Názory k článku Spánková paralýza: Větší hrůzu jste nezažili

Zdravím! Tento,, stav'' zažívám od 15ti let. Mám s tím bohaté zkušenosti. V tomto stavu se semnou
přišla rozloučit i moje zesnulá máma v den smrti. Ta tím trpěla léta. O jejím zákonů jsem se dozvěděl až 14 dní po úmrtí. Tentokrát se však nedostavil děs nýbrž klid. Akorát jsem pak už nemohl dále usnout. Tušil jsem že podlehla tento den rakovině což mi bylo později potvrzeno. V minulosti mě tyto stavy zavedli až do zajetí okultních,,věd" a všechno se ještě znásobilo vědomnými hrátky s touto oblastí duchovní sféry. Později jsem uvěřil v Ježíše Krista jako svého Pána a spasitele. Ani po křtu jsem neměl klid naopak. Modlitebný život a studium Písma svatého však vedly k tomu že to ustalo. Týden zpátky však po letech klidu zase přišel tento,, záchvat ''. S důvěrou jsem volal Ježíše a okamžitě byl klid. Dodávám že dříve ani modlitba v danou chvíli nezabírala. Tentokrát jsem se ani nevyděsil. Je přirozené se zajímat o to co se to vlastně děje. Zajímejme se spíše o TOHO kdo je Tvůrce a Původce světa duchovního i hmotného. Důvěřujme Bohu. On je nad tím vším. Nebo snad chcete trávit věčnost v tomto DĚSU?
RADA A LÉK: Modli se, čti bibli a najdi si živé společenství obrácený h bratří a sester. Časem bude klid. A pokud ne tak aspoň zmizí strach. Kdo důvěřuje Kristu přestává se bát úměrně růstu této důvěry. S pozdravem Přemek Šimon

Se spánkovou paralýzou mám své zkušenosti. Ze začátku to samozřejmě člověka trochu děsilo. Stávalo se mi to většinou při spánku na břiše, kdy to bylo doprovázeno pocitem tlaku, jako by mne někdo tlačil do postele a při pokusu se pohnout tento tlak sílil. Někdy s tím byly spojeny i zvuky, jako by například někdo proběhl po pokoji a byly slyšet kroky na linu. Někdy to bylo jakoby šeptání. Jednou se mi to stalo, když jsem spal na zádech a zahlédl jsem černou postavu u nohou postele. Většina případů byla ale o tom, že ležím v posteli a jenom se nemohu pohnout.
Je to samozřejmě z počátku trochu děsivé, nemůžete se pohnout, nezvykle se vám dýchá, k tomu něco případně vidíte, slyšíte ... ale je to jen o zvyku. Stačí si prostě uvědomit, o co se jedná, chvilku počkat a ono to za chvíli odezní. Čili nepsal bych, že je to nějaká extra hrůza nebo tak něco, tím je zbytečně předem vyděsíte někoho, kdo se s tím zatím nesetkal. Když se vám to stane už opakovaně, tak vás to neděsí, maximálně vás to chvíli doslova otravuje, než to pomine. A tím chvíli mám na mysli poměrně krátký časový úsek, kdy zvládnete napočítat cca. do 10-15. Důležité je zůstat v klidu a uvědomit si, o co se jedná. Ideálně zkuste třeba počítat, jak dlouho to tentokrát trvá ...

Zdravím, chtěl bych se podělit také o zážitky. Předně bych rád napsal jak se na to dívám s odstupem času.
Takže první spánková obrna se mi stala v 15 - 16 letech. Poprvé to bylo něco strašného a nevěděl jsem co to znamená. Cítil jsem přítomnost postavy u postele a slyšitelné dýchání a nemohl jsem dělat naprosto nic. Přesně jak je to popsáno v této problematice. Jen si nepamatuju, že by se mi těžce dýchalo.
Nechci být paranoidní a uvědomuji si, že to může být souhra náhod. Ale ... v mých 14 letech si vzal život můj bratr, který byl o 7 let starší. Stalo se tak v bytě, kde bydlím posledních 8 let. V onu dobu první spánkové obrny jsem ještě žil s matkou u jejího přítele v rodiném domě na druhém konci města. Tyto stavy se mi stávaly ojediněle, třeba 2x do roka. Časem jsem si na to zvykl a věděl, že to po chvíli přejde a já budu moct v klidu usnout.
Před těmi 8 lety jsem se rozvedl a šel bydlet do onoho bytu. Ještě chci podotknout, že spánkovou obrnou jsem pár let už netrpěl. Měl jsem obavy tam vůbec usnout a trochu jsem se bál. Nevím jestli to bylo první noc, nebo tu druhou, ale opět přišla spánková obrna a cítil jsem přítomnost další osoby, hlas a smích. Co je zajímavé, tak od té doby se mi to už ani jednou nestalo, tedy 8 let mám už pokoj a v tom bytě žiju bezestrachu.
Takže ted když mi je kolem 40 let to zpětně vidím jako psychickou ventilaci, kdy jsem možná nebyl úplně srovnaný s úmrtím mého bratra. Jistě do toho vstoupili i chemické vlivy mladého člověka. Vím, že se to děje především mladým lidem a ty mé okolnosti zrovna zapadají do onoho věku.
Každopádně mám už pokoj a tyto stavy už pominuly.

Měl sem 2x spánkovou paralýzu poprvé jsem si nebyl jisty jestli to byl jen sen ale když se mi to stalo po druhé věděl sem že něco není v pořádku.
poprvé sem nemohl mluvit ani se hýbat. Slyšel jsem že okolo mě pořád někdo dube ale nic sem neviděl. Snažil jsem se křičet měl jsem strašný strach ale nešlo to, nemohl jsem ani trochu pohnout.
Po druhé to bylo skoro to samé s tím rozdílem že jsem měl pocit jakoby mi někdo položil ruce na obličej a začal mě dusit. Opět jsem nemohl křičet ani se nějak hýbat a slyšel jsem velký rámus jakoby přistávalo letadlo. je mi 23 let a spánková paralýza je to nejhorší co sem zažil. Měl jsem asi pul roku zpátky a tu druhou par týdnu po tom.

Spánkovou paralýzu jsem zažívala před cca 8lety, kdy muž chodil velmi brzy ráno do práce, a já věděla, že nezamyká byt. Asi proto, že mně vždy lehce probudil a já věděla, že nezamyká, tak moje pod(?)vědomí pracovalo:
v posteli jsem ležela jak přikovaná, neschopna pohybu, halucinace vypadaly tak, že jsem slyšela rádio z kuchyně, přes sklo dveří viděla světlo a mužův pohyb, dokonce někdy dveře otevřel a mluvil na mně. Když jsem se z toho stavu vzbudila, bylo rázem ticho a v kuchyni tma.
Taky si pamatuju, že jednou v té halucinanci nezavřel dveře bytu, a po bytě chodil cizí člověk, až došel do ložnice.
A také si vybavuju hrozné hučení, nebo zvonění, co mi rezonovalo v hlavě. Opět - probrání se - tma - ticho.
Jakmile jsem se s mužem domluvila, že mně bude ráno zamykat, tyhle stavy přestaly.