Za svůj život jsem vystřídala už mnoho zubařů. Spokojený úsměv na tváři však dokázal vykouzlit jen jediný, bohužel ten nejdražší a z největší dálky. Co všechno stomatologové dokážou v ordinaci vymyslet, jak se chovat a jak ublížit, o tom by se dala napsat kniha. Byť rozhodně neházím všechny do jednoho pytle, mám v paměti několik příběhů, z nichž ten nejméně hygienický jsem řešila stížností na Hygienickou stanici hlavního města Prahy. Jak jsem tehdy dopadla a jak se podobný případ řeší dnes?
Zjizvil jsem tě? Za dveře s tebou
První nepříjemná zkušenost. Psala se léta devadesátá, k zubaři se chodilo houfně během školní výuky. Celá třída pubescentů se tak nahrnula do čekárny, kde se na „porážku“ do ordinace odebíralo po pěti žácích. Nerudný lékař mi tehdy v nastalém fofru vrtačkou zvětšil úsměv o dobrých deset centimetrů. Následně mě vykázal s kapesníkem bočními dveřmi, aby zbytek žactva z krveprolití na mně vykonaného nepadl do mdlob.
Byť mám jizvu na tváři dodnes, vrtačky se nebojím a v čekárně před běžnou kontrolou teatrálně neskučím. A to i přesto, že ani volba druhého stomatologa nebyla ideální. Druhá lékařka mi spojila dva sousedící zuby prakticky jedinou plombou, mezi kterou neprojde ani vlas. Je to tak mizerná práce, že ji ani po deseti letech nechce nikdo předělávat.
Můj třetí zubař, věku důchodového, vůbec nikdy nepoužil latexové rukavice. Jsa tehdy věku raného, neprotestovala jsem a byla ráda, že kontroly probíhaly jen dvakrát ročně a bez zásahu pištících přístrojů.
Rukavice jsou, holenku, drahá věc. Šetříme
Jenže když jsem našla sobě a části rodiny zubaře dalšího, trochu už to ve mně začalo vřít. Má nová stomatoložka mi otevřela v rukavicích, podala ruku (ano v rukavicích) a začala do počítače vypisovat kartu – stále v oněch rukavicích. V těch stejných, se kterými následně přistoupila ke křeslu a začala prohlížet mou ústní dutinu. Během kontroly si odběhla ke zvonícímu telefonu a po skočení prohlídky si bez změny rukavic vzala na paškál ústa mého rodinného příslušníka. Zjevně se v jedněch rukavicích zapotila, neb během druhé kontroly ještě stihla odběhnout otevřít okno.
Až doma jsem si začala celou epizodu v hlavě znovu přehrávat a bylo mi ouvej. Proboha, byla jsem od rána možná osmým pacientem, bere si lékařka běžně rukavice jen ráno a večer ty stejné sundavá? (Chápejte, sto kusů stojí ve velkoobchodě asi sedmdesát korun.)
Asi jsem neměla chuť se hádat a hned při první návštěvě být za potížistu, se kterým se to dál táhne. Zatáhla jsem drápky a se supěním se rozloučila. Nicméně doma jsem sedla k počítači a podala jsem na lékařku stížnost na Hygienickou stanici hlavního města Prahy.
Po osmi dnech od podání stížnosti přišlo z hygieny vyjádření, ze kterého jasně vyplynulo, že při kontrole v ordinaci MUDr. X nebyly zjištěny nedostatky v používání jednorázových pomůcek. Že kontrola proběhla za přítomnosti odborných pracovníků hygienické stanice a že počet použitých rukavic odpovídal počtu ošetřených pacientů. Lékařka byla poučena o dodržování hygienicko epidemiologického režimu a byl s ní probrán celý provozní řád ordinace. Zároveň pracovnice hygieny zdůraznila, že většina lékařů ví, jak přistupovat k ošetření pacienta, ale není v silách kontrolního orgánu prokázat jim nedostatky, které v době kontroly nejsou zjištěny. To se rozumí, v ordinaci se mnou v inkriminovaný čas nebyli, a pokud má kdokoli v zádech „policajta“, přece jedná jinak.
Jen lékař zná důvod a příčinu návštěvy. A máš to, stěžovateli
Tohle je příběh, který se stal před lety, zajímalo mě proto, jestli si na podobné postupy lékařů lidé stěžují i dnes. Zdali má lékař návštěvu hygieny nahlášenou předem a jestli ví, co u něj hygienici budou kontrolovat.
„V roce 2014 byly oficiálně zaznamenány dvě stížnosti na zubní lékaře. První stížnost byla neoprávněná, protože pracoviště lékaře bylo již několik týdnů uzavřeno pro pracovní neschopnost lékaře. Druhý podnět lze vyhodnotit jako oprávněný, pracoviště stomatologa porušovalo několik zásad ve vztahu k hygienickým požadavků na provoz zdravotnického zařízení. Nedostatky se týkaly používání osobních ochranných pracovních prostředků – rukavic, kdy při naší kontrole nesouhlasily počty použitých rukavic s počtem ošetřených pacientů,“ řekla nám Jaroslava Zelenková z Hygienické stanice hl. m. Praha.
K samotným kontrolám pak dodala: „Pokud jsou kontroly plánované, tak lékař zná datum kontroly, neboť nemůžeme narušit časově plánované pořadí pacientů/klientů. V případě podnětu, stížnosti se dopředu nehlásíme. Lékař ošetří pacienta, omluvíme se čekajícím pacientům v čekárně. Důvod zná pouze kontrolovaná osoba, která zná příčinu kontroly, kontrola probíhá v plném rozsahu v souladu s právním předpisem, kde se vyhodnotí i podnět stěžovatele. Podle oprávněnosti podnětu a v případě zjištění nedostatků se může uložit finanční sankce.“
Ano, čtete správně, důvod i příčinu kontroly zná pouze kontrolovaná osoba, v tomto případě tedy stomatolog. Takže si podle tohoto oficiálního vyjádření dovedu představit, jak před lety probíhala kontrola u mé lékařky: „Dobrý den, my jsme z hygieny, jdeme kontrolovat, zda používáte pro každého pacienta nové rukavice. Áááá, používáte, tak tak čiňte dále, na shledanou…“
ČLÁNKY DO MAILU