Šokující lži a banální pravdy o potravinách

Miroslav Spišiak je uveden jako muž, který „byl oblastní ředitel pro východní Evropu ve firmě dodávající pomocné suroviny výrobcům potravin se sídlem v Rakousku. Později přešel na druhou stranu barikády, angažuje se ve spotřebitelské oblasti, publikuje a přednáší.“ Některá jeho tvrzení jsou v souladu s titulky skutečně šokující.

Celý rozhovor těžko probrat naráz, vezměme si například biopotraviny. „Geniální nápad, ale většinou podvod,“ říká Miroslav Spišiak. Má pravdu? A pokud ano, jak je to možné – a co s tím? O komentář k jednotlivým tvrzením týkajícím se biopotravin jsme požádali manažerku PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. „Pokud chce někdo podvádět, tak mu v tom nikdo nezabrání. Velmi pravděpodobně se na něj časem přijde. Ale poškozuje to celý sektor BIO. Záruku máte jen tehdy, znáte-li osobně bioproducenta a jeho farmu…", říká Kateřina Nesrstová.

Biopotraviny jsou většinou podvod

Co na to Svaz ekologických zemědělců? „Může se teoreticky stát, že některé biopotraviny, které jsou běžně k dostání v supermarketech, nesplňují některý parametr a jsou v rozporu s tím, co si zákazník pod BIO představuje, což je pochopitelně úplně špatně. Osobně v supermarketu koupím v biokvalitě maximálně nějaká semínka jako třeba sezam, nebo například bio kuskus, biomouku apod. Určitě bych tam nekupovala biovajíčka, biomaso nebo biosýr či biovíno apod. 

Přečtěte si: Kdo to kdy slyšel? Bio z Číny?

Už z logiky věci, pokud se nad tím zamyslíte, jak dlouhým řetězcem od výroby po regál musela biopotravina projít, jakou musí mít trvanlivost a za jakých podmínek (teplotní, skladovací atd.), je logické, že bude něčím upravena, například povolenými ´éčky´, že vejce budou pocházet z nějakého velkochovu, aby byla uspokojena potřeba supermarketu atd. Proto moje odpověď zní: Pro BIO jezděte k sedlákům, tam éčka nenajdete, zboží je čerstvé a k okamžité spotřebě! Naši sedláci se éček zříkají a vlastně je ani nepotřebují (ani umělá ani přírodní).“

50 povolených druhů éček

„Co jsou biopotraviny, když je oficiálně povolené používat v nich 50 druhů éček? To i ta éčka jsou vyrobena biotechnologií?“ ptá se Miroslav Spišiak. Jaká jsou tedy pravidla pro biopotraviny co se tzv. éček, tedy přídatných látek, aditiv týká? „Většinou se jedná o přírodní produkty, kdy mnoho z nich – jako např. kyselinu citronovou – lze například nahradit šťávou z citronu. Ale neprodloužíte tím tak trvanlivost, což je hlavní důvod, proč se éčka používají – k doladění barvy, chuti a trvanlivosti zboží,“ říká Kateřina Nesrstová. 

„U biopotravin ale nejde jen o éčka, jde zejména o způsob produkce, chovu zvířat (volný výběh, životní podmínky, porážka), o vztah k přírodě, krajině a půdě! To by si měli spotřebitelé hlavně uvědomit. Pokud je jim jedno, jak žijí a čím jsou krmeny krávy, od kterých mají mléko nebo maso, že půda, na které vyrostlo obilí, už ´přežívá´ jen na chemii, tak asi bio nehledají… a nějaká éčka jsou úplně jedno.“

Skandál s vejci

Tak když už jsme u těch zvířátek…V rozhovoru se mluví i o reálném skandálu, kdy německé úřady zjistily velké množství vajec, která byla neoprávněně vydávána za bio produkt (více Už i vejce se falšují). Slepice byly chovány v podmínkách, které naprosto nesplňují parametry tohoto označení. „Farmář dodával na trh milióny vajec deklarovaných jako bio a většina byla chována v klecích. Představte si, že by měl dodávat vejce v bio kvalitě do velké sítě supermarketů, velmi těžko by dokázal zvládnout toto množství, kdyby jen sbíral vajíčka, které slepice poztrácely po farmě,“ komentuje aféru Miroslav Spišiak. 

„Klecové chovy do ekologického zemědělství rozhodně nepatří, to s opravdovou bio produkcí a jejími principy nemá nic společného!“ zdůrazňuje manažerka Svazu ekologických zemědělců. Má, nemá, stalo se. Můžeme brát jako pozitivum, že se na podvod přišlo? „Víte, jak ta ´přísná´ kontrola odhalila skandál? Že jim to vyzradil bývalý zaměstnanec farmy, kterého vykopli,“ nedělá si iluze Miroslav Spišiak.

Je to vážně bio?

Nevěří ani dalším produktům a kontrolám: „Pil jsem bio-vodku i bio-víno. Ať mi někdo vysvětlí, jak můžou zkontrolovat, že je vodka bio? Při výrobě musí následovat stovky kroků.“ 

Lze tedy kontrolovat, že je vodka nebo víno skutečně bio? „Každý producent musí doložit, jakým způsobem došel k výslednému produktu. To například v případě vína znamená, že kontrolní organizace kontroluje, odkud jsou hrozny, jak se producent stará o vinice, že nepoužívá nepovolené látky na ošetřování rostlin, co přidává do vína, jak ho skladuje atd. Ta kontrola, pokud ji děláte pravidelně, někdy neohlášeně, odebíráte vzorky na více místech apod., mi přijde poměrně jednoduchá a spolehlivá,“ nesouhlasí Kateřina Nesrstová.

Další na paškál přichází biochleba: „V Německu je velkopekárna, která vyrábí biochléb. Kvašení ale podporují enzymy. Taky se zjistilo, že i suroviny si nechají dovážet. Firma chléb jen peče a chlubí se, že rozváží biochléb po celém Německu a i na sever Itálie. Jak to může být bio, když těsto předmíchají, stabilizují a týden s ním manipulují?“ ptá se Miroslav Spišiak. Příklad s chlebem převzal z knihy Die Essensfälscher (Falšovatelé jídla) německého autora Thila Bodeho.

I tady manažerka svazu doporučuje jedině najít si konkrétního dodavatele: „Najděte si svého bioproducenta a toho si vyzkoušejte, tam pak nakupujte… to je ta správná garance kvality a původu! Například biochléb z Pekařství Leština, který si kupuji, se peče v bio kvalitě výhradně za použití přírodního kvásku. Přitom záměrně nepoužívá žádné pečící přípravky a chemické přísady. Navíc vše vzniká ruční výrobou. Mezi hlavní suroviny k výrobě patří: tradiční kvásek vznikající jen smícháním vody a mouky, celozrnné biomouky (žitná, špaldová, pšeničná), biosemínka (dýňové, slunečnicové, lněné, sezamové), neztužené rostlinné tuky a mořská sůl.“

K porušování pravidel stanovených pro biopotraviny podle Kateřiny Nesrstové může dojít a dochází: „Je však rozdíl, zda k úmyslnému nebo neúmyslnému. Sice je podobný výsledek, ale rozsah se většinou mění. Kontrola v ekologickém zemědělství je od toho, aby porušení našla a ´pachatel´ byl potrestán. Vím, jak funguje například kontrolní organizace KEZ o.p.s. a jsem si jistá farmami, které kontrolují… Jsou zárukou systému. Navíc v ČR máme ještě další dohled ze strany ÚKZUZ (pozn. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský), takže kontrola u ekologických zemědělců je opravdu důkladná. Někdy až moc…“

Čtěte dále: Blíží se soumrak biopotravin?