Kdyby šlo všechno hladce, snad se dotyční ani nemuseli rozcházet. Ve skutečnosti je střídavá péče těžká každodenní dřina, kdy vzájemná komunikace bývalých partnerů může kdykoli zaskřípat a celý model ohrozit.
„Myslím, že nám to celkem funguje, děti jsou dva týdny u bývalé ženy, dva týdny u mě. Ale stejně musím neustále na lékárnických vahách odvažovat, co jí řeknu, pokud jde třeba o přístup k výchově či o výdaje, protože nesouhlasím se všemi těmi kroužky, tábory a horami, které pro děti prosazuje a které pak platíme napůl. Ale bojím se, že když na to nepřistoupím, obrátí se to proti mně a žena třeba bude chtít děti do své péče,“ popisuje pětatřicátník David Musil.
Novela, která všechno může změnit
V Česku je střídavá péče navíc zatím dost neobvyklá. Týká se jen tří procent rodičů, kteří se rozvedli či rozešli. Většinou se tak stane poté, co se na ni dohodnou a předstoupí s tímto návrhem před rozvodový soud. Tento model porozvodové péče se však teď dostává na pořad dne, protože ve sněmovně leží návrh novely zákona o rodině, který bude po soudech chtít, aby střídavou péči volili častěji, například i tehdy, pokud je jeden z rodičů proti.
Návrh předložil poslanec Pavel Staněk (ODS), podle nějž je škoda, že dneska v drtivé většině případů zůstávají děti v péči jednoho rodiče, většinou matky, a o druhého tak svým způsobem přicházejí. A naopak, o své děti kvůli tomu přichází i část rodičů. „Soudy jdou dneska příliš na ruku matkám, takřka automaticky svěřují děti do péče jim, střídavá péče by přitom byla mnohem spravedlivější a pro děti vhodnější,“ tvrdí Aleš Hodina, jeden z těch, který si střídavou péči vybojoval a dnes se snaží o její další propagaci.
Čtěte dále: Jaké to je vychovat tři děti sama?
Přístup jeho sdružení Střídavka však některé odborníky děsí. Podle psychologa Jeronýma Klimeše se střídavá péče nehodí zdaleka pro všechny děti, zvláště ne pro ty nejmenší – třeba tří, čtyřleté, které víc než cokoli jiného potřebují jedno zázemí a i týden bez mámy nebo naopak táty pro ně je nepředstavitelně dlouhou dobou. Za další průšvih považuje Klimeš fakt, že by ve střídavé péči vyrůstaly děti, jejichž rodiče spolu nekomunikují. Přitom přesně to někteří zastánci tohoto modelu především z řad otců hájí.
To, že se střídavá péče někdy stává nástrojem pomsty mezi bývalým párem, ostatně nedávno zaznělo i z úst Kateřiny Kuncové z organizace proFem a potvrzují to i zkušenosti z praxe „Právě se rozvádím a můj manžel, který se o děti nikdy extra nezajímal, mi řekl, že je bude obě chtít do střídavé péče a zdůvodnil to tím, že radši zaplatí cizí hlídačce na vyzvedávání ze školy a školky, než aby mi platil alimenty,“ popisuje Karolína z Prahy, příjmení uvést nechce. Podobný případ není rozhodně jediný. Alimenty se u střídavé péče skutečně většinou neplatí, leda by měli partneři výrazně rozdílné příjmy.
Jak to funguje v zahraničí
Zdejších pár bývalých rodin, které se po rozchodu rodičů rozhodli pro střídavou péči, skutečně není statisticky nic moc ve srovnání s tím, jak často se pro tento model rozhodují ke Skandinávii nebo třeba v Německu, kde jde o desítky procent. Jenže taková změna se nedá prosadit násilím, ani zavést ze dne na den, protože na ni musí být připravená celá společnost a zároveň systém, v němž se obdoba péče o děti řeší.
Stačí se podívat třeba do Švédska. Tamní otcové se s matkami o péči o děti dělí prakticky od narození, otcovská dovolená je tam stejně běžná jako mateřská a na to logicky navazuje mnohem častější volba střídavé péče v případě, že se partnerství nevydaří.
V Německu, kde ve střídavé péči vyrůstá asi 40 procent dětí z rozpadlých rodin, na to jdou zase jinak – považují střídavou péči za vhodný model pro děti, a proto se snaží rodiče k volbě této možnosti přimět. Nikoli tak, že jim to soud nařídí, ale tak, že k ní dospějí pokud možno sami během debat se speciálně vyškolenými mediátory. Těch se ovšem zatím v Česku nedostává.
Když se střídají rodiče
Marek s Marcelou se rozhodli jít kvůli dětem ještě dál. Když se rozešli, mohli si naštěstí dovolit nechat si svůj původní byt a v něm se u dětí po týdnu střídat. Jinak bydlela Marcela u svého nového přítele a Marek si pronajal menší byt. „Jenže to nevyšlo. Bývalý manžel v bytě odmítal uklízet, takže když jsem tam na svůj týden počínající víkendem dorazila, strávila jsem minimálně den šúrováním,“ líčí žena.
Nelíbilo se jí a nejspíš ani jejímu bývalému manželovi ne, že musí na střídačku spát ve stejné posteli, používat stejné předměty a přišly i spory týkající se vydání spojených se společným bytem. „Když přišlo vyúčtování za vodu, exmanžel řekl, že jeho se to netýká, protože já v koupelně vždycky trávila neúměrně mnoho času,“ vzpomíná žena.
Přečtěte si: Jak to dítě vychováváš?
Jde samozřejmě jen o jeden úhel pohledu, ostatně i Marcela připouští, že Marek se zase na rozdíl od ní snažil v bytě něco opravit či například vymalovat. „Jenže pak zjistíte, že dělení prací či financí, které funguje v manželství, nelze přenést na období po rozchodu. A chodit s odporem do bytu, kde bydlí děti, nemělo smysl,“ uzavírá Marcela. Dneska má děti v péči ona a bydlí s ní a jejím přítelem v domku na vsi, zatímco k Markovi do jeho bytu se stěhují většinou na několik dní v týdnu, včetně víkendů. Ve výsledku tak mají děti co do rozdělení společně stráveného času téměř stejně dlouho.
Skoro střídavá péče
Podobný model, který je vlastně takovou skoro střídavou péčí, někdy doporučují i odborníci. Například u bývalých rodin, kde se jeden z partnerů střídavé péči usilovně brání a přitom je zřejmé, že takový model by přivítaly i děti. „Pak navrhujeme, aby dítě sice bylo v péči jednoho z rodičů, ale tak, že je u něj v průměru čtyři dny v týdnu a u druhého rodiče tři dny s tím, že i o víkendy se dělí na půl,“ popisuje Michaela Šlajsová z říčanského odboru sociální péče. V praxi takový jeden týden skoro střídavé péče může znamenat, že u matky jsou děti od pondělka do středy a u otce od čtvrtka do neděle.
Střídavá péče se může osvědčit i jinak – nedávno ji například v Říčanech po dohodě rodičů doporučili v případě dvou dospívajících dívek, které se ovšem střídají tak, že nejsou u rodičů spolu, ale vždycky na přeskáčku jen jedna. U každého z rodičů se tak obě na střídačku sejdou vždy jen na víkend, díky čemuž vymizely jejich nekonečné spory, které se osamělým rodičům zvládaly jen těžko.
Co si o střídavé péči myslíte vy? Měli byste o tento model zájem, pokud by se vaše rodina rozpadla? Jaká jsou podle vás pro a proti?
ČLÁNKY DO MAILU