Až asi do 60. let 20. stol. byl olympijský sport opravdu sportem. Soutěžili výhraně sportovci-neprofesionálové, kteří měli svá civilní zaměstnání, nebyly žádné milionové odměny, nebyla to jedna velká komerce. Pak se to zvrtlo a dnešní olympiáda nemá bohužel se sportem už nic společného. Je to v první řadě byznys a v druhé řadě politika (viz Peking). Proto už přenosy z olympiády nesleduji.
Osobne me na vrcholovem sportu zajimaji vykony a jejich prekonavani, takze je mi uplne sumak, kolik je za tim komerce. Naopak mi prijde legracni a pokrytecka hra na vyjimecnost „cisteho“ sportu. Nechapu, proc by nemohl byt povoleny doping a jakekoliv dalsi vylepsovani zakladnich lidskych schopnosti biotechnologiemi. Klidne i jako oddelena kategorie s vlastnimi zavody atd., at si kazdy zavodnik a divak vybere, co je mu blizsi.
Ono je to těžký. Majáš osm hodin ve fabrice, pak jdeš čtyři hodiny trénovat. A na mistrovství světa tě porazí člověk, který trénoval denně šest hodin, protože mu dal peníze bohatý strýček. Tak se domluvíš s rodinou, utáhnete opasky, ve fabrice pracuješ jen na půl úvazku, trénuješ denně osm hodin … když začnou docházet peníze a máš kliku, tak ti nějaký ten sponzor, nějaký sportovní svaz a nějaký ten reklamní kontrakt vypomůže … a porazí tě někdo, kdo sice trénoval jen čtyři hodiny denně, ale trénoval ho zkušený trenér a monitoroval ho lékařský tým s moderním vybavením. Tak si seženeš peníze, zaplatíš si tým … a porazí tě někdo, kdo si draze zaplatil lepší vybavení (viz kauza plavek a 250 nových světových rekordů za rok a půl). Seženeš další peníze, nakoupíš vybavení … a máš smůlu, že tu chřipku chytneš zrovna tři neděle před olympiádou.
Pporad nechapu, k cemu je dobre se umistit co nejvyse na nejake sportovni soutezi. Abych si myslel, ze jsem lepsi Juan Padros z Kolumbie a Johm Smith z Kanady? Opravdu neznam lepsi zpusob, jak si zlepsit sebevedomi, nez si zlikvidovat telo, ktere mi ma slouzit jeste dalsich 40–50 let?
Nebo je dobre umisteni nutne pro to, abych mohl ziskat vice sponzoru, lepsi vybaveni atd. abych se priste mohl umistit jeste lepe? Nepripada vam to jako zacarovany kruh?
Jaky je celkovy vysledek na konci akriery? Jedna velka obrovska NULA.
s touto filosofií obnovoval tradici OH Piere de Coubertain, olympijské hry se v tomto duchu opravdu provozovaly ještě v polovině 20. století, nicméně s roustoucí prestiží her, rozrůstajícím se počtem zúčastněných zemí a tím pádem větší konkurencí z ideálu neprofisionálních her sešlo. Sportovci přestávali pracovat, ale peníze chyběly… komercializace sportu a v tomto případě her samotných byla nevyhnutelná, ať se Vám to líbí nebo ne. Já si myslím, že je naopak dobře, že k tomu došlo, možná Vás nahlodala cenzura a bojkot olympijských her Los Angeles 1984 ze strany východního bloku, kde jako hlavní důvod udávají sověti a jim podružení upuštění od původního ideálu a zaprodání her… (ve skutečnosti to byla jen reakce na bojkot OH v Moskvě 1980, za obsazení Afganinástánu) šlo jen o další akci studené války.
suma.sumárum: ideál byl neudržitelný, bylo by to sice hezké, ale nebuďme naivní… je jiná doba a konečně – je dobře, že do sportu a her proudí peníze a pomáhají k vývoji lepších materiálů, vyšších výkonů, lepších způsobů následné regenerace, antidopingových kontrol a v neposlední řadě podporují též k větší sledovanosti!!! být sportovec je dnes vcelku prestižní a většinou i velmi dobře placené povolání. A mám-li se podívat na Olympijské hry, kde startuje můj oblíbený sportovec, ještě líp když je to ČECH, rád si těch 5 minut každou hodinu ty reklamy vytrpim :)
ČLÁNKY DO MAILU