Řekové se ohrazují proti požadavkům naší legislativy na označování výrobků názvem „řecký jogurt“. Podle různých spekulací by údajně měli mít „navrch“, logicky naopak tahají argumentačně za kratší konec pily. Především proto, že se tento „typický“ výrobek zdaleka nevyrábí jen v Řecku, ale v nesčetných variantách po celé Evropské unii.
„Řecký jogurt“ pochází z Bulharska
Je tomu tak proto, že pojem „řecký jogurt“ je takzvaný generický název. To znamená, že neoznačuje jeden jediný konkrétní produkt, ale celou skupinu mlékárenských výrobků. Pro ně je pak společná určitá, avšak do značné míry variabilní výrobní technologie, podobně jako například pro skupinu jiných mlékárenských produktů označovaných obecně jako eidamy. Pokud by přitom chtělo Řecko dotáhnout své protesty do konce a být tak skutečně věrohodným obhájcem jogurtů s názvem své země, muselo by vznést protesty prakticky proti všem dalším členským státům EU.
TIP: Jak to bylo s pomazánkovým máslem a kdo přikázal balit koblihy? Více v exkluzivním rozhovoru s bývalou ministryní zemědělství a velvyslankyní v Bruselu Milenou Vicenovou
Právě z této filosofie a reálné skutečnosti by měla ve svém verdiktu vycházet Evropská komise, pakliže si chce minimálně před mlékárenskou veřejností, ale také veřejností spotřebitelskou, zachovat punc zdravého selského rozumu. Navíc, kdyby se měla tradice výroby uvedeného jogurtu posuzovat skutečně podle historických atributů, musel by se onen specifický jogurt nazývat „bulharský“, neboť tam je pravý původ „řeckého jogurtu“.
Chráněné a tradiční potraviny
Samozřejmě, že členské státy včetně Řecka mají možnost chránit si specifické potravinářské produkty, které odrážejí národní původ a tradice. To je možné učinit například prostřednictvím ochranných známek EU – Chráněné zeměpisné označení (CHZO), Chráněné označení původu (CHOP) a Zaručená tradiční specialita (ZTS). I taková ochrana ale ještě neznamená, že lze příslušný produkt vyrábět jen a pouze na území konkrétní země – záleží totiž na kategorii ochrany, kterou je příslušný produkt konkrétně specifikován.
Jen ve velmi malé míře je navíc možné, aby výrobek nebo skupina výrobků nesly název země – u nás se to podařilo s označením České pivo, ale to je právě jedna z mála výjimek.
Galerie: České a moravské potraviny s chráněným označením
Tak či tak, tento způsob ochrany Řecko v minulosti nevyužilo, a proto ve své podstatě nemá proti čemu protestovat. Mimochodem jej nevyužilo především proto, že by jej na evropské úrovni s pravděpodobností hraničící s jistotou v minulosti neobhájilo.
Podle Řeků je označení zavádějící
Za situace, kdy se pod názvem řecký jogurt vyrábí produkty dokonce z různých druhů mléka a spotřebitel si na tento typ výrobků zvykl, tedy již není cesty zpět. Pokud by ale Evropská komise dala nakonec řeckým protestům za pravdu, spustila by (alespoň teoreticky) lavinu sporů po celém území Unie.
A v takovém procesu by zcela jistě vyplynuly na povrch různé menší či větší křivdy podle toho, jak by ten který stát musel své receptury upravovat. Nebo by nikdo neupravoval nic a vše by bylo jen věcí jednotlivých výrobců, což by sice bylo ortodoxně liberální, ale riziko klamání spotřebitele, kterým se Řekové ohánějí, by bylo ještě větší.
S tím, co napsal řecký ministr Evangelou Apostoulou v dopise Evropské komisi, totiž že „termín řecký jogurt je zavádějící a neodráží realitu“ a že „název se vztahuje ke konkrétní zemi, které výrobek vděčí za svoji reputaci,“ tak nelze souhlasit. Skutečností je, že termín „řecký jogurt“ je generický a naopak odráží, byť možná pro Řeky nechtěnou, realitu nabídky tohoto typu výrobků po celé EU.
ČLÁNKY DO MAILU