V supermarketech je dnes možné vybírat z nabídky vábně vypadajících jablek, většina odrůd se dá zakoupit napříč obchodními řetězci. Ale co třeba Panenské červené, James Grieve, Matčino nebo třeba Ontario? S těmi se v regálech nesetkáme, a pokud je nemáme na zahradě a budeme je chtít sehnat, dá to docela práci.
Co se dozvíte v článku
Jde totiž o jablka patřící mezi takzvané staré odrůdy, které se už dnes masově nepěstují. Důvody mohou být různé, ale chuť těchto jablek je nepřekonatelná a strčí mnohé, dnes frekventované moderní odrůdy hravě do kapsy.
Jablka z dědečkovy zahrádky
Jedním z důvodů, proč některé druhy jabloní zůstávají stranou zejména komerčního pěstování, je například rozložitost stromů, které by v moderních sadech neobstály.
Dnešní spotřebitelé mají navíc zcela jiné nároky na chuť jablek, pěstitelé zase třeba na odolnost vůči chorobám, obchodníci na velikost a vzhled plodů a tak by se dalo pokračovat. Mnohé staré odrůdy zkrátka nevyhověly požadavkům moderní doby, a tak se z nich zvolna stává vzácné zboží a součást vzpomínek.
Které z nich patřily svého času k nejoblíbenějším? Pojďme si je krátce představit.
Matčino
Tato odrůda původem z USA se vyznačuje většími, tupě kuželovitými plody sladké chuti a příjemné, medové vůně. Jejich základní barva je žlutá, díky slunci dostává místy červenou barvu, někdy ve formě zajímavých proužků nebo teček. Sklízejí se koncem září, ke konzumaci jsou vhodné následující měsíc a vydrží až do Vánoc.
Kožená reneta zimní
Zajímavé jablko, známé také jako „kožuch“ nebo „koženáč“ díky houževnatější slupce. Pochází pravděpodobně z Francie, kde ho pěstovali zřejmě už v 17. století. Tato jablka by svým málo lákavým vzhledem jen těžko upoutala pozornost dnešních náročných konzumentů, ale patří mezi klasiku. Kožená reneta má středně velké plody, podobné lehce zploštělým koulím, jejichž barva bývá šedorezavá anebo špinavě zelená, občas jsou na ní hnědočervené skvrny. Je oblíbená pro svou typickou, svěže nakyslou chuť.
Parména zlatá zimní
Tuto pravděpodobně anglickou odrůdu zmiňují staré spisy už ve středověku. Jiné zdroje umisťují její původ do Francie. Středně velké plody mají zlatožlutou barvu, která stromu propůjčila jeho název, na osluněných místech dostávají červený nádech, často v podobě proužků. Jejich tvar může být kuželovitý i kulatější, chuť je však vždy sladce navinulá a lehce kořenitá. Sklízejí se v průběhu září, ke konzumaci jsou vhodné v říjnu a vydrží často až do ledna.
Panenské české
Tato drobná jablka jsou velmi starou českou odrůdou, pěstovanou už po staletí. Je pro ně typická červená barva, která prakticky zcela zakrývá žlutou základní barvu jablek. Jejich šťavnatá chuť a dobrá výdrž při skladování z nich v minulosti dělaly jednu z nejoblíbenějších odrůd. Sklízejí se v září, k jídlu jsou vhodná v listopadu a při dobrém uskladnění vydrží až do března dalšího roku. Navíc po otlačení málokdy hnijí nebo uvadají.
James Grieve
Původem skotská odrůda nese jméno po svém šlechtiteli a pěstuje se od konce 19. století. Velmi svěží a šťavnaté plody jsou středně velké až větší a bývají překrásně vybarvené. Jejich základní barva je zelenožlutá, zralé plody jsou žluté, v místech oslunění mají červené žíhání. Dozrávají brzy a sklízejí se už v druhé půlce srpna. Tato jablka nejsou určena pro dlouhodobější skladování, mnozí milovníci kyselejších jablek je úmyslně trhají ještě ne zcela dozrálé k přímé konzumaci.
Ontario
U této odrůdy není úplně jasné, zda pochází z Kanady, anebo zda je její domovinou Ontario County v USA. Zdroje se v této informaci liší. Jisté však je, že byla vyšlechtěna v 80. letech 19. století. Tato jablka jsou velká, zeleno-červená a mají spíše kyselejší chuť, proto se často využívala spíše do moučníků, zejména do štrúdlů. Mnozí lidé však právě na tuto typickou chuť nedají dopustit a rádi si pochutnají na čerstvém plodu. Výhodou Ontaria je to, že i když se sklízí v říjnu, k jídlu je vhodné v lednu a poté vydrží často až třeba do května.
Průsvitné letní
Odrůda původem z Pobaltí se u nás pěstuje zhruba od 19. století. Středně velké či drobnější plody mají světležlutou či bíložlutou barvu a sklízet se mohou obvykle už v polovině či na konci července a je možné je ihned jíst. Křehká, šťavnatá a méně zralá jablka jsou kyselejší, což ale není na závadu. Dříve bývala tato odrůda neodmyslitelně spojována s letními prázdninami.
Zvonkové
Odkud přesně toto zvláštní jablko pochází, není známo. Zatímco některé zdroje tvrdí, že jeho původ je neznámý, v jiných je uvedeno jako země původu Německo. Pozdní jablka s osvěžující kyselejší chutí, která se sklízejí obvykle až během října, mají charakteristický zvonkovitý tvar. Jejich barva přejde během zrání od zelené do žluté, na které může slunce vykouzlit i červený flíček. Ke konzumaci jsou vhodné v únoru a vydrží pak až do pozdního jara, kdy se jejich chuť mění na nasládlou. Někteří pěstitelé tvrdí, že tato odrůda je schopná při vhodném uskladnění vydržet až do nových jablek.
Staré odrůdy jabloní jsou někdy ještě k mání
Ve výčtu by se ještě dalo pokračovat. Mnohé z těchto jabloní jsou i dnes v nabídce specializovaných zahradnictví a ovocných školek.
Pokud uvažujete o tom, že si na zahradě vysadíte jabloň, zkuste si vybrat některou z těch, které si zamilovaly předchozí generace. Určitě nebudete litovat.
Galerie: Atlas jablek – 16 oblíbených odrůd
ČLÁNKY DO MAILU