Přijít s dítětem na do nemocnice je někdy problém. Zkuste se s několikaměsíčním potomkem, který tři dny nejí a má neklesající vysokou teplotu, vydat třeba do Vinohradské nemocnice. „Tady není dětská pohotovost a vy k nám stejně spádově nepatříte, spadáte pod Thomayerku,“ dozvěděla jsem se.
Jenže já už s nemocnicí, pod níž podle místa bydliště jaksi „spadáme“, mám nepříjemné zkušenosti a nikdy tam proto nepojedu. Tak jsme se vydali na příslušnou pohotovost. „Jméno, datum narození, ošetřující lékař dítěte…“ úřadovala nejprve lékařka. „Cože? Vy máte pana doktora na Praze 3, když bydlíte na Praze 4?“ vyjevila se. To už jsem nevydržela a vybuchla jsem: „No a co?!“ „No nic, já jen, že tam nepatříte,“ vzala zpátečku lékařka důchodkyně, která na pohotovosti sloužila.
Spádovost neexistuje, potvrzuje lékařská komora
Pacient si může vybrat lékaře i nemocnici
Lékařce jsem vysvětlila, že za jedním svým lékařem jezdím přes půl republiky, protože je prostě dobrý. Takže jezdit s dítětem o deset minut dál do jiné části Prahy za dalším lékařem, jemuž věřím, považuju za naprosto normální. Ale naštvala jsem se natolik, že jsem se rozhodla zjistit, jak je to s tou spádovostí. A vznesla jsem oficiální dotaz na Českou lékařskou komoru.
„Žádná spádovost neexistuje, máte svobodné právo si vybrat lékaře i nemocnici,“ dozvěděla jsem se. Takže proč lékaři a nemocnice tolik prudí, když člověk přijde někam, kde nemá bydliště? Odpověď je složitější a dá dost pátrání.
Spádové obvody existovaly před rokem 1989, kdy však byl jiný systém zdravotnictví. Dnes ani ve stávajících zákonech, ani v těch nových, které začnou platit co se týče zdravotnictví v letošním roce, není ani slovo o spádovosti. Naopak se tu zdůrazňuje svobodná volba pacienta, přesněji nově „klienta“, k jakému lékaři či do jaké nemocnice zamíří.
S jednou výjimkou: v záchrance si nemůžete vybírat. Ta vás zaveze vždy do nejbližší nemocnice, nebo pokud bude plná, tak dispečink nahlásí nejbližší možnou volnou. Někde to je ještě rozděleno tak, jako třeba v Olomouckém kraji, že záchranná služba vozí pacienty přes týden do místní Fakultní nemocnice, ale ve čtvrtek má „službu“ na pacienty Vojenská nemocnice, takže má přednost.
Proč tedy lékaři pacienty odmítají?
„Lékař v ambulanci smí pacienta odmítnout, jen má-li plný stav. To je rozumné, protože jednak za nové pacienty by nedostal zaplaceno a jednak by trpěla kvalita péče, protože víc by jich ošetřit prostě nezvládl,“ říká lékařka Alena Davidová. „V takovém případě pacientům pomůže obvykle zdravotní pojišťovna najít nejbližšího vhodného lékaře,“ dodává. Nemocnice pacienta v akutním stavu nesmí odmítnout nikdy, v neakutním jen když je plná.
Přečtěte si: Nedostatkoví lékaři – už nejen zubaři a praktici
Tak proč to nemocnice stejně dělají a posílají pacienty jinam? Jde o peníze. Například ambulance smí jedno rodné číslo (tedy jednoho pacienta), vykázat jako řádně vyšetřeného jen jednou. Pak už následuje jen kontrolní vyšetření. Když ale pacient potřebuje další péči a přijde víckrát, pojišťovna propočte vyšetření a časové normy, které na ně jsou, a pokud lékař „udělal“ víc pacientů, nedostane za ně zaplaceno.
Kdy vás smí lékař či nemocnice odmítnout?
- pacient – má právo vybrat si lékaře i nemocnici
- lékař v ambulanci – má-li plný stav, nemusí pacienta přijmout do evidence
- nemocnice – v akutním případě musí pacienta přijmout vždy; v neakutním ho může odmítnout, pokud má plný stav
- záchranka – odveze pacienta do nejbližší volné nemocnice, pacient si nemůže vybírat
Peníze hledej za vším
Lékař v ambulanci smí pacienta odmítnout, jen má-li plný stav
To se sice nemocnic netýká, ty jsou placeny jinak, ale i tak mají podobný problém. Nemocnice zjednodušeně řečeno každý rok ví, s jak velkým balíkem peněz hospodaří. A taky ví, pro kolik lidí v okolí slouží a kolik tak asi zhruba ošetří.
Pokud se ovšem do špitálu začnou hrnout „přespolní“ pacienti, nemocnice překročí objem peněz, který na rok má, a pacienty navíc nejenže nedostane zaplacené, ale o to méně zbude léků pro ty, o nichž ví, že do obvodu nemocnice patří a že během roku přijdou. Nikomu se pochopitelně nechce léčit zadarmo.
Čtěte také: Nemocnice jsou stejně bezpečné jako Titanik
Pacient smí trvat na svých právech
Nemocnice se problém snaží řešit různě. Například šéf pražské záchranky Zdeněk Schwarz se dohaduje s hejtmanem středočeského kraje Davidem Rathem, že Praha léčí středočeské obyvatele zadarmo a na svůj úkor. Protože Středočeši jezdí do Prahy za prací a při té příležitosti míří do nemocnic či ambulancí v Praze, ne ve svém kraji. A pražské nemocnice a lékaři tak bojují s návalem pacientů. „Stejně tak v našich nemocnicích leží Pražáci, kteří si v létě vyrazí na chaty a něco se jim stane,“ kontroval hejtman a jakoukoliv finanční kompenzaci pražským nemocnicím odmítl.
Co z toho všeho plyne pro pacienta? Že je dobré nenechat se odradit a trvat na svých právech. Máme právo vybrat si jak lékaře, tak nemocnici.
ČLÁNKY DO MAILU