Oželela jsem bezmála pětistovku a nakoupila v trafice poslední prosincová a lednová čísla časopisů jako je Bazar, Maxim, Style, Lui, Marianne, Elle, Blesk pro ženy, Paní domu, Katka, slovenský Adam či Xman (web)… Plus pár pornografických titulů, čistě pracovně, pochopitelně, a jen proto, abych měla jaksi komplexní přehled o trhu.
Začetla jsem se a porovnávala. Základní zjištění je, že idiotským titulkům „Chcete být krásná? Vyzkoušejte kouřové líčení na oči“ z těch nejlevnějších verzí dámských časopisů, směle konkurují titulky „Martička je pořádně macatá samice“ z těch pánských, co se prodávají jen starším osmnácti let.
A čtení o tom, jaké čisticí prostředky použít, aby člověk dobře vycídil i ty nejzašlejší pánve, a jak oživit uvadající manželství koupí nové krajkové košilky, jsou dokonalou konkurencí pro podobné perly stejně inteligentních mozků opačného pohlaví o tom, jak si to Dana ze zklamání nad rozchodem se svou láskou rozdala orálně se svou spolubydlící na koleji.
Takže: hloupostem těch nejlevnějších ženských časopisů se dokonale vyrovnají pánské porno časáky.
Přečtěte si: Porno, má lásko!
Moudrosti za pár desetikorun
Trochu jiná liga jsou časopisy s lesklými obálkami, jejichž cena se pohybuje už v řádu desetikorun. Tady je čtení zábavnější. Prostudovala jsem všechny od A do Z, (ano, i ten homosexuální Lui, který proslul zejména aférou s premiérem Mirkem Topolánkem, co poté musel přestat být premiérem).
A Lui je taky jedinou výjimkou mezi pánskými časopisy. Vztahovými tématy, která řeší („Tři muži v posteli? Ano či ne?“ či „Vykašli se na konformismus, buď svůj“), a taky mnoha stránkami o módě a kultivovaným jazykem se velmi podobá ženským titulům. Jen se tu mluví v mužském rodě.
Jinak jsou ale holčičí a klučičí časopisy dva úplně jiné světy.
Chlapi by si nejradši jen hráli
Za prvé: chlapi jsou sprosťáci. Co se týče frekvence sprostých slov, tak v lednových ženských časopisech jsem nenašla žádné, kdežto u pouhého jednoho pánského Maxima jsem u čísla 91 přestala počítat, a to jsem byla teprve na stránce čtrnáct ze 136. Uff… Bod pro dámy.
Za druhé: chlapi jsou hračičkové. To je stará vesta, takže člověka (čti: ženu) nepřekvapí, když v pánském časopise narazí na reportáž z fabriky, která vyrábí legendární stavebnici Merkur. Bod pro pány – ty jejich hračičky jsou někdy fakt zábavné.
Za třetí: chlapi řeší voloviny. Přece jen – zkoumat, kde se berou lidské prdy, a jestli je fakt každá ženská po pátém pivu krásná, to je na úrovni vtipů o Pepíčkovi, tedy třetí třídy základní školy. Kdo to kruci může číst? Snad ne ten chlápek, co vedle mě v ulici parkuje auto a co se mi tak líbí?!
Ovšem buďme spravedliví: tipuju, že každé normální ženě je srdečně jedno, že Jean Paul Gaultier na poslední módní přehlídce vyměnil huňaté čepice na hlavách žen za retrobuřinky. A že bohatá „dceruška Tallulah Ormsby-Gore (kdo to proboha je?!), navštívila svou první couture přehlídku už ve dvanácti letech“. Takže tady je to jedna jedna.
Nahé slečny jsou hezčí než ty oblečené v posledním výkřiku módy
Za čtvrté: ženské časopisy mají děsivější fotografie. Můj mozek sice v pánských časopisech nějak moc nechápe, co je hezkého na dámě vzhledu Dagmar Patrasové v brýlích, která sedí na klozetu se staženými růžovými (šmarjá!) kalhotkami, laptopem na klíně a jedním prsem, které jaksi vypadlo z podprsenky (časopis Maxim), nebo té samé slečně, ale bez podprsenky a v bílých punčoškách s červenými srdíčky (proboha!).
Ovšem musím spravedlivě uznat, že ani na dvoustránkové fotce dámy v šedém kožichu, s potrhanými zlatými rukávky, ležící na kupě dámských kabelek, vedle níž stojí chlap s rýčem „zabořeným“ do šachovnicové podlahy s dlaždicemi (dámský Bazar), není nic hezkého.
A na těch třech anorektičkách ze strany 17 (taky Bazar), co jen silou vůle drží hlavu na tenoulinkém krčku a strčit je někdo zezadu, tak jen tíhou té obří hlavy na bidlovitém těle přepadnou, tak na těch není hezkého už vůbec nic. Tedy: jedna nula pro pány. Ty svlečené slečny jsou přece jen hezčí a lépe se na nich zkoumá, co umí plastická chirurgie, než ty navlečené do rádoby módních kreací, co po večerech docházejí do drahých soukromých ambulancí s diagnózou koks a anorexie.
Přečtěte si: Jak poznáte, že vaše dítě propadlo anorexii?
Jak z chlapa vyrazit kreditní kartu
A za páté: nic překvapivého – holčičí časopisy řeší vztahy, to, jak z chlapa vyrazit peníze, kvalitní sex, žádost o ruku či jak se naopak zbavit trapného bývalého.
Kdežto pánské časopisy řeší zásadní a pro běžný život vskutku užitečné věci, jako čím ji opít, aby mu byla nevěrná s hnusným sousedem, nebo jak se francouzsky elegantně řekne, že má žena menstruaci (má brambůrka sladce šeptá, že ses nestal tátou – la mia patatina…) Pardon. Tady nemůžu být nezaujatá. Těžko se mi asi stane, že budu spát s menstrující Francouzkou, ale rady, jak z chlapa vyrazit kvalitní sex plus kreditku, ty se hodí vždycky.
Takže, jaké je skóre? Myslím, že to není podstatné. Co do stupidity si dámské a pánské časopisové světy nemusí nic vyčítat. Takže prr, až budete chtít zase tvrdit, že dámské časopisy jsou akorát tak pro slepice. Ty pánské na tom nejsou o nic lépe, jen mají hezčí fotky.
Čtěte také: Dva pohledy na ženské časopisy
Starý rébus rozlouskl až pánský časopis
Ale něco přiznat musím: právě Maxim mě překvapil. Pomohl mi totiž rozlousknout čtvrtstoletí starý rébus, hádku se spolužákem Honzou Prášilem, takto synem lékaře. Tvrdil mi někdy v páté třídě, že když člověk leží dost dlouho (třeba přes noc) ve vaně, že zemře. Protože se mu sloupá kůže. Nevěřila jsem a při testu na vlastní kůži, když jsem se pokoušela večer usnout ve vaně, mě po dvou hodinách vyhmátla máma a nemilosrdně pokus ukončila postelí.
Nicméně Maxim píše, že svrchní část kůže, takzvaná stratum corneum, tvořená vlastně mrtvými buňkami, vsakuje vodu a svrašťuje se. Nejvíc na dlaních a chodidlech, kde je nejtenčí.
„Pod ní už je prokrvená škára, která vodu nevsakuje, tím pádem se svrchní část kůže svraští a zkrabatí. A to může skončit až smrtí. Ve světových válkách, když vojáci stáli celé dny v bahně, vyvinul se u nich syndrom zákopové nohy. Kůže se začala po několika dnech odlupovat a pustila se do ní gangréna. Spolu s tyfem a dalšími nemocemi tak byla zákopová noha odpovědná za víc ztrát na životech než kulomety a otravné plyny.“
Tolik Maxim. Díky, teď už můžu klidně spát, stará hádka je rozluštěna. Neměla jsem pravdu, promiň Honzo. Ale přesto: do postele si beru Marianne. Fakt mě zajímá recept na kachnu s perníkovým knedlíkem. A taky asi momentálně potřebuju těch třiadvacet tipů, jak si zlepšit náladu, když je všechno na pytel…
ČLÁNKY DO MAILU