Nejprve kariéra, cestování a zábava, potom teprve rodičovské starosti. První porody tak následovaly nejdříve po třicítce, u některých i po čtyřicítce. To je však doba, v níž v dávné historii ženy již umíraly jako stařeny.
Jak se měnil pohled na plodný věk ženy a ideální dobu pro početí dítěte? A jak ženy v minulosti řešily své nenaplněné mateřství?
Průměrný věk prvorodičky je kolem třiceti let
Nejprve pár statistických údajů na úvod. Na základě grafu uvedeného Českým statistickým úřadem, týkajícího se věku matek od roku 1950 do roku 2019, po druhé světové válce průměrný věk těhotných žen klesal, nejnižší byl v rozmezí let 1980 až 1990, kdy zřejmě nebylo příliš prostoru pro seberealizaci a ženy toužily mít brzy rodinu, proto ji zakládaly ve věku pod 25 let, přesněji v průměrném věku 22 let. Po sametové revoluci ale průměrný věk matek začal stoupat a ustálil se na zhruba 30 letech. Průměrná žena dnešní doby tedy nemá první dítě dříve než ve třiceti.
Průměrný věk žen při narození 1. dítěte v letech 1950–2019
To ostatně i dokazuje jiná statistika týkající se průměrného věku obou rodičů u prvně narozeného dítěte v Jihomoravském kraji v roce 2021, kdy tento průměrný věk u ženy vychází na 31,5 roku, u muže pak na 34,5 roku. Nejpočetnější skupinou pro stanovení věku narození prvního dítěte jsou ženy ve věku 30 až 34 let.
Dítě po čtyřicítce a později
Věk těhotných žen se ale navyšuje, a není tak ničím neobvyklým, že žena má nejen první vymodlené dítě po čtyřicítce, ale třeba ve věku 46 či 47 let porodí třetí či čtvrté dítě, které je již spíše překvapením. A zatímco dříve by se společnost na tuto ženu dívala spíše skrz prsty a byla by odsuzována jako starší nezodpovědná matka, která riskuje, dnešní doba nabízí nejen skvělou lékařskou péči, podporu a prenatální diagnostiku, ale i respekt a psychickou podporu ze strany mnohých gynekologů a porodníků, ne však všech.
GALERIE: Historie porodnictví
„Když mi můj gynekolog řekl, jestli jsem se nezbláznila, přivést na svět dítě v dvaačtyřiceti letech, okamžitě jsem od něj odešla a našla si jiného, který mi poskytl naprosto profesionální a skvělou podporu nejen v době těhotenství, ale i u mého čtvrtého porodu,“ svěřuje se čtyřiačtyřicetiletá žena, šťastná matka skoro dvouletého chlapečka. Energie jí nechybí a svoje mateřství si mnohem více užívá, než když byla mladší.
Ničím neobvyklým není ani opravdu pozdní těhotenství žen, které mají přes padesát a v domnění, že jsou již v přechodu, nečekaně otěhotní. Takové otěhotnění považují lékaři za zázrak, proto také ani nedochází k tomu, že by se žena vědomě rozhodla se takového zázraku vzdát.
Nejstarší matky světa
Mezi nejstarší matky světa, které otěhotněly přirozeným způsobem, patří Číňanka Tchien, která ve svých 67 letech císařským řezem porodila zdravou holčičku. Tato zpráva obletěla svět v roce 2019. To je ale již spíše kuriozita. Doposud byla v té době jako nejstarší matka světa známá Britka, která v roce 1997 porodila přirozeně počaté dítě ve svých 59 letech, nebo také 67letá Španělka, která v roce 2006 porodila dvojčata, která však přišla na svět pomocí umělého oplodnění, což je diametrální rozdíl a tady již nejde o zásluhy přírody. Tato žena pak o dva roky později zemřela na rakovinu.
Další ženou, která se rozhodla naplnit si své mateřství poněkud později a zcela nepřirozenou cestou, je Indka Yerramatti Mangayamma, která v roce 2019 porodila zdravá dvojčátka počatá umělým oplodněním. Žena měla vajíčka od dárkyně, sperma bylo od manžela, který byl ještě o mnoho starší než ona a který rok po narození dcer zemřel na infarkt.
Tohle jsou již diskutabilní případy, ale dokud je žena plodná a počne přirozeně, je početí dítěte přirozeným zázrakem, který by měl být vždy přivítán s radostí a velkou vděčností.
Zničené četnými porody a ve čtyřiceti stařenami
Mnohé ženy v plodném věku i v době před sto a více lety přivedly na svět dítě i po čtyřicítce. V této době však šlo opravdu o zázrak, protože žena ve čtyřiceti byla již považována za starou a manželé po čtyřicítce už v podstatě neměli mít ani sexuální život, který byl považován za tabu.
Sex v době kolem 19. století a na počátku 20. století byl ještě stále prosazován pouze v misionářské poloze a četnost manželských styků se rozhodně neměla přehánět. Dle lékařských doporučení se měl provozovat tak maximálně jednou týdně, anebo ještě lépe jednou až dvakrát měsíčně, aby se to nepřehánělo, což údajně škodilo v mnoha ohledech, stejně jako přerušovaná soulož.
Porod na obrazu Artemisia Gentileschiho, 1635
Jaká byla skutečná realita, je věc zcela jiná, protože mnohé ženy v manželství byly zcela vydány napospas choutkám svého manžela, který byl třeba také opilec či hrubián, a nikoho to nezajímalo či s tím nikdo moc nezmohl, protože tyto informace zůstávaly mezi čtyřmi zdmi domova.
Historička Milena Lenderová píše, že představa dominantní ženy byla nemyslitelná, stejně tak i to, že nějaký sexuální apetit žen byl nepřípustný. Manžel po ženě vyžadoval absolutní podřízenost a poslušnost, jediným vysvobozením od nechtěného sexu pro ni bylo těhotenství, od dalšího dítěte pak i kojení, kdy třeba probíhaly slabší ovulace. V době kojení se také moc sex nedoporučoval, aby se nekazilo mléko. Odstavení dítěte se pak oslavilo dárkem od muže pro ženu, protože to znamenalo, že se muž opět může těšit ze svých sexuálních radovánek.
Na venkově v 19. století třeba žena vdávala dceru, mezitím sama ještě byla po četných předchozích porodech znovu těhotná, například matka Boženy Němcové Tereza Panklová. Tyto četné porody nebyly vždy žádoucí, ale obyčejné ženy, které neměly znalosti a nedostaly se k nim možnosti tehdejší prvotní antikoncepce, s tím moc nezmohly, nebo si pomáhaly drastickými způsoby k potratům, například různými bylinami.
„Žena ráda poddává se muži, pokud ho miluje, a nepotřebuje k tomu dlouhého poučování,“ píše lékařka Jenny Springerová a radí ženám s mnoha ženskými záležitostmi ohledně manželství, těhotenství, dobové antikoncepce i porodů a péče o děti v Domácí lékařce opakovaně vydané v roce 1923.
Prázdná kolébka a modlitby k Panně Marii
Někdy se ale stalo, že žena nemohla počít dítě, ať už vinou svých zdravotních potíží, nebo manžela. Tehdy ženy využívaly nejen různé pověry a magické praktiky, ale hodně se modlily k Panně Marii, nebo navštěvovaly lázně, které byly proslulé léčbou neplodnosti. Byly to například lázně Spa v Belgii, rakouské lázně v Ischlu nebo Františkovy Lázně u nás. Neplodnost se léčila s úspěchem, což je někdy s humorem i přičítáno tomu, že se zde například zrovna při pobytu ženy nacházel nějaký dragounský pluk či se o to zasloužil místní kaplan, píše Lenderová.
Mezníkem, kdy žena ještě mohla mít dítě, bylo kdysi opravdu 40 let věku. Menopauzy se žena obvykle přirozeně nedožila, anebo zůstala vdovou, která se třeba už podruhé nemusela vdát. Milena Lenderová píše, že průměrná doba manželství trvala 10 až 13 let. Za tu dobu průměrně žena porodila deset dětí. Pokud nezemřela ona při porodu, či její děti, zemřel třeba později manžel, takže už opravdu po čtyřicítce moc velká šance na další mateřství nebyla. Nejplodnější byly aristokratky, protože měly více možností, jak šetřit své zdraví, a nemusely těžce pracovat jako prosté ženy.
Ženy, kterým nepřálo štěstí a nestaly se matkami, si často v pozdějším věku k sobě braly schovanky. Zpravidla to ale byly ženy, které byly vyššího postavení a měly patřičné zázemí a peníze. Například kněžna Kateřina Vilemína Zaháňská, nebo Renáta Tyršová, která zůstala bezdětná a po smrti manžela, slavného zakladatele Sokola Miroslava Tyrše, si k sobě vzala šestnáctiletou schovanku.
Nejstarší známou matkou v době 17. století byla paní Polyxena z Lobkovic, manželka Viléma z Rožmberka a po jeho smrti Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic, kterého si vzala v roce 1603. Po šesti letech druhého manželství se jí ve 43 letech narodilo první vymodlené dítě, syn Václav Eusebius, kterého na tehdejší dobu pečlivě opatrovala a milovala. S neplodností jí údajně pomohl lékař Matyáš Borbonius z Borbenheimu, který založil lázně Chebské vody, jež byly předchůdcem Františkových Lázní. Polyxena také opěvovala sochu Panny Marie Rottenburské v kapucínském klášteře v Praze, k níž se modlila.
Zdroje: wikipedie, denik.cz, lifee.cz, Domácí lékařka: MUDr. Jenny Springerová (1923), K hříchu i modlitbě: Milena Lenderová, Slavné Češky a jejich blízcí: Stanislava Jarolímková