Vědci prý dosud neznají přesný význam spánku, nicméně se shodují na tom, že by měl člověk spát ideálně 7,5 hodiny. „Tato doba je optimální vzhledem k maximalizaci přínosů a minimalizaci zdravotních rizik,“ říká lékař Orfeu Buxton ze spánkové laboratoře nemocnice v Bostonu.
Jeho tým analyzoval data získaná v rámci národního zdravotního průzkumu, kterého se zúčastnilo 56 tisíc dobrovolníků. Lidé, kteří spí méně než 6 a více než 9 hodin, se vystavují riziku obezity, cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění.
Co když je to jinak?
Výzkumníci Charumathih Sabanayagam a Anoop Shankar z West Virginia University v Morgantownu došli k ještě radikálnějším závěrům: Už pravidelný devítihodinový spánek představuje 1,5 krát vyšší pravděpodobnost, že vás postihne infarkt nebo mrtvice. Další studie dokonce tvrdí, že i osmihodinový spánek je o 4 až 5 procent škodlivější než ten šestihodinový.
Člověk aby se zkrátka bál usnout i neusnout, protože jakmile se odchyluje od průměrné cifry, je něco špatně. Jenže co když je to naopak a nemocní nebo hodně unavení lidé prostě víc spí, anebo naopak nemohou spát právě kvůli svým zdravotním potížím nebo nervovému vypětí? Mladí lidé spí většinou, mají-li tu možnost, 8 až 9 hodin prostě proto, že se jinak cítí nevyspalí. Staří lidé mají potřebu spánku menší a je to také přirozené. Rozdíly jsou ale veliké i mezi jednotlivci. Někomu stačí pár hodin, jiný potřebuje dvakrát tolik.
Přečtěte si: Spím čtyři hodiny denně, víc nepotřebuju, tvrdí Jaromír Nosek
Mezi ty, kterým stačí jen pár hodin, patřil například britský premiér Winston Churchill, který prý během druhé světové války nespal skoro vůbec. Stejně krátká doba stačí k regeneraci některým vědcům i špičkovým chirurgům, ale i mnoha lidem s autismem.
Sedmnáctiletý Honza, velmi inteligentní chlapec s lehkou formou autismu, stráví v posteli maximálně 5 hodin denně, a to ještě v nepravidelnou dobu, což značně komplikuje jeho školní docházku i život celé rodiny. Často se ale cítí unavený. Pětatřicetileté sestry Marika a Denisa mají těžkou formu autismu, která je spojena s mentálním postižením. Spí jen hodinu denně, a protože potřebují neustálou péči, neodpočinou si ani jejich rodiče a prarodiče. Ani jedna ze sester nesnáší fyzickou námahu, unaví je i krátká procházka.
Zdá se, že tělesná námaha a krátká doba spánku nejdou příliš dohromady. Ostatně mezi špičkovými sportovci a kulturisty mnoho nespavců nenajdeme.
Chci spát!
Potřeba spánku je pravděpodobně vrozená stejně jako biorytmy dělící lidi na „sovy“ a „skřivany“. Pokud patříte mezi spáče, raději se nesnažte přizpůsobit partnerovi nebo spolubydlícímu, který vstává, sotva ulehl. Taková snaha bývá cestou do pekel.
Čtěte dále: Sovy, neberte si skřivany!
Častým tvrzením workoholiků a chronických nespavců je, že se krátký spánek nepřesahující 6 hodin (a ideálně ještě kratší) dá natrénovat. Nevěřte tomu, nedá. Tedy alespoň ne při životním stylu většiny z nás. Možná, že pokud byste přesídlili do buddhistického kláštera vysoko v horách a zbavili se všech starostí a stresů, mohlo by si tělo na kratší odpočinek zvyknout, protože by nic nebránilo hlubšímu, a tím pádem kvalitnějšímu spánku.
Všechny snahy o zvýšení pracovní efektivity na úkor oné „ztráty času v bezvědomí“, které jsem zaznamenala ve svém okolí, ale skončily nezdarem. Po krátkodobém vypětí se musel obvykle dotyčný pořádně vyspat a deficit doháněl ještě minimálně týden, anebo začal v hojné míře užívat různé stimulující látky. Nakonec ho sklátila nějaká viróza a musel pokusu zanechat. O lépe odvedené práci nemohla být řeč a ona iluze spousty ušetřeného volného času se také rychle rozplynula.
Já sama se o takový trénink dobrovolně nikdy nepokoušela. Vím, že když dlouhodobě spím méně než 8 hodin, stojí mě to 20 bodů z IQ, je mi nevolno jak při kocovině a celý den nemyslím na nic jiného než na postel. Mám chuť na sladké a celkové množství jídla, které spořádám, je téměř dvojnásobné než jindy. Motorika a postřeh klesnou na nebezpečnou hranici, která je spolehlivou zárukou zranění při sportu. Chronická nevyspalost mě stála otevřenou zlomeninu holeně při jízdě na kole.
Tabulkové hodnoty optimální zdravé délky spánku mě proto nechávají chladnou. A vás?
ČLÁNKY DO MAILU