Má máti po revoluci konvertovala na víru. Nejdřív to byla nějaká sekta a dost jsme o ni bojovali, resp. tehdá otec, aby se od nich dala k někomu umírněnějšímu. To se tehdy projevovalo tím že mému novorozenému bratrovi, ještě jako kojenci přikládala ruce na hlavičku a nosila ho jejich pastorovi aby mu přikládal ruce na hlavu za modlení - to proto aby ho zbavila rýmy. Nebýt zásahu otce který ji přes protesty dovlekl k doktorce a ta nenasadila normální léčbu, kdo ví jak by to dopadlo. Od té doby má bráška lebku na jedné straně víc zploštělou, protože pořád ležel s otočenou hlavou na jednu stranu, jak měl ucpaný nos a musel dýchat. Tohle jí nikdy nezapomenu.
Za ta léta si to nějak sedlo. Máti na domácnost nepřispívá, většinu peněz co si vydělá si nechá, a domácích prací také moc nezastane protože je většinu času pryč se svými souvěrci. Sem tam cesta na nábožná místa, občas přijede její přítelkyně nebo nějaký cizinec studující víru do jejího volného bytu a oxiduje tam zdarma než se nějak zbaví. Občas přemýšlí co mohl znamenat sen který zrovna měla, a překope podle toho celý den. Nejí vepřové, všude možně má bible, staré nové zákony, studuje hebrejštinu.
Zvykl jsem si dívat se na ni jako na nemocnou, trochu jakoby nesvéprávnou. Vím že se na ni už nemohu spolehnout, že jí občas rupne v bedně a člověka svým způsobem nečekaně podrazí. Totiž, my jako rodina jsme až druzí v pořadí, dřív je víra/náboženství/společenství/pastor - nevím přesně co, ale není to normální církev, proti které sama dost brojí a katolíky nesnáší. A toto je to nejhorší, je to jako TSR vir, který 99% procent času spí a nechá ji říkat že rodina vše, ale v 1% dostane přednost dogma.
Čekat od ní nemohu nic dobrého, na druhou stranu pořád jsem ji nezatratil a svůj ateismus/agnosticismus jí nenutím, byť jsem přečkal několik citově zákeřných útoků na své přesvědčení. S lety její agresivita trochu vyprchala, a já se osobně řídím heslem, které jsem kdysi slyšel v jednom filmu - rodina je tehdy když nikdo z ní není ponechán svému osudu sám napospas.
To jen tak odbočkou k tématu. Dotyčnému z článku bych poradil pokud nechce dětem zkazit život rozvodem, úplným vymytím mozku a ztratit je úplně, nesmí přestat působit opačným vlivem, který ale nesmí být negativní. Musí jim ukázat i svůj pohled na svět, co je správné a co ne a proč podle něj, a pokud děti nebudou úplně blbé tak si vyberou samy, koneckonců i česká škola je zformuje (je třeba aby nebyla církevní). Kostely potom budou brány jako nutná otrava, což taky jsou. Holky jsou v tomto ale bohužel trochu více podléhající stádním vlivům církve.
A všem ostatním, věřící nevadí, ale fanatik ano a někdy je těžké je poznat, tiché ženské jsou v tomto ohledu někdy nejhorší. Kdokoli kdo chodí pravidelně do kostela pravděpodobně nikdy vás jako partnera nepředřadí před víru, i když budete sebeslušnější.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek. A Alder ať si políbí.