Vinařský fond před dobrými deseti lety zpopularizoval svátek sv. Martina, když začal nabízet první víno ročníku jako svatomartinské. Podařilo se mu tím obnovit i svatomartinské tradice. Zejména pak martinská posvícení s posvícenskou martinskou husou.
Tomu se samo sebou přizpůsobil i trh. Husy se k nám jednak dovážejí, ale hlavně se zase začínají v našich končinách chovat. Aktuálně tu máme čtyřicet osm hospodářství (nepočítaje chovatele pro soukromé účely) s dvaceti tisíci husami. Jaký je rozdíl mezi husou ze zahraničí a tou, která se chová u nás?
V Česku se husy chovají tradičním způsobem
Husy se v České republice chovají v přírodních podmínkách, buď na rybnících, tak jak je chová například Rybářství Hodonín, nebo na zelené pastvě, třeba v ovocných sadech, jako tak činí rodina Opatrných v Tovačově. „Dělával jsem prodejce zemědělské techniky a nebyl jsem moc spokojený. Takže když jsem přemýšlel o tom, jestli budu dalších dvacet, třicet let ohýbat před někým záda, nebo jestli se stanu hrdým sedlákem, rozhodl jsem se pro sedláctví. Ostatně náš rod je jedním z nejstarších českých selských rodů,“ hlásí se hrdě ke svému původu majitel Husí farmy Tovačov Zbyněk Opatrný.
Rozhodnutí chovat husy padlo před více než pěti lety a Zbyněk Opatrný dosud nelituje, i když to nemá snadné. S tisícovkou hus za plotem mu někteří sousedé příliš nepřejí. „Jediné řešení je nevšímat si toho,“ říká posmutněle a dodává: „Lidé se přestěhují na vesnici a očekávají klid a ticho, ale husy jsou prostě někdy hlučné, to je jejich přirozený projev. Navíc naše země patřila za první republiky k opravdu velkým producentům hus, každá chalupa, každý statek měl husy. Na vesnici bývaly dva až tři tisíce hus.“
Zahraniční husu, nebo tu českou?
Však ony se husy dříve také jedly třikrát do roka; bývala hodová husa, svatomartinská a štěpánská. Hlavně posledních deset let se husy pečou ve velkém hlavně na sv. Martina. „Z devadesáti procent chtějí zákazníci husy právě v tomto období. Každý rok počet zájemců o naše husy roste, z čehož mám velkou radost. Sám bych byl rád, kdyby husích farem napříč Českou republikou bylo mnohem víc, abychom mohli český trh zásobovat tuzemskými husami,“ říká Zbyněk Opatrný. Naráží tak na skutečnost, že nejsme v chovu hus soběstační a řadu „rychlených“ hus si sem dovážíme ze zahraničí.
„Jedná se zejména o husy mražené, které jsou chované obvykle v Maďarsku, občas v obchodě vidím husu z Německa. Rád bych podotkl, že husy, které jsou mražené ze zahraničí, jsou vykrmované opravdu jen osm, devět týdnů, kdy je růstová křivka nejvyšší,“ říká sedlák. A protože jsou dovozové husy chované v halách jako brojlerový typ, nemají přístup k zelené pastvě a také dosahují menší hmotnosti.
Zbyněk Opatrný, majitel Husí farmy Tovačov
Naproti tomu české husy jsou chované tradičním způsobem a mají přístup do volného výběhu. „Naše husy vykrmujeme pět měsíců v přirozených podmínkách, aby bylo dodrženo welfare,“ uvádí Zbyněk Opatrný. A když tradiční chov, tak i tradiční krmení. „Spolupracujeme s obchodním řetězcem Tesco, od kterého odebíráme přebytky ovoce, zeleniny, pečiva a krmíme ještě zelnými listy. Krmné směsi používáme jen prvních pár dní při výkrmu housat, kvůli bilanci vitamínů,“ upřesňuje majitel husí farmy a dodává: „U nás je husa krmená tak, jak se dělávalo dříve. Kvalita její výživy a životních podmínek je pak poznat na kvalitě masa.“
A benefity hus z českých luhů potvrzuje i Gabriela Dlouhá z Českomoravské drůbežářské unie: „Husí maso má tmavší barvu, je krátké, šťavnaté a velice jemné. K těmto parametrům nemáme v dovozových husách konkurenci.“
(Je to ostatně podobné jako u jiné drůbeže, u nás zejména hojně prodávaných kuřat. Přečtěte si popis odborníka, v čem všem se liší kuřata z velkochovu a menší farmy: „Místo kuřete kupujete jen živočišnou bílkovinu,“ říká muž, který má zkušenosti s různými typy chovů.)
Ani chlazená zahraniční husa není trhák
Zahraniční husy bývají na náš trh dodávány obvykle v zamraženém stavu, tím pádem nemáte ponětí, zda kupujete husu, která je v mrazáku měsíce, nebo dny. Což se následně odrazí na její dlouhé úpravě a tuhosti masa.
Husy v řetězcích ale bývají i chlazené. Avšak stejně jako se významně liší chov hus v zahraničí od toho našeho, tak se liší i chlazení hus (a drůbeže obecně). „Česká republika využívá k chlazení drůbeže výhradně vzduch, což nemůžeme říct o okolních zemích, které chladí drůbež vodou. Jde hlavně o Polsko,“ vysvětluje Gabriela Dlouhá. Při takovém zchlazování je drůbež chlazena jednou vodou, a proto zde vzniká vysoké riziko kontaminace, například bakteriemi salmonel. Odtud tedy zřejmě letošní rozsáhlé skandály s polskou chlazenou drůbeží.
Husu z Česka chceme stále víc
Podtrženo sečteno, nejlépe, i když ne nejlevněji, vychází koupě husy z českých chovů; a stále více lidí si to uvědomuje.
„Jezdí k nám stále více lidí, kteří vědí, zač platí, a jsou rádi, že si koupí českou produkci, naši husu. Jsem rád, že roste počet těch, kteří – stejně jako je to běžné třeba ve Švýcarsku – podporují tuzemské zemědělce,“ říká Zbyněk Opatrný. A právě proto se rozhodl, že své hospodaření rozšíří, aby měl pro zákazníky širší nabídku. „S manželkou jsme ještě zaměstnaní, ale do dvou, tří let se chceme plně věnovat jen našemu hospodářství. Zaměříme se ještě na volný chov různých druhů slepic, jejichž skořápky budou různě barevné. Byl bych rád, když lidé uvidí v obchodech vajíčka s různě barevnými skořápkami, aby věděli, že tohle jsou vejce od Opatrných. Do dvou, tří let chceme chovat deset tisíc slepic ve volném výběhu,“ nastiňuje své plány sedlák.
Odborná spolupráce:
Ing. Gabriela Dlouhá, Ph.D.
Předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie
Zbyněk Opatrný
Chovatel, majitel Husí farmy Tovačov
ČLÁNKY DO MAILU