Cílem diety bylo zmenšit dítě v děloze
Jistý doktor Lahmann, žijící na konci 19. století, byl známý reformátor lékařství a zastánce rostlinné stravy. Podle něj by si spousta žen ušetřila trápení při porodu, kdyby odlehčila stravu a vzdala se nadměrné konzumace bílkovin. V knize Domácí lékař a přírodní léčba se píše, že podle dr. Lahmanna žádná pánev není příliš úzká a hlavička dítěte velká. Všechno se dalo vyřešit vhodnou stravou v době těhotenství, která spočívala v na dnešní poměry přísné dietě, jejímž cílem bylo zmenšit dítě v děloze. To mělo obvykle porodní váhu kolem 2,5 kg a neměřilo více než 50 cm.
Tato metoda byla vyhledávaná a úspěšná. Doktor Lahmann ji dokonce vyzkoušel i na své manželce, s níž měl pět dětí. Prý rodila jako na běžícím pásu a do dvou hodin bylo dítě venku. Jeho žena údajně „trpěla méně než při čmýře (pozn. autorky – jedná se o menstruaci) a vstala již pátého dne (od porodu)…“
Dieta pro bezbolestné slehnutí
Předepsaná dieta doktora Lahmanna spočívala ve vyloučení bílkovin ze stravy, především se osvědčilo vegetariánství a převaha rostlinné stravy. Omezit se měl také příjem tekutin, aby se prý netvořilo příliš plodové vody… Výsledkem neměli být žádní „boubelatí andělíčci“, jak se k dětem doktor vyjadřuje, ale „docílí se plodů štíhlých s malými hlavičkami…“ Nic proti gustu, ale dneska by tento názor asi neprošel. Doktor uvádí, že se „zdatnost dělohy zachová a porodní doba zkrátí.“ Porod je zkrátka jednodušší, rychlejší a není pak potřeba tahat dítě ven kleštěmi.
Galerie:Historie porodnictví – málokteré dítě přežilo
Nenechme se ovšem mýlit. Žena nestrádala a nehladověla. Jídelníček byl ukázkou zdravé stravy a už tehdy se dobře dbalo na dostatečný přísun vitamínů a minerálů pro správný vývoj dítěte. Těhotné ženě nechyběly ani vápník, železo a další prvky. Doporučovalo se čerstvé ovoce a zelenina, hlavně hroznové víno, pomeranče, listová zelenina, saláty, okurky, ředkvičky a mléko. Bylo potřeba vyhnout se ostrému koření a octu, žena měla mít dostatek spánku a vhodného pohybu na čerstvém vzduchu.
Hlavně žádné šněrovačky a pohled na hnusné věci!
Mezi aktivity, které byly tehdy těhotným zakazovány, patřila jízda na kole, dlouhé stání a šití na stroji, které však bývalo běžným způsobem výdělku – mnohé ženy za strojem prohrbily celé dny i noci.
K dietě samozřejmě patřila i další pravidla správné životosprávy, která se v 19. století týkala hlavně nošení korzetů, podvazků a úzkých límečků. Právě tyto módní zvyklosti lékař v těhotenství nedoporučoval. Prsa se neměla stahovat a měla být volná, aby se v nich mohlo přirozeně tvořit mléko.
Ženy se též měly často koupat a při zácpě si občas ulevit klystýrem. Zajímavostí byly Priessnitzovy obklady na život (těhotné břicho), jejichž účelem bylo prokrvení plodu. Důležitá byla i duševní péče. Stále platily pověry o takzvaném zhlédnutí, které přinášelo následky v podobě znetvořeného nebo slabomyslného dítěte. Těhotná žena měla být především v klidu, vyvarovat se veškerého stresu a starostí, nemít špatné myšlenky a nekonat zlo. Věřilo se, že duševní život má u těhotné ženy značný význam.
Zhlédnutí se v něčem ošklivém mohlo mít velký vliv na vyvíjející se plod i na jeho pozdější duševní život. Pokud se žena příliš zabývala negativními stránkami života nebo pohlížela na „věci hnusné“, dalo se očekávat, že její dítě může trpět nějakou zrůdností nebo nebýt dobrým člověkem. Toto pravidlo lze chápat i symbolicky, a i když se nedá spolehlivě vědecky potvrdit, byla zaznamenána spousta podobných případů. Těhotná žena má být zkrátka obklopena láskou a citlivou péčí, a to přece jen platí dodnes.
Pohlavní obcování škodí
Lékař uvádí, že ve starověku se těhotné ženy těšily zvláštní vážnosti a úctě. V Řecku je muži uctivě pozdravili a nabízeli jim lepší místa v divadle. Jakási úcta se týkala i pohlavního života. V mnoha kulturách byl styk s těhotnou ženou zapovězen. Pohlavní obcování prý škodí, a to především dítěti. Platilo to zejména pro poslední tři měsíce před porodem.
Velkým tabu byl ovšem alkohol. Obecně se již vědělo, že těhotným ženám alkohol do hrdla nepatří, protože může u dítěte způsobovat různé nervové poruchy a postižení, například epilepsii nebo tanec svatého Víta.
Těhotná žena rovněž nesměla užívat různé léky, prudké jedy a nervová dráždidla.
Strava těhotné ženy v 19. století
A jak konkrétně vypadal jídelníček nastávající maminky na konci 19. století? Doktor Lahmann ženám doporučoval ráno vypít šálek nápoje z kakaa, kravského nebo ovesného mléka či sladovou kávu a sníst kousek chleba s máslem a k tomu jedno či dvě jablka. Věděli jste, že doktor Lahmann byl prvním propagátorem rostlinného mléka?
Běžné svačiny, snídaně nebo večeře tvořily chleba s máslem nebo s čerstvým tvarohem a ředkvičkou či jablkem. Doporučoval také různé obilné kaše, například ovesnou, rýžovou nebo jahelnou, ovoce a ořechy. K pití mléko nebo limonádu z čerstvého ovoce.
Oběd tvořilo několik lžic polévky, jedna až jedna a půl lžíce zeleniny, stejné množství rýže, jeden brambor nebo lžíce bramborové kaše, kousek masa nebo ryby, případně „vegetářský řízek“, který tvořila opečenka z vajíčka. Nesměl chybět zeleninový salát s citronovou šťávou, smetanou nebo olejem. Další variantou salátu byla červená řepa nebo červené zelí, nastrouhané s citronovou šťávou. Jako kompot se mohlo podávat kousek čerstvého nebo zavařeného ovoce. Opět stačila jedna až dvě polévkové lžíce.
Dieta doktora Lahmanna celkově spočívala v omezení bílkovin (hlavně masa), celkových kalorií a množství tekutin za den.
Dieta pro těhotné povoluje maso mláďat
Jednu z dalších zajímavých diet pro těhotné popsal také doktor Holbrook ve své knize nazvané Bezbolestné slehnutí (Parturition without Pain). Těhotná žena se měla rovněž zdržet masa, ovšem kromě telecího, jehněčího a kůzlečího. Moučná jídla z pšeničné mouky se měla nahradit jídly z rýže, takže tady to už zavání i bezlepkovou dietou, a navíc bylo potřeba jíst hodně zeleniny a kyselého ovoce. Pravidlo dodržování menšího příjmu tekutin se dodržovalo také.
Tato dieta se opět tváří velmi zdravě, podobně jako doporučená strava doktora Lahmanna, který v podstatě nabádal ženy k vegetariánství. U Holbrooka lze vidět, že maso toleroval, avšak těhotné ženy čekající potomka mohly jíst pouze mladé maso mláďat, které si uchovávalo jistou čerstvost a více živin.
Když si představíme pozdější dobu plnou umělé a nepřirozené stravy, jejíž skutečná výživová hodnota klesá, můžeme nakonec uznat, že i omezování bílkovin v jídelníčku těhotných žen jim díky ostatnímu kvalitnímu jídlu neubralo na příjmu základních živin, vitamínů a minerálů.
ČLÁNKY DO MAILU
