Neříkat, ponechat v soukromí a to úplném. Nikomu to z té 4 nepomůže. Naopak. Toto je jen potvrzením toho, že monogamie, je umělý zásah do soužití lidí a toho, že když člověku něco chybí, tak to hledá. Copak to není dobrý a opájející pocit, mne chtějí dva samci a naopak? Je otázka jak dlouho tento poměr vydrží, kdy zevšední, jestli nebude pokračovat dalším výběrem partnerů nebo partnerek případně vzájemnou výměnou. Stále se spíš mluví jak si muž má nebo může získat ženu ale o opačném jen moc málo.
Furt se mluvi o tom jak si ma nebo mel muz ziskat zenu, no ono se hlavne porad mluvi o tom co vsechno by muz mel, at uz kdyz ji chce ziskat a nebo kdyz uz ji ma, na druhe strane se ale taky furt rika, v ramci emancipacni vlny, co vsechno by mela zenska, a kdyz to tak vidim, tak se nestacim divit, zenska by se mela malovat aby se vsem libila, mela by se pravidelne sama odmenovat malimy darky, mela by vic myslet na sebe. Coz vytvari docela nepomer, protoze pak se dovidame v souhrnu ze muz musi vse delat pro zenu a zena vse pro sebe. Nejak se to s tou emancipaci prehnalo. Pak se totiz s zenskejma neda vydrzet, kdyz si vzpomenu na dedu a babi, jakej meli vztah, ze s polu vydrzeli az do smrti a ze se az do te smrti meli radi, s dnesnima zenskejma si to tak nejak nedovedu predstavit, tim jak zmasirovani feministkama, ikdyz chlap dela co muze, tak je to furt malo, nakonec si ale zenska najde nekoho jinyho, vetsinou o neco vetsiho suverena (nerknuli primo hajzla), z toho vypliva ze nejlepe se k zene chovat od zacatku jako hajzl a postupne se srovnat az dojde k rovnovaze.