Ale vždyť jsem to psal. Jsou dvě možnosti.
1) podřídit se a čekat něco jako "vděčnost"
2) postavit se a vzbudit strach (intentzita může být různá, od "nedovolím, abyste si se mnou dělali co chcete" po skutečné vzbuzení strachu, kdy se učitel bojí dítě jen pokárat, aby mu jeho urostlý otec neopravil fasádu).
Je mi jasné, že učitel bude raději za případ 1), ale z mé vlastní zkušenosti musím potvrdit, že účinnější je varianta 2).
Na druhou stranu pokud rodiče variantu 2) neumí (tedy nedokáží svým slovům dát pořádný důraz tak, aby to vypadalo věrohodně), tak je lepší varianta 1). Učitel pozná, že "není čeho se bát" a o to víc se pomstí na tom dítěti. Takže když chcete vzbudit strach, musíte být rozhodnuti své výhružky uskutečnit.
Stejně to funguje i v zaměstnání. Kolega nastoupil do nového zaměstnání. Měl tu v kanceláři "vtipálka" co mu ráno, než přišel, obracel klávesnici, židli, dával mu koš na stůl, atd. Asi třikrát to vydržel a po čtvrté za ním šel a že jestli to udělá ještě jednou, tak mu rozbije hubu. No a vzhledem k tomu, že na to vypadá, že by toho byl schopen, tak milý vtipálek od té doby dal pokoj. Výsledek? Vyřešeno.