Sportujícím hrozí na jaře problémy se srdcem, mohou se projevit dušností i pocitem na omdlení

Tělo musí regulovat i teplotu

Prudké změny teplot výrazně zatěžují oběhový aparát. Srdce se totiž musí kromě přečerpávání krve věnovat i termoregulaci těla, a vzniká tak větší riziko, že člověk při sportu zkolabuje. To hrozí i těm, kteří nejsou ve sportu dostatečně zdatní a své síly hned zpočátku sezóny přecení. Zprvu mohou cítit bušení srdce a tlak na hrudi.

Varovným signálem, že se srdcem není vše v pořádku, je i neobvykle časté zadýchávání. „Sportovci by měli určitě zbystřit, když začnou být dušní při nižších stupních zátěže. Například když běžně vyběhli kopec a nebyli zadýchaní a teď jim to najednou nejde,“ popisuje docent Tuka.

Dušnost i pocit na omdlení

„To, co by sportovce mělo varovat, je také nepravidelnost srdeční frekvence nebo pocit, že by mohli zkolabovat, či když dokonce ztratí vědomí,“ doplňuje profesor Aleš Linhart, přednosta II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie VFN v Praze.

Pokud se problémy při sportu objeví, je vhodné, aby se člověk nechal zkontrolovat svým praktickým lékařem, nebo rovnou kardiologem. Opakované potíže totiž mohou poukazovat na hypertenzi, v horším případě i na kardiomyopatii, selhání srdce nebo ischemickou chorobu srdeční.

Přečtěte si také:

Centra sportovní kardiologie mohou zabránit náhlým úmrtím. V Česku jsou ale jen čtyři

„Sportujících se srdečními problémy je hodně a řada z nich potíže podceňuje, což není dobře, protože mohou skončit fatálně,“ dodává profesor Linhart.

Vyšetření ve specializovaném centru odhalí diagnózu

Ve včasném stanovení diagnózy a případném zahájení léčby pomáhají centra sportovní kardiologie, která jsou v Praze, v Olomouci a Třinci. Ta jsou určena sportovcům se zdravotními problémy nebo těm, u nichž se na preventivních prohlídkách zjistí, že mají podezřelý srdeční nález.

Ve specializovaných centrech pacienty kardiolog vyšetří, natočí EKG a provede rozšířené echokardiografické vyšetření. V případě potřeby zde sportovci podstoupí i doplňková vyšetření, jako jsou magnetická rezonance nebo vyšetření věnčitých tepen.

„Častěji děláme například zátěžové testy, u kterých musíme volit poněkud jiné protokoly než u běžné populace, abychom sportovce vytížili,“ říká docent Tuka.

Potíže neznamenají konec se sportem

Lékaři uklidňují, že ani ve chvíli, kdy se u sportovce potíže se srdcem potvrdí, to většinou neznamená konec s cvičením. „Existují sice některá onemocnění, kde je intenzivní sportování zakazováno, např. zánět srdečního svalu do zhojení či arytmogenní kardiomyopatie, kde intenzivní pohyb zhoršuje průběh onemocnění. U ostatních se snažíme najít takovou pohybovou aktivitu, aby vyhovovala sportovci a zároveň neohrožovala jeho srdce. ‚Neschopen závodního sportu‘ u nás sportovci slyší málo,“ uvádí Tuka.

S vhodným nastavením pohybové aktivity nemocným sportovcům v centru také pomohou. „Fyzická zdatnost je předpokladem příznivé prognózy jak u obecné populace, tak u pacientů s onemocněním srdce. Pravidelná aktivita proto patří k základním doporučením, přičemž úroveň tréninku je třeba přizpůsobit tíži srdečního onemocnění,“ dodává profesor Petr Ošťádal, předseda České kardiologické společnosti.

Pacienti z řad sportovců i ostatní pacienti, např. se srdečním selháním, se navíc mohou zapojovat do programů kardiovaskulární rehabilitace. „Jde o souhrn postupů u pacientů s onemocněním srdce, v jehož centru je pohybová aktivita a která má za cíl zlepšit prognózu pacientů po infarktu myokardu, se srdečním selháním atd.,“ přibližuje Tuka.