Začněme ale od začátku. Dříve bylo společné spaní naprosto přirozenou záležitostí a nikdo se nad ním nepozastavoval. Ovšem doba si žádala, aby se ženy po porodu vrátily do pracovního procesu co nejdříve a aby k tomu vznikly vhodné podmínky, začala být miminka separována.
Matčinu náruč nahradily zavinovačky, celonoční kojení dudlíky a lahvičky. K zajištění odpočinku sloužily postýlky, později vybavené monitory dechu pro klidnější spánek rodičů. Ty sice původně vznikly pro neurologicky nemocné děti, ale nyní se z nich stala prakticky součást povinné výbavičky.
Ačkoliv se podmínky změnily a řada žen zůstává na rodičovské dovolené tři roky, separační pomůcky stále zůstávají. Údajně je miminka milují a bez nich se necítí komfortně. Matek, které jdou mimo tento proud a jakékoliv pomůcky odmítají, přesto stále přibývá. Důvodem jsou mimo jiného stále nové a nové studie, které potvrzují příznivý vliv kontaktního rodičovství nejen na miminko, ale i na matku. Zjednodušeně řečeno můžeme říct, že se matky cítí být jisté ve své roli a jsou ve větší duševní pohodě. Díky tomu se i miminko cítí v bezpečí.
Úleva pro unavené rodiče i snížení rizika SIDS
Společné spaní přináší benefity, přičemž některé z nich jsou patrné od první chvíle. Je jím zejména noční kojení. Odpadá vstávání a opakované uspávání miminka. Většina matek se shoduje, že po několika dnech, případně týdnech, se naučila kojit v polospánku a díky tomu jsou odpočatější i při stejné frekvenci buzení.
Opakované studie prokázaly menší počet výskytu syndromu náhlého úmrtí kojence (SIDS) u dětí, které spaly spolu se svou matkou. V tomto případě nejde o genderovou vyváženost, matka je zkrátka v něčem nezastupitelná. Miminko je na ni zvyklé od prvních dnů, a není proto divu, že se po porodu v noci sladí jejich dýchání. SIDS je pravděpodobně způsobeno mimo jiné tím, že se novorozenec ve fázi hlubokého spánku „zapomene“ nadechnout. Při společném spaní se toto riziko snižuje.
Často se objevují obavy ze zalehnutí miminka, ale ty jsou neopodstatněné. Příroda to zařídila velmi dobře a nejen, že matka svému dítěti v noci nedopatřením neublíží, navíc se o něj podvědomě stará, kontroluje, zda je v pořádku nebo jestli je přikryté. To ovšem platí pouze v případě, když žena není pod vlivem návykových látek.
Odborníci se shodují: společné spaní prospívá dítěti i matce
V současnosti je v souvislosti se společným spaním nejčastěji uváděn spánkový antropolog James McKenna. V jedné ze svých studií monitoroval spánek dětí, které spaly spolu s rodiči, a dětí, které spaly samy. Mimo jiné prokázal, že se děti, které spaly odděleně, častěji budí a mají o poznání vyšší výskyt REM spánku. Tyto děti také častěji trpí nočními děsy a separační úzkostí.
Od kdy má dítě spát samo? Univerzální odpověď neexistuje
Velmi zajímavou práci publikoval doktor McKenna o dětech, které rodiče „učili“ spát samotné metodou vyplakávání. Ukázalo se, že tyto děti produkují nadměrné množství stresového hormonu, který má v dospělosti za následek psychickou nerovnováhu a deprese.
V České republice se problematice věnuje spánková antropoložka Lenka Medvecová Tinková, která vede pravidelné semináře pro odborníky i širokou veřejnost. V jednom ze svých výzkumů prokázala negativní vliv odděleného spaní na dětské sny a to, jakým způsobem tato zkušenost ovlivnila život v dospělosti. Další informace najdete na webu Prosimspinkej.cz.
Vaše dítě bude závislé! Opravdu?
Velmi častým argumentem je závislost dítěte na rodičích. Paradoxně je to právě naopak. Děti, které s rodiči spaly v jedné posteli, jsou dříve samostatné, nemají problém s odloučením a nechybí jim zdravé sebevědomí. Tuto skutečnost potvrzují i četné výzkumy, včetně studie doktora McKenna.
Na tomto místě je ale nutno zmínit, že děti dobrovolně nezačnou spát odděleně od rodičů úderem druhého roku, ani třetího, a většinou ani čtvrtého a pátého. Vlastní prostor budou vyžadovat až ve chvíli, kdy na to budou emočně vyzrálé, ale kdy to bude, vám nikdo neřekne. Je to velmi individuální, i když to v dnešním tabulkovém světě ne každý rád slyší.
ČLÁNKY DO MAILU