Sóju není třeba démonizovat, ale rizika představuje

Pro málokterou skupinu potravin platí poněkud delší „brzdná dráha“ v prezentaci poznatků o vlivu na lidský organismus tolik jako pro sóju. O rizicích nadměrné konzumace sóji se spotřebitelé v ČR dozvídají až v poslední době, zatímco výzkumné a vědecké projekty v zahraničí na ně poukazovaly již více než před deseti lety. Bohužel to cosi vypovídá o něčem širším než jen o mediálním obrazu potravinářské problematiky u nás – totiž o absenci žádoucích tuzemských výzkumných potravinářských aktivit, takže spotřebitel se musí v řadě případů spolehnout na zahraniční zdroje. Ty jsou přitom často otrocky donekonečna opisovány, i za situace, kdy je už v zahraničí známo, že vše může být trochu jinak.

Sója místo masa a k čemu ještě…

Zastánci konzumace sóji, rekrutující se především z řad odpůrců stravy živočišného původu a poukazující na to, že sója může nahradit maso, tak spotřebitelům doporučovali a ještě doporučují sójové mléko, konzumaci potravinových doplňků na bázi sóji jako prevenci řídnutí kostí nebo sojový chléb redukující rizika rakoviny prostaty, případně sojové jogurty pro změnu působící preventivně proti cukrovce II. typu.

Potíž je v tom, že zatímco každý jednotlivý pozitivní důsledek konzumace sójových produktů sám o sobě fungovat může (ale i tak ne pro každého), nadměrná konzumace sóji, například s cílem vyřešit všechny problémy se zdravím díky této surovině, přináší v důsledku podstatně více negativ než pozitiv.

Sója a alergie

Sója totiž mimo jiné patří mezi čtrnáct alergenů, které musí být podle zákona povinně uváděny například při konzumaci pokrmů v restauracích, přičemž u každého alergenu platí, že pravděpodobnost alergické reakce organismu se zvyšuje s množstvím jeho konzumace.

Na druhou stranu ale patří sója spíše k méně významným a velmi prozkoumaným alergenům, u dospělých jde ani ne o půl procenta populace, u dětí může být sója alergenem až pro pět procent populace, především v kombinaci s atopickým ekzémem. Riziko alergie přitom také roste v kombinaci s konzumací dalších luštěnin (hrách, fazole) a také platí, že alergičtí na sóju jsou často jedinci alergičtí na kravské mléko. I proto není pravda, že sojové mléko je alternativou ke kravskému – tím si jednak moc nepomůžeme, jednak se jedná v mnohých parametrech o velmi rozdílnou tekutinu. Je proto na místě se u sójového mléka trochu zastavit.

Mléko a „sójové mléko“

Sójové mléko například neobsahuje cholesterol, což je často vydáváno za jeho velký benefit, a z minerálů obsahuje například více železa než mléko kravské. Za pozitivum je vydáván také vysoký obsah omega-6 mastných kyselin, jenže ten je v případě sóji tak vysoký, že může narušovat imunitu člověka.

Je také vhodné vědět, že v případě sušeného sójového mléka dochází prostřednictvím hydrogenace ke vzniku trans-mastných kyselin, které jsou pro člověka škodlivější než cholesterol. Když už tedy nějak kravské mléko nahrazovat, pak spíše sójovým mlékem v tekuté formě – ale i tak jako doplněk stravy. Ostatně děti do jednoho roku věku by neměly podle převažujících doporučení odborníků jíst sóju vůbec.

3 doporučení pro konzumaci sóji

Častá konzumace produktů ze sóji může mít přitom negativní vliv i na dospělou populaci, o čemž se právě u nás v poslední době hovoří. K prezentovaným rizikům patří hlavně narušení hormonálního vývoje, zejména mladého člověka, a možný negativní vliv na imunitu jedince.

Jenže nic není černobílé, negativní účinky konzumace sóji lze zásadně minimalizovat jejím posklizňovým zpracováním. Opět je na místě připomenout tradice našich předků, v tomto případě v Asii, kde se sója zpracovávala (a samozřejmě v řadě případů zpracovává i dnes) fermentací (kvašením), při které se jednak rozkládají přírodní toxiny obsažené v surové sóji, a naopak vznikají žádoucí esenciální aminokyseliny. Fermentací, stejně jako tepelným zpracováním, také zásadně klesá alergenita sóji prakticky až na nulu.

Pokud bychom tedy měli zásady konzumace sóji shrnout do nějakých tří základních doporučení, pak by měla znít asi následovně:

1. Sóju bychom měli konzumovat spíše jako doplněk stravy, ne jako dominantní složku, a neměly by ji, ani výrobky z ní, konzumovat děti nejméně do jednoho roku věku.

2. Sójové mléko není vhodnou náhražkou kravského mléka, a to i přes své – v některých parametrech – lepší složení, což platí především pro sušené sójové mléko.

3. Pokud chceme konzumovat výrobky ze sóji, mělo by jít především o produkty, v nichž sója prošla procesem fermentace nebo tepelnou úpravou.