Občas některý z těch pořadů zahlédnu v televizi, a dá se to přežít. Co ale opravdu nesnesu sledovat déle než do urychleného nalezení ovladače, je Ano, šéfe – Pohlreich mi přijde nechutný, neslušný, a kdyby mi v restauraci řekli, že mi jídlo připraví on, tak se zvednu a odejdu kamkoli jinam, třeba na tlačenku nebo utopence, raději, než bych jedla, co mu prošlo rukama.
Když tu pak někdo operuje tím, jak je Pohlreich hrozně svůj a upřímný, nabízí se mi otázka: To nemůže být upřímný slušně? Něco jako asertivní jednání kolem něj asi nikdy ani nešlo… Nebo fakt, že televize je v dnešní době bohužel vzorem pro děcka, který tohohle idiota uvidí, a začnou mluvit jako on, protože ON je uznávaná kapacita, a může mluvit jako dlaždič – a nikomu to nevadí…Nám to taky nebude vadit, až budou lidi úplně normálně mluvit jako kanál?