Stravujete se nevhodně? Testy protilátek, které nabízejí výživoví poradci, to nepoznají

Zjištění protilátek jako test alergie na potraviny

Spouštěcím aktem podobných experimentů s vyřazováním určitých potravin jsou často výsledky laboratorních rozborů krve na množství protilátek typu IgA a IgG. Ty má veřejnost v poslední době spojeny zejména se snahou zjistit odolnost svého organismu vůči koronaviru. Hladiny IgA a IgG jsou však také součástí rozborů krve, které si nechávají lidé dělat s cílem zjistit příčinu svých zdravotních potíží, nebo třeba kvůli tomu, jakou mají volit dietu při hubnutí. Rozbory krve navíc také aktivně nabízejí některé imunologické laboratoře a doporučují výživoví poradci.

Bohužel, při zjištění vysoké hladiny uvedených protilátek řada výživových poradců spotřebitele nabádá, aby vyřadili, nebo alespoň výrazně omezili konzumaci celých skupin potravin. A to s odůvodněním, že je tak možné snížit nebo výrazně omezit možné alergické reakce na příslušné potraviny a látky v nich obsažené.

Nutriční doporučení, která nemají zdravotní opodstatnění 

Vyřazení či významné omezení určitých potravin však vede k nedostatečnému příjmu pro člověka potřebných látek, mimo jiné bílkovin živočišného původu, neboť častým výživovým doporučením je vynechat právě stravu živočišného původu. Tito lidé pak jako pacienti končí v ordinacích lékařů, kteří musí řešit důsledky neopodstatněných změn ve stravování, ústící často do různých stadií podvýživy.

Jak ale konstatuje Pavel Kohout, přednosta interní kliniky 3. LF UK Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, zvýšené hladiny protilátek IgA a IgG v praxi nepředstavují signál, že by bylo třeba příslušné potraviny ze stravování vynechat. Naopak jde spíše o známku toho, že tyto potraviny spotřebitelé často a pravidelně konzumují. Uvedené protilátky tedy nejsou ukazatelem alergie na tu kterou potravinu.

To v praxi znamená, že výsledky krevních testů nelze bez konzultace s lékařem či s nutričním terapeutem (tedy ne s výživovým poradcem, alespoň ne s každým) interpretovat jako potvrzení alergie a důvod k vyřazování „rizikových“ potravin ze struktury stravování. To je v odborné veřejnosti již dost dlouho známá skutečnost, přesto se výsledky krevních testů na protilátky za důkaz o možné alergii považují. Na skutečnost, že IgA a IgG protilátky nejsou důkazem alergie, poukázala v minulosti mimo jiné Česká gastroenterologická společnost.

Často jde o plýtvání penězi

Na možnost potravinové alergie nicméně mohou upozornit hladiny protilátek typu IgE, jak již v roce 2012 uvedla ve svém desateru Americká akademie alergie, astmatu a imunologie (American Academy of Allergy, Asthma and Immunology). I vyšetření na takové látky je ale často plýtváním peněz:

„Vzhledem k tomu, že 50 až 90 procent předpokládaných případů potravinové alergie neodráží IgE zprostředkovanou (alergickou) patogenezi a může místo toho odrážet potravinovou intoleranci nebo symptomy, které nejsou kauzálně spojeny s konzumací potravin, vede objednávání potravinových testů k mnoha nesprávně identifikovaným potravinovým alergiím a nevhodným doporučením vyhýbat se potravinám, které jsou při testování pozitivní,“ uvádí se v doporučení American Academy.

Buďte opatrní, na koho dáte s radami, co (ne)jíst

V diagnostice potravinové alergie se kromě toho používají i jiné levnější metody, kromě laboratorního rozboru krve na IgE protilátky například kožní tzv. prick testy, anamnéza a následně expoziční testy s potravinou nebo s potravinovými alergeny.

Jinými slovy, k objektivní informaci o riziku alergií na potraviny je důležité mít nejprve lékařskou prohlídku a anamnézu. Na straně jedné totiž může z testů a laboratorních rozborů „vyplynout“, že člověk má nějakou alergii, i když jí ve skutečnosti nemá, a v praxi je pak takzvaně falešně pozitivní. A zbytečně se ochuzuje o příjem látek z domněle pro něj alergenních potravin, což vede k dalším zdravotním potížím.

Na straně druhé může mít pacient pocit, že alergii má, ale ve skutečnosti může jít o potíže, které s konzumací potravin vůbec nesouvisí.