"„ustanovení o rozhodování lékaře je nutno interpretovat ústavně konformně a v souladu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně, která směřuje k odklonu od vrchnostenského postavení lékaře a chápání jeho pojetí jako rozhodovací instituce.“
Mě na tom zajímají tyto věci, ke kterým se soud nevyjádřil:
1) Znamená to tedy, že lékař smí, ba dokonce je povinen, se řídit pokyny zákonného zástupce dítěte i v případech, kdy jsou tyto pokyny v rozporu se zájmy dítěte a v rozporu s lékařskou etikou? (Obdobné platí pro podobné případy s osobami se sníženou rozhodovací schopností.)
2) Znamená to tedy, že si lékař nesmí takovýto příkaz nechat zdokumentovat třetí stranou, například policií?
3) Nezvyklý termín "vrchnostenské postavení lékaře" má nějakou oporu v zákoně, nebo soud převzal svéráznou terminologii žalující strany?