jde o částečný výčet nefermentovaných výrobků) jsou dokonce možná využívané častěji než produkty, které prošly kvasnými procesy. Ty jsou ale snad i proto ve veřejnosti méně známé. Které to tedy jsou?
Tempeh
Tempeh je obecně považován za nejkvalitnější ze všech sójových produktů, v praxi jde o jakousi náhražku masa. Připravuje se z vařených, rozmačkaných a slisovaných sójových bobů s přídavkem bakteriálních kultur Aspergillus oryzaea nebo Rhizopus oligosporus. Výsledkem následné fermentace je sójový „sýr“ se šedomodrou ušlechtilou plísní.
Cení se pro vysoký obsah lehce stravitelných bílkovin, vápníku, fosforu, železa a vitamínu B12, který vzniká díky použité bakteriální kultuře. Má nízký energetický obsah (37,6 kJ / 157 kcal ve 100 g), proto je vhodné jeho zařazení i do redukčních jídelníčků.
Na trhu se nabízí tepelně neupravený, před konzumací se tedy musí tepelně upravit, marinovat, smažit nebo udit. Tempeh se hodí na přípravu guláše, ke smažení, pečení, do asijských specialit se zeleninou i pomazánek.
Natto
Natto jsou uvařené sójové boby fermentované bakteriemi Bacillus subtilis. Ty rozkládají složité sójové bílkoviny, díky tomu je natto mnohem snadněji stravitelné než samotné sójové boby. Výsledný produkt obsahuje enzym nattokinázu, který snižuje srážení krve. V asijských zemích se natto podává s rýží, přidává do polévek a používá se do zeleninových pokrmů.
Sufu
Sufu je „sýr“ tofu (asi nejznámější potravina ze sóji s vysokým obsahem bílkovin), který je fermentovaný plísní Actinomucor elegans. Podle zvoleného výrobního postupu se rozlišuje na plísněmi fermentované, přirozeně fermentované, bakteriálně fermentované nebo enzymaticky zrající sufu. Tento „sufu sýr“ má výraznou chuť a také on je snadno stravitelný.
Miso
Jedná se o slané koření ve formě hladké pasty, vyrobené ze sójových bobů, obilovin, soli a mikrobiální kultury Bacillus subtilis a Aspergillus oryzae. Dozrává dlouhým procesem v cedrových kádích. Výroba trvá obvykle jeden až tři roky. Miso je charakteristické pro japonskou kuchyni – Japonci z něho připravují miso polévky a používají ho k ochucení polévek, omáček, dresinků či marinád.
TIP: Zázračná polévka miso: japonský recept na zdraví
Sója není pro malé děti
Fermentovaných sójových výrobků je samozřejmě víc, například zakysané sójové výrobky (v zásadě sójové „jogurty“) nebo známé sójové omáčky. Díky jejich neexotickým názvům ale v těchto případech spotřebitel pozná, o co jde.
Podstatné je nicméně, že sóju a nefermentované výrobky z ní by neměly podle dietologů konzumovat děti do jednoho roku věku – to ale neplatí například pro výše zmiňovaný tempeh, který lze i na konci tohoto období do stravy občas zařadit.
Obsáhlejší údaje o sóji včetně mýtů o této komoditě si mohou zájemci stáhnout na: SÓJA A VÝROBKY ZE SÓJI, což je osvětová publikace, kterou nedávno vydalo v rámci své edice „Jak poznáme kvalitu“ Sdružení českých spotřebitelů.