Spotřebitel je manipulován médii, potraviny máme kvalitní

V oblasti kvality potravin je jistě co zlepšovat. Jsou ale u nás vyráběné či prodávané potraviny skutečně tak mizerné, jak by se mohlo zdát, nebo je to dojem, vyvolaný třeba naším sklonem k věčnému remcání?

Autor: Petr Havel

Co bylo v předlistopadovém mlékárenství v ČR lepší než dnes? Při nejlepší vůli si nemohu na nic vzpomenout, říká Oldřich Obermaier

V našem potravinářství chybí pozitivní vzory, napsal server Vitalia.cz nedávno v souvislosti s tradovaným negativním obrazem nabídky českých obchodů. „Nevím o žádné jiné zemi, ve které by se takovým způsobem jako u nás ničilo sebevědomí národa – a to se promítá i do vztahu spotřebitelů k tuzemským potravinám,“ říká Oldřich Obermaier, mlékárenský odborník s bohatou praxí, autor mnoha článků i učebnic z této oblasti.

Značná část v ČR průmyslově vyráběných potravin nemá mezi našimi spotřebiteli zrovna dobrou pověst, mimo jiné i mlékárenské produkty. Čím je to podle vás způsobeno?

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že dnešní kvalita mlékárenských výrobků je nekonečně vyšší, než jaká byla za minulého režimu. A to říkám z pozice člověka, který v něm působil v oblasti mlékárenství na vedoucích pozicích.

To je ale něco úplně jiného, než si mnozí spotřebitelé myslí. Většina lidí se domnívá, že tehdejší výrobky byly kvalitnější i díky tomu, že existovaly závazné potravinářské normy.

Víte, já jsem měl tu čest být asi deset let vedoucím oborového normalizačního střediska mlékárenského průmyslu, čili měl jsem normy v oblasti mléka v gesci, a mohu konstatovat, že jsme neustále bojovali s výjimkami, která bylo nutné přijímat, aby bylo možné tyto normy dodržet. Samotné normy byly pak obecně konstruovány zejména tak, abychom byli schopni vyrábět zdravotně nezávadné potraviny, ale další aspekty se moc neřešily. I tak jsme se v oblasti bezpečnosti potravin pohybovali často na hraně, protože nebyl k dispozici dostatek kvalitních komponentů k výrobě mlékárenské produkce, neboť ty se musely dovážet za drahé valuty ze zahraničí, a na to často nebylo dost peněz.

Přečtěte si: Zdravotní nezávadnost potravin je důležitější než jejich kvalita

To není zrovna povzbudivé z pohledu do nedávné minulosti…

Není… Uvedu jen jeden příklad – v Žamberku byla postavena speciální mlékárna na ementál, která ale produkovala 80 procent zmetků a ty se pak dávaly do tavených sýrů. Dnes je právě tato zkušenost možná jedním z důvodů, proč se neustále poukazuje na nízkou kvalitu tavených sýrů, které se mají údajně neustále vyrábět z odpadu. To sice v současné době už neplatí, ale dědictví předlistopadové minulosti si v tomto případě neseme s sebou. I proto často odpovídám na otázku, co bylo v předlistopadovém mlékárenství v ČR lepší než dnes, že si při nejlepší vůli nemohu na nic vzpomenout.

Jak si tedy vysvětlujete, že je z pohledu kvality potravin vnímáno předlistopadové potravinářství v ČR tak pozitivně?

Náš spotřebitel je bohužel velmi manipulován médii, která mají bez znalostí problému již dopředu vytvořen názor, jak má jejich informace vyznít, a nedávají dostatečný prostor názorům opačným. Nedávno jsem byl například osloven, abych se účastnil nějaké diskuse o kvalitě potravin. Když jsem souhlasil, ale upozornil na to, že často říkám něco jiného, než většina ostatních, bylo mi naznačeno, že v takovém případě o mou osobu není zájem. Čili je již předem dáno, jak musí ten který pořad vyznít a jeho účastníci jsou vybíráni tak, aby hájili dopředu stanovenou myšlenku.

Nebo jiný příklad týkající se besedy právě o tavených sýrech, jehož cílem bylo prokázat, že tavené sýry brání absorpci vápníku do organismu a že není vhodné je konzumovat. Jako ilustrační grafika byly na pozadí diskutujících promítány snímky zlomených kostí, přestože využitelnost vápníku z těchto sýrů je oproti jiným sýrům na úrovni 80 procent, čili stále velmi vysoká. A i když na místě přítomný odborník problém správně popsal, média z jeho vyjádření udělala závěr, který v diskusi vůbec nezazněl, a to, že tavené sýry nejsou vhodné ke konzumaci. Z obdobných závěrů pak třeba vyplyne, že je naše země odpadkový koš Evropy, i když máme stejně dobré potraviny jako kdekoli v Evropě.

K tématu: Tavený sýr není směs rozpuštěných starých sýrů aneb mýty o taveňácích

Máme ale přece také špatné potraviny…

Máme samozřejmě více a méně kvalitní, vždy ale zdravotně nezávadné potraviny, protože jinak by se nemohly dostat na trh.

Dobře, ale i tak je většina veřejnosti přesvědčena o tom, že na našem trhu je těch méně kvalitních potravin více, než třeba ve vyspělých evropských zemích.

To je ale dáno tím, že takové výrobky v naší zemi spotřebitel kupuje. Veřejnost má dokonce za to, že se do ČR vozí ty samé potraviny, které se vyrábí v Německu, ale pro náš trh jsou dodávány v nižší kvalitě. Každý výrobce přitom logicky dává přednost tomu, aby pro každý trh vyráběl pokud možno to samé, protože je to výrobně a ekonomicky nejjednodušší.

Nikdo ostatně nedokázal, že by se do ČR z Německa vozily horší potraviny, přestože se o to mnozí pokoušeli – srovnávací testy dělala jak Státní zemědělská a potravinářská inspekce, tak Mendelova univerzita v Brně. Jediný, kdo to tvrdil, byla Slovenská asociace spotřebitelů (viz Výrobci nás krmí horšími potravinami než západ Evropy), což tedy alespoň pro mě není dostatečná autorita. Samozřejmě, že existují regionální rozdíly, někde mají spotřebitelé třeba raději sladší čokoládu, tak se tomu snaží výrobci přizpůsobit, my jsme se také snažili exportovat pribináček do Maďarska, ale ukázalo se, že na tamním trhu požadují konzumenti spíše dezerty na bázi tvarohu. Tak či tak je ale odlišná receptura a rozdíl v kvalitě výrobků dovážených do různých zemí zcela proti zájmu výrobce.

Čtěte dále: Stejný výrobek, jiná chuť – prý to tak chceme

Jak tedy mají spotřebitelé poznat kvalitnější výrobek?

Jedním z rozlišujících znaků je nepochybně cena, v níž dostává zákazník dost přesnou představu, který výrobek je kvalitnější a který ne… ale samozřejmě, ani levnější výrobek nemusí být špatný a je samozřejmě zdravotně nezávadný – jenom jsou tam jaksi levnější suroviny. Což je zase problém konkurence na trhu, která nutí výrobce k výrobě co nejlevnějších produktů – protože zákazník levné potraviny požaduje.

Platí tedy, že byznys v naší zemi vyhrává nad profesní ctí, která by měla bránit podnikům dodávat na trh méně kvalitní výrobky?

Na takto položenou otázku musím bohužel říci ano.

Co proti tomu dělat?

Podporovat osvětu. Ne že by osvětové informace neexistovaly, je jich naopak celá řada, byť rozdílné kvality. Chybí v nich ale to hlavní – zdůrazňování zásady jíst střídmě z bohatého stolu. Což v praxi znamená kupovat kvalitní, a většinou dražší potraviny, ale v menším množství.

Čtěte téma: Češi volají po kvalitních potravinách, ale nekupují je

Jak si vůbec podle vás stojí naše mlékárenství v porovnání s Evropou a se světem?

Jak v rámci EU, tak v porovnání s celým světem je na tom naše mlékárenství velmi dobře – vyrábíme stejně kvalitní výrobky jako kterýkoli zahraniční výrobce, a jestli se obdivujeme například zahraničním sýrům, pak je třeba říci, že jsme je v obdobné kvalitě u nás schopni vyrobit také.

Jenže to si, zdá se, nemyslí, alespoň v případě sýrů, spotřebitelé ani v ČR, ani v zahraničí, jinak bychom přece byli schopni naší produkci do zahraničí vyvážet.

Tady je samozřejmě velké rezerva, lze říci, že na současném stavu se hodně v minulosti podílel stát, který dotačně podporoval vývoz sušeného mléka nebo másla, obecně tedy výrobků s nižší přidanou hodnotou, prakticky jen surovin. Tím jsme zejména v západní části EU ztratili mnoho let, kdy se mohli tamní spotřebitelé seznámit s naší kvalitní produkcí. I díky tomu se pak v řadě zemí udrželo o středoevropské (tedy české, slovenské a polské) mlékárenské produkci povědomí ještě z předlistopadových dob, jako o středoevropských produktech nižší kvality. Nemůžeme se tomu vlastně divit, protože čtyřicet let jsme žádnou super kvalitu nevyráběli. Díky tomu je ale ambice proniknout dnes na tamní trhy složitější. Situace se ale postupně mění k lepšímu.

Drtivá většina spotřebitelů vám ale řekne, že jsou naše sýry horší než zahraniční…

Bohužel jsou opět pod vlivem médií. Nevím o žádné jiné zemi, ve které by se takovým způsobem jako u nás ničilo sebevědomí národa – a to se promítá i do vztahu spotřebitelů k tuzemským potravinám.

Vy tedy ve vší vážnosti tvrdíte, že naše sýry jsou srovnatelné s kvalitními sýry ze zahraničí?

Samozřejmě, a mám pro to řadu důkazů a vlastních zkušeností například z akcí spojených s prezentacemi zahraničních subjektů. V rámci pohoštění jsou obvykle součástí různých švédských stolů také sýry, které na takové akce často dodávají tuzemští výrobci. Sýry jsou samozřejmě nakrájené a všelijak upravené, a díky tomu hosté nepoznají zemi jejich původu, a považují je za zahraniční produkty. A světe, div se – v takovém případě jim najednou chutnají, protože se domnívají, že nejsou z ČR.

Čtěte dále: Jak si koupit pořádný sýr a vyhnout se podvrhům

Každopádně se k nám značné množství sýrů dováží ze zahraničí…

To je ale úplně normální. Do ČR se ze zahraničí dováží asi čtyřicet procent naší spotřeby sýrů, jenže například do Francie, která patří mezi světové a renomované výrobce sýrů, se dováží přes třicet procent sýrů ze zahraničí, protože to francouzský spotřebitel požaduje. Nebo obráceně – naši výrobci prodají na vlastním trhu celkem osmdesát procent vyrobených sýrů. Kdyby byly tak výrazně nekvalitní, jak se říká, tak by to přece spotřebitel nekoupil. Navíc je v našich podmínkách velký rozdíl mezi tím, co spotřebitelé říkají v různých anketách a tím, jak se skutečně chovají. Pokud se lidí zeptáte, jestli považují za lepší francouzské sýry oproti českým, prakticky všichni řeknou, že lepší jsou ty francouzské. Jenže reálně si pak koupí výrobek z tuzemské produkce. Samozřejmě, právě Francie již po staletí buduje povědomí o kvalitě svých sýrů, takže lidé to mají v podvědomí. My máme v tomhle směru velké zpoždění.

Je tedy u nás v tomto směru vůbec na co navazovat?

Ale jistě, stačí si jen připomenout, že v dobách Rakousko -Uherska byly Čechy hlavní průmyslovou oblastí tohoto státního uskupení, a to i v oblasti potravinářství. Například mlékárna Hodonín (Göding) byla hlavním dodavatelem mlékárenských produktů do Vídně. Na území Čech také vznikly jedny z prvních mlékáren vyrábějící tavené sýry, které pro trh objevila jiná sýrařská velmoc – Švýcarsko. Navíc – na někdejší tradice mlékárenství se již navazovat v praxi daří. Například jeden z nejžádanějších italských sýrů – Grana Padano, se pod názvem Gran Moravia vyrábí v ČR, v Litovli, a dodává se na hodně náročný italský trh. Nedávno se zase podařilo českým výrobcům prosadit se s naším Pribináčkem v Rakousku. To vše jsou konkrétní důkazy, že je náš mlékárenský průmysl konkurenceschopný a umí vyrobit kvalitní výrobky, i když si to třeba někteří lidé nemyslí. 

Čtěte dále: Chcete vědět, co se skutečně dává do jogurtů?