Středověká medicína často praktikovala očistné procedury, pomocí kterých se z těla odstraňovaly jedy a vyháněly nemoci. Patřilo mezi ně pouštění žilou, přikládání pijavic nebo podávání klystýru, které je známé už od starověku. A jak je to s touto nejznámější trojicí léčebných postupů dnes?
Klystýry milovali i králové
O podávání klystýrů se dochovaly zmínky už ze starověké Indie. Výplachy střev se doporučovaly dokonce i dětem, a to od jednoho roku. Na základě věku se pak určovalo množství nálevu a velikost nástavce k zasunutí. Nádoby či měchy k tomuto účelu byly vyráběny z různých dostupných materiálů, například z kůže, nástavcem mohl být třeba opracovaný roh zvířete. Pokud byl důvod aplikace klystýru spojen s celkovou očistou těla, před procedurou bylo vhodné držet dietu a poté si dát pouze vývar s rýží.
Galerie: Historie klystýrů
Ve středověku se klystýry ordinovaly na kdeco. Spolu s pouštěním žilou patřily k základním a nejčastěji prováděným léčebným procedurám. Například panovník Ludvík XIV. (1638–1715) měl klystýry a projímadla na denním pořádku. Ještě že tak, když toho tolik spořádal! Byl totiž považován za velkého labužníka a dokázal do sebe dostat neuvěřitelné množství jídla. Klystýry mu tedy zřejmě prokazovaly dobrou službu.
Zatímco dnes slouží výplachy střev především k celkové očistě nebo nutnosti vyprázdnit střevo před vyšetřením či operačním zákrokem, dříve šlo vyloženě o léčebnou proceduru. Do střev se nevstřikovala pouze voda, ale většinou to byly nejrůznější bylinné odvary, oleje, například i voda s mořskou solí, nebo dokonce masové vývary, ale samozřejmě bez morku, který by střevům velice uškodil. Tímto způsobem byly do těla vpravovány důležité látky, které kromě lokálního působení měly vliv na celkové zdraví člověka. Možná by ani nám, v současné době častého výskytu onkologických a autoimunitních onemocnění, nebylo na škodu občas si do střev nějaký ten bylinný odvar vpravit.
Trpíte vysokým tlakem? Nařízněte si žílu…
Pouštění žilou za počtem klystýrů v minulosti nijak nezaostávalo. Kořeny této léčebné metody je opět možné nalézt ve starověku. Podle starověkého lékaře Galéna (130–210) k nemoci docházelo na základě nerovnováhy čtyř tělesných šťáv, kterými byla právě krev, žluč, černá žluč a hlen, k nimž byly přiřazeny odpovídající vlastnosti a živly. Odpuštění nadbytku krve jakožto životadárné tekutiny bylo v některých případech prospěšné. Věřilo se, že spolu s krví se z těla pacienta dostane ven i nemoc či jedovaté látky, které nemoc způsobily. Pouštění žilou se praktikovalo až do 19. století, později se od něj upustilo, protože nejednomu člověku bylo tímto zákrokem spíše ublíženo a spousta oslabených pacientů po velkých ztrátách krve zemřela.
Dnešní odběry krve nebo dárcovství mají k této proceduře celkem blízko. Vyloženě prospěšné odebírání krve je však pouze u těch osob, které trpí vzácněji se vyskytujícím genetickým onemocněním, jehož příčinou je nadměrné ukládání železa do tkání. Pozitivní účinek u relativně zdravého jedince s hypertenzí je možné najít spíše v tom, že během odběru krve dochází ke snížení tlaku krve.
Máte doma v ledničce pijavice?
V 19. století přišlo do módy přikládání pijavic. Byla to vlastně jakási bezpečnější forma pouštění žilou. Spousta venkovských žen s oblibou brouzdala bosky v mělkém potoce a potom prodávala napité pijavice odpadlé z lýtek lékařům. Takzvaná hirudoterapie, tedy léčba pomocí pijavic, i v dnešní době roste na popularitě a nachází si své příznivce. Možná také vy uchováváte doma v ledničce uzavřenou sklenici se svými pijavkami. Pijavice obsahují hirudin, látku, která snižuje srážení krve. Jejich přikládání se využívá nejen k léčebným, ale i ke kosmetickým účelům.
Pokud chcete toto novodobé pouštění žilou vyzkoušet, stačí jen když si pořídíte vlastní pijavice. Ovšem nesmíte je nikomu půjčovat! Mohlo by tak zcela logicky dojít k přenosu některých chorob. Pijavice léčí a dezinfikují daná místa, kam se přisávají, působí jako lokální anestetikum a prevence trombózy. U pijavek nehrozí, že bychom kvůli nim vykrváceli, ale přesto je na místě opatrnost. Nejvíce se osvědčují při léčbě křečových žil, vysokém tlaku, riziku tvorby krevních sraženin nebo při chronických bolestech a zánětech v těle. Pomáhají i při depresích, migrénách, ekzému, autoimunitních chorobách nebo revmatismu. Můžete je uchovávat ve sklenici s bahnitou vodou z potoka a občas je nakrmit – vlastní krví.
ČLÁNKY DO MAILU
