"„ustanovení o rozhodování lékaře je nutno interpretovat ústavně konformně a v souladu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně, která směřuje k odklonu od vrchnostenského postavení lékaře a chápání jeho pojetí jako rozhodovací instituce.“
Mě na tom zajímají tyto věci, ke kterým se soud nevyjádřil:
1) Znamená to tedy, že lékař smí, ba dokonce je povinen, se řídit pokyny zákonného zástupce dítěte i v případech, kdy jsou tyto pokyny v rozporu se zájmy dítěte a v rozporu s lékařskou etikou? (Obdobné platí pro podobné případy s osobami se sníženou rozhodovací schopností.)
2) Znamená to tedy, že si lékař nesmí takovýto příkaz nechat zdokumentovat třetí stranou, například policií?
3) Nezvyklý termín "vrchnostenské postavení lékaře" má nějakou oporu v zákoně, nebo soud převzal svéráznou terminologii žalující strany?
Pokud jste četl rozsudek, tak:
1) nešlo o bezprostřední ohrožení života a zdraví dítěte, dítě nemělo žádnou poruchu zdraví, proto je nutné uplatnit právo rodiče nabízenou péči odmítnout a podepsat negativní reverz. Co je to lékařská etika? Odmítání domácích porodů ze strany lékařů je v ČR běžná věc, ale v zahraničí lékaři tuto možnost akceptují a dokonce i u části žen doporučují (třeba v Anglii).
2) proč by tam měli mít policii jako svědka, do ordinace v případě odmítnutí atb na vás taky lékař nevolá policii, stačí podepsaný reverz, případně svědectví kolegů záchranářů