Žije ve Velké Británii. Vystudovala tu „byznys“ a pracovala pro firmu, která těží zlato. Když otěhotněla, absolvovala v Londýně kurz hypnoporodu, který ji velmi ovlivnil. Rodit ale odjela do Česka. „Myslela jsem si, že je tu lepší péče. Chtěla jsem přirozený porod, proto jsme vybrali Krnov, který měl v tomto ohledu nejlepší pověst,“ vzpomíná Michaela Kalusová. Jenže přišlo zklamání, personál vůbec neporozuměl tomu, oč při přirozeném porodu jde.
Michaela se proto začala problematice stále více věnovat s cílem situaci u nás zlepšit. Odešla z práce a aktivně se věnuje osvětě a vzdělávání v této oblasti (www.jemnezrozeni.cz).
Co je důležité při tzv. přirozeném porodu?
Ženu je nutné nechat v klidu, povzbudit ji, být s ní v kontaktu, tak, aby se cítila dobře a hlavně bezpečně. Mně v porodnici místo toho neustále nabízeli urychlení porodu, přirozený průběh přerušovali různými intervencemi, monitory, bez mého souhlasu mi byl podán oxytocin. Nejvíc mi vadilo nepochopení personálu, nedostatek empatie, povzbuzení, „takhle my to děláme a víc nás nezajímá“. To je největší problém v našem porodnictví.
Ženy si na podobné praktiky dost často stěžují, ale co dítě? Vy říkáte, že způsob narození má velký vliv na jeho další život…
Nejenom způsob narození, ale i způsob početí a průběh těhotenství. Děti žijí v těle matky svůj vlastní život. Přibližně od dvacátého týdne slyší, aktivně s matkou komunikují a všechno, co cítí ona, cítí i dítě. Když pak žena rodí ve strachu, násilně a miminko je jí hned po porodu odebráno, dítě nemá šanci se zamilovat. Po porodu se totiž vyplaví největší množství oxytocinu za celý život, v ten moment vzniká vazba, láska mezi dítětem a matkou, ale i otcem. Když se tento okamžik správně prožije, dítě pak ví, jak má milovat. Po celý život.
K tomu je potřeba, aby dítě zůstalo nějakou dobu po porodu stále u matky?
Tzv. bonding trvá přibližně hodinu, říká se tomu zlatá hodinka, a je nutné, aby dítě setrvávalo s matkou, pokud to jeho zdravotní stav dovolí. A naprostá většina dětí je po porodu úplně v pořádku. Apgar skóre se má dělat na těle matky. Je úplně zbytečné ženu vyrušovat, když zažívá největší štěstí svého života. Oxytocin je hormon lásky a radosti, potřebný při sexu a při porodu. Když se vyruší, odejde, je plachý. Odebrání dítěte od matky je nejbolestivější intervence, jakou lidstvo zažilo, jak pro dítě, tak pro matku.
Tohle se asi těžko měří a dokládá.
Vliv separací na společnost popisuje například Michel Odent v knize Porod a budoucnost Homo Sapiens (pozn. česky vydalo nakladatelství MAITREA v květnu 2014) nebo David Chamberlain. Studie americké Asociace prenatální psychologie potvrdily, co se ví již dlouho. Že je důležité, aby porody byly přirozené, bez medikací. Po takovém porodu všechny děti hned otvírají oči a navazují kontakt s matkou. Novorozenec vidí dobře jen od prsu do očí (přečtěte si Mimina vidí jen pět procent toho, co dospělí), i s ním se ale dá komunikovat.
Jsou ještě další důvody proti medikaci?
Medikace sama o sobě zvyšuje rizika, ženy by potřebovaly spíše podporu než medikaci. Při jejím nasazení se přestanou vyplavovat hormony, které jsou pro porod potřebné. Jedna medikace tedy vede k další medikaci a stane se z toho koloběh, ze kterého je těžké se dostat. Ženy by se měly vzdělat a pokusit se o přirozený porod.
V čem spočívá hypnoporod, kterému vyučujete ve svých kurzech? Zní to jako porod v hypnóze, bývá tak i prezentován. Je to tak skutečně?
Jde o praktikování relaxací, které navozují autohypnózu. Žena se do ní ponoří vlastní vůlí a kdykoli chce, může z ní vystoupit. Je ale důležité cvičit ji pravidelně, aby si mozek zvykl. Věnujeme se odbourávání strachu, protože strach je naučený. Společnost děti naučí, čeho se mají bát, a ženy se učí strachu z porodu už od dětství. WHO tvrdí, že devadesát pět procent žen dokáže porodit bez cizí pomoci. Je tedy důležité, aby se ženy nepoddávaly vnucovanému strachu, aby pracovaly se svým tělem, které je přizpůsobeno na to porodit dítě. Je to mysl, která nám do toho pořád mluví.
Jak dlouho trvá taková příprava?
Je dobré přijít co nejdříve, některé ženy chodí na kurz již před těhotenstvím. Na celém průběhu příprav se většinou aktivně podílejí i partneři, což má velký vliv, protože pak jdou rodiče k porodu jako jednotka. V tomto směru se povědomí velmi mění, zpočátku muži přicházeli spíše z donucení, dnes už u toho chtějí být, chtějí jít s ženou ruku v ruce. Těhotenství a porod není jen zážitek ženy, ale i muže. I on u porodu prožije mnoho věcí. Dítě s sebou nese dar pro oba rodiče.
Jaká je teď u nás situace?
V českých porodnicích neprobíhá spolupráce. V Anglii jste zákazníci a určujete, co se bude dít s vaším tělem, zdravotníci dávají doporučení, o kterých se diskutuje. Tady je s tím problém. Někde také zakazují, aby k porodu chodila dula. Nejlepší zkušenosti máme nyní s porodnicí v Krnově, kde jsem byla tak nespokojená, za čtyři roky se velmi posunuli a hodně se snaží. Dále ve Vyškově. Často záleží na konkrétních lidech, na tom, kdo bude zrovna na směně. To by mělo být úplně jedno. I proto přibývá porodů doma, protože ženy už se nechtějí dohadovat o svém těle, o svém dítěti.
Hypnoporod je bezbolestný?
Je mnohem příjemnější a bývá kratší. Když mysl nezasahuje do činnosti těla, tělo pracuje velmi efektivně. Bezbolestný porod neslibuji. Některé ženy hypnoporod nebolí, jiné ano – ale stejně mají na konci dobrý pocit, jsou hrdé na sebe a na své tělo. To je uzpůsobeno k tomu, aby se s porodem vyrovnalo.
Jak by měl ideální hypnoporod probíhat?
Každý porod by měl být hlavně nerušený. Jak bylo dítě „vyráběno“, tak by mělo být rozeno, v intimitě, v šeru. A s naprostým respektem. K rodícím ženám by se všichni měli chovat hezky, protože ony procházejí různými fázemi, personál by se tomu měl přizpůsobovat a umožnit jim, aby mohly spolupracovat se svým tělem. Je nutné, aby se minimalizovaly rutinní intervence. Studie ukazují, že monitoring není u porodu prospěšný a zvyšuje riziko císařského řezu. Ale pořád se dělá, stejně jako oxytocinové zátěžové testy, nástřihy. Když se ženám umožní, aby byly v poloze, v jaké samy chtějí, budou poslouchat instinkty svého těla. Mají pak minimální poranění. Nejhorší poloha při porodu je ta na zádech, do které jsme nuceny. Ženy se musí neustále něčemu bránit, jak u porodu, tak již během těhotenství.
Je nutné, aby se používala správná slova, aby se ženy nikdo neptal, jak moc to bolí, protože možná to do té doby nebolelo. Aby se personál více soustředil na psychiku ženy, nejdůležitější je, aby se cítila bezpečně. Když rodící žena cítí nebezpečí, porod nemůže postupovat.
Je třeba, aby ženy byly podpořeny a ne zastrašovány. Když je v televizi porod, je to vždycky při plném světle, řev, nohy do praku a „Tlačte! Tlačte!“ Takhle se ženy připravují.
Měli bychom mít možnost volby, porodní domy, porod doma, duly, porodní asistentky, protože studie ukazují, že vhodná je kontinuální péče. Tady je jen nemocnice, kde je často „všechno špatně“, velký sál, přímé světlo, za plentou další rodičky… – nebo ilegální porod doma.
ČLÁNKY DO MAILU