,,Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. '' rikal Jezis svym bratrum.
Ale problém byl spíš to, že si MYSLEL že svět usvědčuje z nějakých, dle jeho přesvědčení zlých, skutků, a ještě to tomu světu chtěl říkat do očí.
Myslím že nezanedbatelné procento věřících opravdu chce primárně do ráje, to "žití čistým životem" nejen že sami ze sebe nechtějí, resp. bez kazatele by je tak žít ani nenapadlo, ale hlavně tak vůbec nežijí, je to jen formalita kterou poslouchají, možná považují za svůj ideál, ale nechovají se podle toho a tohoto "ideálu" nedosahují. Své hříchy zamlčují, zlehčují, ignorují... Věřící jsou svým chováním i přesvědčením úplně stejně špatní lidé jako všichni ostatní. A těch dobrých se sice také najde pár, ale jak mezi věřícími, tak nevěřícími.
Řada věřících chodí do kostela prostě proto, že u nich byl vybudován (například jako v článku matkou) určitý návyk, a protože upuštění od víry věřící trastají a neodpouštějí, nemá možnost úniku. Jistě, není to tak nemožné jako v nějakých sektách, ale rohodně je to obtížné, podobně jako přestat kouřit. Vliv okolí, zejména vliv lidí "kteří to s vámi myslí dobře" je všudypřítomný. Už Ježíš to s lidma myslel dobře, a jak to dopadlo. Vysedávaj o svátcích kostelích a věří, že půjdou do nebe. Svatá prostoto.