Do první skupiny svátků celkem zřejmých lze zařadit Vánoce a Velikonoce. Tvrzení, že dobře víme, proč je slavíme, je v případě ateistů sice poněkud problematické, nicméně to děláme tak dlouho a tak tradičně, že se po důvodech slavení už ani neptáme.
Přečtěte si: Ztrácíme rituály a svátky
Proč například, ateisto, slavíš Vánoce?
Svátky s otazníkem
Je přece MDŽ!
Do druhé kategorie patří svátky, u kterých váháme, zda-li je vůbec máme slavit, anebo na ně pozapomínáme. Vzpomínám si, jak jsem kdysi pracoval v londýnském hotelu s mladým Italem.
Jmenoval se Giovanni a svým vztahem k ženám poněkud připomínal svého slavného jmenovce. Mezi mladými pokojskými k tomu nevynechal jedinou příležitost. Jednoho dne jsem si všiml, že každé z nich dává velkou pusu.
„To je v Itálii zvykem líbat holky na potkání?“ ptal jsem se. „Dneska je přece MDŽ!“ připomněl mi Giovanni svátek, o němž jsem si vždycky myslel, že přežívá jen v některých postkomunistických zemích. Příklad svátku, o kterém nevíme, co s ním.
Přínos nových svátků
A pak je zde třetí kategorie svátků: takových, které v naší společnosti chybějí, třebaže by pro ni jejich slavení mohlo být velkým přínosem. Navrhoval bych zařadit do kalendáře následující dvě slavnosti: Svátek dospělosti a Svátek rodiny.
První svátek by představoval moderní variantu prastarých rituálů dospělosti, po tisíciletí slavených v kmenových společenstvích. V naší společnosti existuje nanejvýš jakási ozvěna těchto rituálů v podobě předávání občanského průkazu občanům v den patnáctých narozenin. Účel Svátku dospělosti by byl zřejmý: vyjádřit přechod oslavence z dítěte v dospělého muže či ženu. Svátek by adeptovi umožnil uvědomit si a plně prožít onu důležitou skutečnost, že již přestal být dítětem.
Pevně daný věk a jasně stanovený rituál by navíc vytlačil nežádoucí alternativní „rituály“, kterými si svou dospělost dokazují zvláště chlapci. Mám na mysli cigarety, zběsilou jízdu na motorkách či nebezpečné sporty.
Kdybychom sečetli pouze všechny kuřáky, kteří se svým zlozvykem začali jenom proto, aby si připadali dospělí, a spočítali všechny zdravotní následky i ekonomické ztráty, které to přineslo jim i celé společnosti, došli bychom k jednoznačnému závěru, že jakýkoliv jiný symbol dospělosti, byť sebenákladnější, bude lepší variantou. Tím naznačuji, že ani velkých výloh spojených s řádnou oslavou Svátku dospělosti by nebylo třeba litovat.
Přečtěte si: Čeští muži mají svůj rituál dospělosti
Dnešní muž nemá oporu v generaci svých otců…
Svátek dospělosti
Zmínili jsme, že rituály oslavující přechod mladých lidí k mužství nebo ženství byly praktikovány již v kmenových společenstvích. Podobné rituály zná ale také židovská kultura v podobě svátků Bar Micva, praktikující katolíci zase mají biřmování – svátost křesťanské dospělosti.
Už jsem dospělá.
Stěží je lze ale považovat za plnohodnotnou náhradu hluboce prožívaných předkřesťanských rituálů dospělosti. I proto by se podoba rituálu puberty v moderní západní společnosti měla více podobat jim. Jak by obřad probíhal? Ve stanovený den (ať už by jím byly narozeniny, nebo by prostě uzrál pocit, že nastal ten pravý čas) děvče nebo chlapec opustí svůj domov v doprovodu příbuzných a dospělých přátel téhož pohlaví. Všichni by dorazili na předem připravené místo vhodné k soukromému obřadu.
Dospělí by obestoupili dítě v kruhu a každý by se mohl podělit o své zkušenosti s tím, co znamená být mužem nebo ženou. Starší dospělý by mohl přispět svými úvahami o hodnotě zásad, které zastával a které prověřil čas. Diskutovalo by se o tom, jak se mění tělo v pubertě, o morálních zásadách, o tom, jak jednat s druhými atd.
Družina se může rozhodnout i pro variantu strukturovanějšího obřadu. Při neformální verzi svátku by ale skupina jednoduše vzala s sebou děvče nebo chlapce na procházku do lesa a umožnila jim klást otázky ohledně dospělosti, na které se dosud zdráhali zeptat. Při volné a otevřené diskuzi dospívající pozná mnoho úhlů pohledu na to, co znamená být mužem nebo ženou. Pochopitelně v popředí zájmu dospívajícího bude sex, o němž by dospělí měli mluvit bez zbytečného studu jako o přirozené součásti života, která v sobě spojuje velké potěšení s morálním kodexem. Podobné rozhovory by určitě vyřešily různé problémy a spory, které se vztahují k aktuálním diskuzím o sexuální výchově.
Poté družina osob stejného pohlaví doprovodí oslavence do jeho domova, kde na něj již budou čekat přátelé a příbuzní opačného pohlaví, kteří pro dospívajícího mezitím připravili slavnostní večírek. Oslavenec bude přivítán v náručí osob opačného pohlaví a všichni společně oslaví zrození nového muže nebo ženy.
Od té chvíle bude celá společnost pohlížet na oslavence jako na dospělého.
Přečtěte si: Sex podle ministerstva
Příručka o sexuální výchově je pro mnohé lidi příliš otevřená a až vulgární.
Svátek rodiny
O významu Svátku rodiny nelze v dnešní době rozpadů rodin pochybovat. Svátek by byl oslavou rodinného společenství, stmeloval by rodinu a upevňoval pouto mezi rodiči a dětmi a jejich vzájemné přijetí.
Svátek rodiny by se slavil každoročně v pevně stanové datum a byl by mu vyhrazen celý den. Struktura oslavy by mohla zahrnovat obvyklé „slavnostní prvky“ známé z jiných svátků. Členové rodiny by si předávali vlastnoručně vyrobené dárky. Poté by se třeba seskupili do kruhu a v rámci speciálního rituálu by si navzájem odříkali verše vyjadřující respekt a ocenění všem v kruhu. Pokud se rodiče ještě nerozvedli, mohli by si v přítomnosti svých dětí znovu potvrdit své manželské sliby. Ze všech prvků, které dítě potřebuje pro své bezpečí, totiž žádný není tak klíčový, jako je spočinutí v pevném svazku mezi oběma rodiči, z jejichž vzájemné lásky plyne láska i pro dítě, která je silnější, než může poskytovat jen jeden dospělý. Slavnost by pokračovala rodinným výletem do parku, do lesa nebo třeba do zoo.
Nemůžeme ovšem zavírat oči před faktem, že žijeme v kultuře, kde každé druhé manželství končí rozvodem a kde zmínka o romantické lásce zní jako krutý výsměch. Rituál Svátku rodiny by přesto mohl být zachován i v rodině, kde je jen jeden rodič. V rozvedené rodině, kde to míra napětí mezi bývalými manžely dovolí, by se slavnosti zúčastnili i rodiče nežijící v domácnosti, aby dali najevo, že přijímají své děti, a potvrdili tak své pouto k potomkům, které kdysi zplodili ve vzájemné lásce.
Čtěte téma: Rozvody – mýty a fakta
Jsou Češi opravdu přeborníky v rozvodovosti? A jak je to s jinými tvrzeními ohledně manželství a rozvodů?
Návrat k umění svátečně prožít významné životní mezníky a s vděčností oslavit ty nejzákladnější lidské hodnoty, jako je rodina, v rámci slavností, které od věků ladily s přirozeností člověka, by se mohlo stát jedním z prostředků, jak odstranit bolestné rozpory, které vytváří naše doba: rozpor mezi naším tělem a myslí, mezi jedincem a jeho bližními, mezi lidstvem a světem přírody.
Jaké svátky mají podle vás smysl a nějaký význam? Navrhovali byste nějaké nové? Chybí nám rituály? Podělte se s námi o vaše názory k tématu.
Popis svátků inspirován knihami R. Stevense
ČLÁNKY DO MAILU