Štítná žláza je nezbytná pro správné fungování organismu a bez jejích hormonů bychom tady nebyli. S nemocnou žlázou si ale medicína celá tisíciletí neuměla poradit, to přišlo až relativně nedávno. Nějakou dobu také trvalo, než se přikročilo k prvním bezpečně a úspěšně provedeným operacím. Kdo se jako první zasadil o zlepšení kvality života pacientů s onemocněním štítné žlázy? A jak se kdysi tyto potíže řešily?
Utrpení vedoucí k demenci či udušení
Lidé s nedostatečnou funkcí štítné žlázy se velmi trápili takovými problémy, jakými byla velká únava, zimomřivost, bolesti kloubů a svalů, hrubý hlas až chrapot, silné otoky různých částí těla nebo obří nárůst částí těla a různé deformace, postupně narůstající demence nebo také zhoubné i nezhoubné nádory a různé výrůstky na štítné žláze, které vedly až k udušení.
Tento stav se nazýval myxedém a často končil celkovým komatem a smrtí. V dnešní době už to pacientům naštěstí nehrozí, protože snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza) nemá šanci rozvinout se do tak zásadních symptomů, které by vedly až k naprosté demenci nebo smrti.
Kretenismus vznikal následkem silného nedostatku jódu v dětství nebo vrozenou poruchou štítné žlázy – kvůli snížené funkci štítné žlázy a nedostatečné produkci hormonů člověk následně trpěl výraznou demencí. Psychomotorický vývoj nebyl v pořádku. Tito lidé byli malého vzrůstu, dementní, měli tupý výraz ve tváři, narušené smyslové vnímání, často byli hluchoněmí a mnohdy byla samozřejmostí také struma, čili výrazně zvětšená štítná žláza. Pokud už došlo k rozvoji takového stavu, návrat do normálu nebyl možný.
Ani takové nemoci se dnes už nemusíme bát, protože se všeobecně doporučuje už během těhotenství a v raném dětství hlídat dostatek jódu, kterého ostatně máme dost i ve stravě, což třeba v dávných dobách nebylo. Navíc, pokud se jakkoliv objeví prvotní nedostatky jódu nebo poruchy štítné žlázy, okamžitě může vyspělá medicína zasáhnout.
Galerie: Tohle jsou typické příznaky onemocnění štítné žlázy
Pomoc přineslo až 19. století
Dříve se nejprve vědělo, že je potřebný jód, který se lidem nabízel, ale teprve od 19. století se objevila úspěšná a přelomová léčba pomocí zvířecích štítných žláz, především z ovcí. Ovčí štítné žlázy se sušily a posléze drtily na prášek, který se stlačoval v tabletky.
Lékařka Jenny Springer se domnívala, jak píše ve své knize Domácí lékařka vydané u nás poprvé před více než sto lety, že vznik strumy je vázán na určité krajiny a souvisí se stavem pitné vody. Dnes víme, že souvisí především s obsahem jódu ve stravě. Lékařka popisuje, že struma způsobuje tlak na průdušnici, jícen, krevní cévy a nervy, což vede k mnoha velmi nepříjemným obtížím až smrti. Rovněž uvádí, že může dojít k nečekané smrti ve spánku kvůli tomu, že nadměrná struma příliš zatlačí na průdušnici a člověk se tak udusí.
Léčíte se vy nebo někdo u vás doma se štítnou žlázou?
Jako jediná možná léčba se před více než sto lety nabízelo užívání jódu, nebo operace výrůstků – nesměla se samozřejmě vyoperovat štítná žláza celá. Tehdy medicína nedokázala řešit tyto potíže a pacient bez štítné žlázy nemohl zásobovat tělo potřebnými hormony vůbec, proto to pro něj bylo fatální.
Odstranění štítné žlázy by vedlo k myxedému, který se projevuje všeobecnou ochablostí, chladem v pažích a nohách, těžkopádností v řeči, zduřením obličeje, blbým výrazem, snížením inteligence a končí zblbnutím, kterému se říká kretenismus, což je stav podobný vrozenému kretenismu, kdy se rodí děti trpasličího vzrůstu s výrazem starců
.
Záchrana v podobě tyroxinu
Americký biochemik Edward Kendall (1886–1972) poprvé izoloval hormon štítné žlázy tyroxin a za svou celoživotní práci s hormony získal v roce 1950 Nobelovu cenu a spoustu dalších ocenění. Své výzkumy započal hned po studiu v roce 1910, v roce 1914 pak připravil čistý hormon tyroxin z prasečích štítných žláz. Tato výroba záchrany pro pacienty s nedostatečnou produkcí štítné žlázy však byla náročná. K přípravě jednoho gramu hormonu bylo potřeba okolo 100 gramů prasečích štítných žláz, proto v té době sloužily spíše k výzkumným účelům. Mezi pacienty se rozšířil až synteticky vyráběný tyroxin, který poprvé spatřil světlo světa v roce 1927.
Hypertyreóza se léčila arsenem
V případě opačného problému, jakým byla nadměrná funkce štítné žlázy (hypertyreóza), to bylo horší. Veškeré tyto vážné potíže byly dříve označovány jako Basedowova nemoc. Lékařka Jenny Springerová ji na počátku 20. století popisuje jako nemoc, kterou trpí více ženy a která se projevuje především silným vyboulením očí, zrychleným tepem, bušením srdce, hubnutím a značným neklidem, nervozitou a nespavostí.
V té době už zmiňuje souvislost s poruchou funkce štítné žlázy, ale ještě nemá povědomí o skutečných příčinách a poznatcích, přičemž nevylučuje ani dědičnou nervovou chorobu. Pacientům doporučuje léčbu v lázních, která prý úspěšně zabírá. Týká se například používání elektroléčby nebo pití uhličitých minerálních vod, pomáhá prý také klid, zákaz pití alkoholu a preference rostlinné stravy.
Z dalších možností léčby lékařka 19. století zmiňuje operativní odstranění zduřelých částí štítné žlázy, bromové a jodové preparáty, užívání arsenu nebo léčbu sérem, kdy jasně vysvětluje, že užívání výtažků ze zvířecích štítných žláz se projevilo jako pochybné i přímo škodlivé – a dnes už také víme proč. Nadměrná funkce štítné žlázy totiž naopak potřebuje hormonu tyroxinu ubrat, nikoli přidat.
ČLÁNKY DO MAILU