Roman Vaněk: Superpotraviny jsou jen potraviny, často za super ceny

Tzv. superpotraviny, převážně v zahraniční pěstované a přes půl zeměkoule k nám dovážené, zasáhly do našich jídelníčků. Možná víc, než je zdrávo.

Někdo už bez chia pudinku nedá ani ránu, další sype goji do rýže i pudinku a ten třetí se vzteká, když mu dojde životabudič matcha tea. Jsou ale dovozové superpotraviny tím, co nám ve výživě chybělo, nebo je to jen další z módních vln, které mají jediný cíl – vyprázdnit naše kapsy?

Ing. Martin Hutař

Majitel a zakladatel společnosti PRO-BIO. Po čtyřiceti letech v Česku obnovil pěstování tradiční plodiny pšenice špaldy a dále na česká pole navrací původní, „zapomenuté“ obiloviny, jako jsou pohanka, červená čočka, jednozrnka, dvouzrnka, čirok či žlutý hrách. Jeho firma zaměstnává ve Starém Městě přes sto čtyřicet lidí, má roční obrat čtvrt miliardy. Provozuje tři mlýny, ve kterých zpracovává zrno jak klasických, tak bezlepkových plodin.

Jak se díváte na obrovský boom superpotravin?

Je to dobrý kšeft. Moc se mi to nelíbí. Potraviny, které tu rostou, jsou také superpotraviny a nemusí se vozit z Číny nebo Jižní Ameriky. Také obsahují řadu prospěšných látek a možná ještě víc než superpotraviny dovážené. Stále platí, že to, co se u nás vypěstuje, by se u nás mělo i sníst. Biopotraviny a ekozemědělství je moderní, ale superpotraviny jsou jen módní. Zajímavé jsou teď, ale za rok už být nemusí. Na druhou stranu je dobře, že se lidé zajímají o to, co jedí, takové to placebo, kdy lidé věří, že jim něco pomůže, je také nesmírně důležité.

Vy sám jíte nějaké zahraniční superfoods?

Doma mám quinou a chia semínka, ale spíš jsem si tyto potraviny koupil, abych věděl, jak chutnají. Ke snídani si do ovesných vloček přidám raději dýňová, lněná a slunečnicová semínka.

Které české superpotraviny byste mi k jídlu doporučil?

Špaldu, ale tu ryzí, základní, neprošlechtěnou, ideálně tu naši původní odrůdu Rubiotu. Pohanku, která obsahuje rutin, oves – nedoceněnou plodinu, která obsahuje řadu antioxidantů a tuků, červenou pšenici, kulinářsky nesmírně zajímavou plodinu. Z hlediska bílkovin je skvělá cizrna, hrách, čočka. Doporučil bych i ovoce a zeleninu, ale z ekologického zemědělství. A také potraviny, které prošly kvasným procesem, ať už jde o kváskový chleba, mléčné výrobky, vyzrálé maso, pickels nebo vyzrálý uherák ze Sasova, který prošel mléčným zráním.

Roman Vaněk

Šéf Pražského kulinářského institutu (PRAKUL), autor šesti knih včetně té nejnovější Velká kuchařka Čech a Moravy, kterou připravoval se svojí ženou Janou. Za svůj internetový pořad Peklo na talíři získal v roce 2014 Křišťálovou lupu. Od dubna téhož roku spustil zcela nový pořad Jídlo s.r.o., v němž nahlíží pod ruce výrobcům a zjišťuje, jak se vyrábějí potraviny prodávané v obchodech.

Jak se díváte na obrovský boom superpotravin?

Superpotraviny díky konjunktuře zažívají boom, neboť slova Bio, Organik, Low Fat, No Fat, Trans Fat, Fair Trade, Klasa a Zdravá potravina již přestávají stačit. Nemám nic proti superpotravinám. Nicméně jsou to stále jen potraviny, často však za super ceny.

Vy sám jíte nějaké zahraniční superfoods?

Pro mě superpotravina neexistuje. Je pro mne super se super vyváženě najíst, neboť pak neprudím své okolí, protože mám super náladu a to je přeci super. Slovo „superpotravina“ je vynikající marketingový nástroj určité skupiny lidí pro určitou skupinu lidí, která většinou nemá moc věcí na práci a snaží se žít, jak nejzdravěji mohou, ať to stojí kozla. A o to, že to stojí cokoliv, přeci jde.

Které české superpotraviny byste mi k jídlu doporučil?

Moje rada? Jíst pestrou čerstvou vyváženou stravu. Pak se bude každý cítit super.

Jana Florentýna Zatloukalová

Matka čtyř dětí a pěti kuchařských knih. Ta nejznámější nese jméno Kuchařka pro dceru, což je zároveň název jejího úspěšného kuchařského blogu plného rad, inspirací a nápadů nejen pro začínající kuchaře. Do nedávna vedla i vysněné bistro Florentýna, přispívá do časopisů FOOD, Gourmet či Zahrádkář.

Jak se díváte na obrovský boom superpotravin?

Ač současná doba fandí globálnějšímu myšlení i chování, v jídle pro mě stále platí, že našemu tělu je nejbližší strava, která vznikla z místních potravin. Žijeme v mírném podnebném pásu, podléháme vlivům ročních období, v zimě potřebujeme zahřát a doplnit vitaminy, v létě ochladit. Potraviny z dalších koutů světa jsou fajn zpestření, ale já osobně je nikdy nebudu brát jako základ stravy. Myslím si, že to nesvědčí ani našemu tělu, ani životnímu prostřední. A je jedno, jestli se to zrovna týká moderních superpotravin nebo čehokoli jiného.

Vy sama jíte nějaké zahraniční superfoods?

Češi obecně podlehli dojmu, že s českou kuchyní a s tím související životosprávou je něco špatně a je potřeba to razantně změnit. Důvodem je obvykle nespokojenost s váhou a počínající zdravotní problémy, jako jsou vysoký krevní tlak, náběh cukrovky, žaludeční a zažívací potíže. Někdo si pro změnu životního stylu utíká do obchodů se zdravou výživou a hledá alternativní, zdravější suroviny, někdo podléhá novým výživovým směrům, někdo vynechá lepek, další hledá pomoc v superpotravinách. Pro mě jako domácí kuchařku je však zdravé jídlo cokoli, co vzniklo z normálních, poctivých, potravinářským průmyslem nezničených potravin a co bylo v kuchyni zpracováno s náležitou úctou a péčí. Zakládám své každodenní vaření na čerstvé, sezónní zelenině, na dostatku přirozeného pohybu, jako je chůze, a věřím, že pohoda těla i duše s tím velmi souvisí. Nemyslím si, že zdravý životní styl vytrhne quinoa, bulgur nebo zmiňované superpotraviny. Pokud je zařadím na jídelníček, tak hlavně pro zpestření.

Které české superpotraviny byste mi k jídlu doporučila?

Když se podíváme na to, jaké suroviny z kategorie superpotravin nám naše luhy, háje, pole a zahrádky nabízejí, zjistíme, že jsou všude kolem a v každou roční dobu. Vždyť mezi superpotraviny se dá zařadit v podstatě všechna naše zelenina, všechno běžné i méně známé české ovoce, tuzemské ořechy, semínka v čele se slunečnicovými, konopnými, lněnými a dýňovými, běžně používané luštěniny, většina jedlých a hojně rozšířených bylinek ze zahrady i z lesa, včelí med nebo oleje lisované za studena. Když se nad tím člověk zamyslí, všechno to jsou běžné součásti normálního zdravého jídelníčku a není potřeba jim dávat speciální pojmenování.