Upřímně si neumím představit, jak může fungovat manželství, v němž jeden v Boha věří a druhý ne. Zdá se mi to natolik zásadní, že bych takovému vztahu moc šancí nedávala. Otázka výchovy dětí a jejich vedení či nevedení k víře to samozřejmě jen komplikuje.
V konkrétním příběhu vůbec nerozumím tomu, jak si mohl Richard nechat svoje námitky tak dlouho pro sebe. A zajímalo by mě, jestli takhle "řeší", čili neřeší i jiné problémy ve vztahu se svou ženou.