Španělská chřipka začala v Americe, nikoliv ve Španělsku. Podlehly jí desítky milionů lidí

Pojmem „španělská chřipka“ označujeme jednu z nejhorších pandemií v dějinách lidstva. Odehrávala se mezi lety 1918 a 1920, přičemž za sebou zanechala několik desítek milionů obětí. Infikováno bylo přibližně 33 % tehdejší populace, což je asi 550 milionů lidí. Původcem španělské chřipky byl virus chřipky A subtyp H1N1. Tento virus původně začal u ptačích hostitelů a postupně se měnil tak, že přešel na savce.

Podobně jako dnešní chřipka byla i ta španělská velice nebezpečná pro malé děti a seniory. Nejvyšší počet úmrtí byl ale zaznamenán ve věkové skupině 25–40 let. Tito pacienti byli často do doby, než se nakazili španělskou chřipkou, zcela zdrávi. Podle odborníků byla hlavní příčinou vysoké mortality mezi těmito lidmi tzv. cytokinová bouře. Ta je totiž mnohem škodlivější pro silný imunitní systém mladého člověka.

Neexistovala ani žádná účinná léčba, diagnostické postupy nebo celostátní preventivní opatření. Nemocnice byly přeplněné, lékaři neměli k dispozici antivirotika či antibiotika a chyběly stroje umožňující umělou plicní ventilaci, které máme dnes. Velká část lékařů navíc musela pečovat o zraněné ve válce, takže nebyl dostatek zdravotnického personálu, který by se věnoval nakaženým chřipkou. Značný problém představovala také špatná úroveň hygieny, která nahrávala vzniku bakteriálních superinfekcí. Pacienti, kteří španělské chřipce podlehli, tak většinou zemřeli v důsledku sekundárního bakteriálního zápalu plic. [1, 2, 3, 4, 5]

Jak dlouho trvala španělská chřipka?

Španělská chřipka probíhala ve vlnách. Celkem se jednalo o čtyři vlny mezi lety 1918 a 1920. Za počátek pandemie je sice považován rok 1918, ale existují zprávy o tom, že španělská chřipka propukla již koncem roku 1917 v Číně.

Vůbec první případy byly oficiálně zaznamenány v americkém státě Kansas mezi vojáky ve výcvikovém táboře Camp Funston. To může být na první pohled matoucí, protože název „španělská chřipka“ v nás vyvolává pocity, že pandemie začala ve Španělsku. Důvod je zcela jiný. Španělsko bylo totiž za první světové války jedinou zemí, která otevřeně informovala o nebezpečnosti a dopadech španělské chřipky. Tím se odlišovala od zemí zapojených do války, které informace cenzurovaly. Navenek to pak vypadalo, že nejvíce nemocných je právě ve Španělsku.

První vlna španělské chřipka nebyla tak smrtící. V tomto ohledu byla nejhorší druhá vlna probíhající na přelomu podzimu a zimy 1918. Nemoc se tehdy rozšířila do velké části světa. Ušetřeno nebylo ani území tehdejšího Československa, kde nemoci podlehlo několik desítek tisíc lidí. Třetí vlna propukla na začátku roku 1919 v Austrálii a na jaře se přesunula do amerických a evropských států. Poslední, čtvrtá vlna skončila v dubnu 1920. Virus následně zmutoval do méně smrtící formy, což mu umožnilo efektivněji přežívat v tělech hostitelů. [6, 7, 8, 9, 10]

Počet obětí španělské chřipky

Konkrétní počet obětí, které zemřely v důsledku nákazy španělskou chřipkou, se napříč nejrůznějšími prameny různí. Některé zdroje uvádějí kolem 40–50 milionů, jiné dokonce 100 milionů. Na americké půdě podlehlo španělské chřipce minimálně 675 tisíc pacientů. Tyto statistiky z ní činí jednu z nejničivějších pandemií v historii lidstva. Skutečná čísla ale mohou být ještě daleko vyšší, protože tehdejší záznamy nemocnosti a úmrtnosti byly značně podhodnocené. Lékaři neměli k dispozici žádné testy ani jiné diagnostické možnosti, proto se museli spoléhat pouze na klinické příznaky. [11, 12, 13, 14]

Ochrana před španělskou chřipkou

Celostátní preventivní opatření, jako jsme zažili během pandemie covid-19, během španělské chřipky nefungovala. Opatření byla spíše lokální. Odborníci navíc u probíhající španělské chřipky vůbec netušili, že se jedná o virové onemocnění, a měli za to, že mají co do činění s bakteriální chorobou. Přesto byla ale po dlouhou dobu uzavřena některá divadla, kina, kostely či taneční sály. Lidem se doporučovalo, aby nosili ochranné masky, myli si ruce, nedotýkali se knih ve veřejných knihovnách a neplivali na ulici. Objevila se ale i poněkud kontroverzní doporučení – nákaze mělo údajně zabránit kouření cigaret, jedení ovesné kaše nebo proplachování nosu vodou a mýdlem. [15, 16, 17, 18]

Padoucnice, souchotiny, galská či fantivá nemoc: Jak znáte staré názvy nemocí?

Některé z výrazů v našem kvízu jste už nejspíše slyšeli nebo někde četli, otázkou je, jestli si pod nimi představujete tu správnou diagnózu. Troufneme si tvrdit, že možná narazíte i na takový, který jste nikdy předtím neviděli.

Spustit kvíz

Srovnání španělské chřipky s covidem-19

Španělská chřipka a onemocnění covid-19 mají společné to, že se v obou případech jednalo o nový typ infekčního respiračního onemocnění. Původci onemocnění ale nejsou stejní. Zatímco španělská chřipka byla způsobena chřipkovým virem A (H1N1), původcem covidu-19 je koronavirus SARS-CoV-2. Španělská chřipka zabíjela více mladší osoby ve věku 25–⁠⁠⁠⁠⁠⁠40 let, kterým způsobovala závažné zápaly plic. Úmrtnost zde byla opravdu hodně vysoká, protože neexistovala žádná účinná léčba ani očkování. Koronavirus způsobil mnohem více úmrtí mezi pacienty staršími 65 let, kteří mají četné komorbidity. Oběti covidu-19 většinou umíraly na selhání více orgánů.

Obě choroby mají ale společné to, že u mnoha pacientů způsobily syndrom akutní dechové tísně (ARDS). Zatímco u španělské chřipky byla mortalita související s ARDS prakticky 100%, u covidu-19 šlo o smrtelnou komplikaci v 53,4 %. Obě pandemie mají společné to, že významně zasáhly lidskou společnost. Zanechaly za sebou ztráty na životech, ekonomické škody a ovlivnily mezinárodní vztahy. [19, 20, 21, 22]