A co teprve španělská kuchyně. Španělský ptáček tam dokonce nikdo vůbec nezná!
"spaghetti carbonara" jsem v zime v Itálii ochutnal, a podle mě je to jedno. Bez smetany nic moc, a ta smetana to také nevytrhne, ale ani nezkazí. No chtěl jsem úmyslně vyzkoušet ty nejprostší "typická" jídla. Margherita dobré, ale tohle ne. To jejich kafe není špatný, ale nějaký zázrak to také není.
Tak bych to tak nehrotil, pokud je složení (smetana, kořecí) uvedeno na jídelním lístku. V "číně" také nabídnou hůlky, ale kdo chce, může jíst příborem.
Přesně tak, Angličané si po generace dávají do čaje mléko a moc se to pít nedá. Na dálném východě v Mongolsku...no hrůza. Když už si do něj chci něco dát, pak jedině rum. Kvůli tomu se ale nemusím cítit jak barbar, já také nepovažuji Anglány za barbary. Co by měli těmto přísadám říkat třeba Japonci. (asi by se pozvraceli) a to jsou nějací fajnšmekři.
ZKRÁTKA NEŘEŠTE TO, NE VŽDY MUSÍ ORIGINÁL VYHOVOVAT CHUTI A ZVYKŮM.
tsd
Vždy mě fascinují lidé, kteří přesně vědí, jak se co má jíst, jak připravovat a každou odchylku považují za zvěrstvo.
Není jednodušší, aby si každý člověk daný recept upravil tak, aby mu co nejvíc chutnal, než aby jedl něco, co mu nechutná, jen aby se mohl chlubit, že je to přesně podle receptu?
Jestli někomu chutnají špagety s kečupem, je to jen a jen jeho problém, zvláště když kečup není zakázaný. A nikdo puritána nenutí, aby si to dělal, když mu to nechutná.
A jen tak mimochodem, dejte si třeba určitou Italskou pizzu stejného názvu v různých částech Itálie, nebo dokonce v jiných zemích. Kupodivu, všude je trochu jiná.