Málo světla, lesklá a namrzlá vozovka, oslňující světla protijedoucích aut. A k tomu ještě řidiči, kteří sedají za volant s nedostatečně korigovanou oční vadou. Tato kombinace často může skončit zpomalenou reakcí nebo přehlédnutím překážky v cestě.
Jako řidič potřebujete mít v pořádku všechny zrakové funkce – zrakovou ostrost, zorné pole, schopnost vidět za snížené viditelnosti, barvocit, 3D vidění. Na nutnost ostrého vidění za volantem upozorňuje prezidentka Sdružení optometristů ČR, Ivana Urválková: „Když člověk se špatně korigovanou oční vadou usedne za volant, je to jako by řídil opitý nebo pod vlivem drog.“ Tuto skutečnost si mnozí lidé neuvědomují. Opilí by za volant nikdy neusedli, ale bez potřebných dioptrií či s jiným zrakovým hendikepem řídí naprosto v klidu.
Podívejte se, jak vidí lidé s různými očními vadami
Podle odborníků Oční kliniky NeoVize by měl každý řidič navštívit očního lékaře alespoň jednou za dva roky, ideálně však každý rok. „Na ostrém zraku často závisí, zda řidič správně a dostatečně rychle vyhodnotí situaci na silnici a včas zareaguje. Každý řidič reaguje podle toho, jak vidí. Pokud překážku na cestě nevidí včas, zareaguje na ni pozdě,“ vysvětluje oční lékařka Lucie Valešová.
Překážku uvidíte pozdě
Řidiči s nedostatečně korigovanou oční vadou vybočují podle dopravních expertů z jízdního pruhu o 62 % častěji než řidiči s ostrým zrakem. Některým řidičům dělá problém třeba přečíst poznávací značku jiných vozidel. Stačí, když se kvůli přečtení textu zadívá na značku před ním jedoucího vozidla o sekundu déle a při rychlosti 50 km/hod ujede za tuto jedinou vteřinu 13 metrů, během kterých nesleduje své okolí. Sekunda je za volantem opravdu dlouhý čas. Při rychlosti 60 km/hod ujede řidič za vteřinu téměř 17 metrů, při devadesátikilometrové rychlosti až 25 metrů, upozorňují dopravní experti.
Slepé momenty v autě
Každý řidič by měl vidět ostře do dálky i na blízko. Během řízení totiž neustále sleduje dění před sebou na silnici a zároveň kontroluje údaje na palubní desce. Pokud má řidič neléčenou či špatně korigovanou oční vadu, jde o velmi riskantní momenty. „Při pohledu na tachometr potlačujeme vnímání toho, co se děje na cestě před námi. Teprve až po zpracování informace o rychlosti se oči vrátí do původního postavení a mohou sledovat vozovku. Trvání procesu přeostření z tachometru na vozovku ovlivňuje mnoho faktorů, jako jsou věk, kondice, pozornost či zkušenosti řidiče. Průměrně trvá takové přeostření 0,5 až 3 sekundy. Při jízdě rychlostí 100 km/hod za tento čas ujede vozidlo 14 až 83 metrů. Při rychlosti 160 km/hod pak vůz ujede 22 až 133 m. Během této doby řidič prakticky nevnímá dění na vozovce,“ upozorňuje Lucie Valešová.
Tento „slepý moment“ výrazně komplikuje, a ještě více prodlužuje případná oční vada, především nekorigovaná krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus či šedý zákal.
Únava a zamlžené vidění za volantem
První tři zmíněné oční vady je možné řešit nošením dioptrických brýlí či kontaktních čoček nebo odstraněním dioptrií šetrným femtosekundovým laserem či nitrooční operací. Pokud ale usedáte za volant s nedostatečně korigovanými dioptriemi, koledujete si o rozvoj tzv. astenopických obtíží – bolesti hlavy, únavu očí, horší soustředění a zamlžování obrazu před sebou.
Barvoslepí řidiči za vámi nevidí, že brzdíte
Jeden ze sta řidičů trpí poruchou barvocitu nebo úplnou barvoslepostí. Zhoršené vnímání barev častěji postihuje muže. Většina barvoslepých nedokáže vnímat určité skupiny barev či odstínů. A lidé trpící barvoslepostí o svém problému často vůbec nevědí. K nejčastějším patří porucha vnímání červeno-zeleného spektra.
Při slabších odstínech si barvoslepí lidé mohou splést zelenou barvu s modrou či se žlutou, oranžovou barvu s červenou a červenou barvu s modrou. Poruchy vnímání červeno-zelených odstínů jsou pro řidiče nejvíc nebezpečné. „U těchto řidičů musíme předpokládat, že znečištěná brzdová a obrysová světla spatří o hodně později než člověk s bezchybným zrakem,“ upozorňuje lékařka. Barvoslepost je geneticky podmíněná vada, na kterou v současné době bohužel neexistuje léčba (existují speciální brýle, které pomáhají barvoslepým lišit zelenou a červenou). Je však důležité, aby řidič o své oční vadě věděl a uměl jí přizpůsobit svoji jízdu.
V autě neplačte
Podobně jako pobyt ve vytápěných prostorách se suchým vzduchem může i topení v autě nadměrně narušovat tvorbu slzného filmu. Pokud trpíte syndromem suchého oka, vaše potíže se mohou v zimě v autě násobit. Očím pomohou tzv. umělé slzy, které by měly být povinnou výbavou každého řidiče.
Syndrom suchého oka se projevuje pocitem suchých, unavených, červených očí, oteklých víček, pocitu písku či jiného cizího tělíska v oku, svrběním či pálením očí. Paradoxně se syndrom suchého oka často projevuje také zvýšeným slzením, kdy slzy z oka odcházejí slznými kanálky místo toho, aby oko zvlhčovaly. Možným řešením tohoto problému jsou tzv. ucpávky slzných kanálků.
Rizikoví řidiči
Jsou starší 65 let a často mají neléčený šedý zákal. „S přibývajícím věkem ztrácíme schopnost soustředit se, vnímat pohybující se objekty, rozlišovat detaily za šera či snížené viditelnosti, ale i za jasného světla. Hůře snášíme oslnění od protijedoucích aut. Starší řidiče často trápí šedý či zelený zákal nebo věkem podmíněná makulární degenerace. To všechno negativně ovlivňuje řízení. Zmíněné změny vidění často přicházejí postupně a nepozorovaně. Člověk si tak na zhoršující se zrak postupně zvyká a špatné vidění si nemusí vůbec uvědomovat. Ke zpomaleným reflexům se navíc mohou přidat poruchy sluchu, a to už je nebezpečný stav,“ upozorňuje oční lékařka Lucie Valešová.
Oční lékaři proto doporučují vyšetření zraku alespoň jednu za rok, aby se – zejména u lidí z rizikových skupin – snížilo riziko. V případě zjištěných potíží nabídnou pacientovi řešení na míru jeho diagnóze. Dá se tak předejít mnohým komplikacím v životě, a obzvlášť na cestách.
ČLÁNKY DO MAILU