Dokud je rodič tím jediným, kdo drží taktovku nad jídelníčkem dítěte, může se ratolest stravovat přesně podle tabulek, nejnovějších výživových doporučení a klidně i v bio kvalitě. Běda však, jak nastoupí do před či školních zařízení, kde tráví většinu svého dne, kde má k dispozici automaty na brambůrky, kávu a kde se v jídelnách dodržuje čtyřicet let starý spotřební koš. Ze zajetých kolejí už ale školní zařízení začínají pomalu vyjíždět, tlačí je k tomu občanská iniciativa Skutečně zdravá škola, ministr školství Marcel Chládek a teď nově i Zdravá strava do škol.
Tloustne rodič, tloustne dítě
Nikdo nechce mít (až na výjimky) popředí jak cejchu a pozadí jak pivovarský valach. Přesto počet obézních osob od počátku 90. let stoupá, a bohužel se to týká i dětí. Podle Světové zdravotnické organizace se podíl obézních dětí za posledních dvacet let ztrojnásobil, přičemž je třeba mít na paměti, že riziko nadváhy v dospělosti stoupá s výskytem nadměrné hmotnosti v dětském věku. Je tedy nesmírně důležité vést děti po správné cestě už od narození. „Na rozvoji dětské obezity se sice do značné míry podílejí genetické faktory, ty však nemohou být příčinou prudkého nárůstu výskytu obezity v posledních desetiletích. Zde se jednoznačně uplatnil vliv změny životního stylu, hlavně stravovacích návyků a klesající podíl pohybových aktivit. Prevence obezity by měla vycházet především z rodinného prostředí, velmi důležitou roli ale sehrává právě škola a školní jídelny.,“ říká Jitka Kytnarová, obezitoložka z Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK.
Zatímco Skutečně zdravá škola volá po revizi Vyhlášky o školním stravování a aktualizaci výživové pyramidy, a to všechno veřejně, formou otevřených dopisů dotčeným ministrům, Zdravá strava do škol na to jde jinak. Snaží se propojovat rodiče, děti, školní jídelny, školy a města. Primárním cílem projektu je pak zařazení zdravých potravin a pokrmů do školních jídelen, kantýn a bufetů. „Náš projekt je postaven na akreditovaných regionálních výživových poradcích, kteří buď mají v dané škole dítě, nebo případně jiný vztah. Jsou tedy neustále po ruce a škola je tak může využít pro přednášky o výživě, na pravidelné konzultace, k přípravě jídelníčků atp.,“ vysvětluje Ivana Bendářová Častvajová, jedna ze zakladatelek projektu.
Projektové dny by měli zažít i rodiče
Výživový poradce k ruce je však jen jedním dílkem skládačky, která má jako celek pomoci trvale změnit stravovací návyky dětí. Zdravá strava do škol pořádá i přednášky, besedy i školení pro učitele a kuchařky. „Tento rok je první formální školní rok tohoto projektu, nicméně už loni jsme si zkusili, jak všechno funguje v praxi. Dnes máme třicet sedm nutričních odborníků, se kterými pořádáme i projektové dny. Teď například probíhají v devíti školách na Praze 7,“ doplňujeIvana Bendářová Častvajová.
Projektové dny se jeví jako nejzajímavější aktivitou celého počinu, jsou pořádány formou her, soutěží a skupinových úkolů. „Učíme děti, že není důležité jen množství potravin, ale i jejich kvalita. Hledáme rozdíly mezi tučnými salámy a vysokoprocentní šunkou, mezi kvalitními bílými jogurty a doslazovanými. Ukazujeme dětem nápoje a ony hádají, kolik je v nich cukru – často jsou velmi překvapené. Otáčíme i obaly a čteme na nich složení, bavíme se o light výrobcích, ale i o tom, jak moc na ně působí reklama. Děti se pak samy přistihnou, že je pro ně obal velmi důležitý, často si nějaký výrobek koupí, ne protože je výrobek tak moc zajímá, ale protože obsahuje hračku, nálepku nebo tetování. Bereme děti i na chodbu, kde stojí automaty s nezdravými potravinami a přímo na místě si povídáme o tom, co která potravina či nápoj obsahuje,“ říká druhá ze zakladatelek projektu Jitka Palatová.
Během projektových dnů ale děti nepodstupují jen zdravou „nalejvárnu“. Začíná se sice krátkou přednáškou o výživě, pak už se ale děti rozdělí do skupin a začínají tvořit svačinu podle receptu. „Je zde mimo jiné patrné, kdo doma pomáhá a kdo ještě v deseti letech neumí ani oloupat okurku,“ dodává Jitka Palatová. Finále celého projektového dne spočívá ve vytvoření reklamy na vlastní připravenou svačinu, spočtení nákladů na svačinu a příprava ochutnávky. Svačiny se bodují a ty nejlepší se pak mohou objevit v kantýnách škol na Plzeňsku, Pardubicku a Hradecku. V mnoha místních školách totiž provozují své kantýny chráněné dílny, které spolupracují s projektem Zdravá strava do škol.
Kdo tuto osvětu platí?
Tak jako většina, ani tento projekt není charita. Je ho vidět, někdo v něm pracuje, vymýšlí a nedělá to jen pro vnitřní klid a jistotu nebe. „My tyto služby nemůžeme nabízet úplně zdarma, proto po školách chceme, aby alespoň částečně hradily náklady na nutričního poradce. Vzhledem k tomu, že školy nemají peníze, spolupracujeme s výrobci potravin nebo městy, aby nám pomohly tento projekt financovat,“ vysvětluje Ivana Bendářová Častvajová. A docela se jim daří, naskočili do prvního ročníku a už si pro svůj projekt získali třicet škol, než školní rok skončí, chtějí jich mít sto padesát.
ČLÁNKY DO MAILU