Dodnes slýcháme (marx-feministický) názor, že mužské elity uchvátily moc a potlačily ostatní sepsáním písem, kterým přisoudily božský původ a autoritu.
Nicméně když se podíváme na prominentní zástupce těchto elit, indické bráhmany, toto tvrzení nedává smysl. Védská písma, zvláště dharma šástry, omezují bráhmany nejvíce ze všech varen. Celý jejich život je plný pravidel a rituálů, s téměř žádným časem, aby si své 'uchvácené moci a požitky' užili. Proč by vymýšleli něco, co by jejich život učinilo natolik složitým a strohým? Na druhé straně, ženské povinnosti jsou pečovat o rodinu výměnou za zbožné a duchovní zásluhy sdílené s manželem. To on musí 'pracovat za dva'. Pro ženu docela výhodná dohoda. Nicméně když je cíl života předefinován jako hmotné uspokojení smyslů, vypadá to jako přísné omezení žen. Výsledkem jsou přepracované (v práci a doma) a špatně placené ženy náchylné k rozvodu. To je naše dnešní situace, hlavně na Západě.
Pokrok můžeme porovnávat jen u těch artefaktů a zpráv, které se dochovaly. Zřejmě se shodneme na tom, že 500x pomalejší vrtáky než ty používané ve starém Egyptě (podle výpočtu Chrise Dunna z firmy Danville Metal Stamping) svědčí o naší menší pokročilosti, že stavět pomocí mechaniky a hydrauliky je méně pokročilé než pomocí antigravitace, že budovat mezikontinentální tunely je mimo naše možnosti, tak jako replikovat např. známou křišťálovou lebku, že první satelit jsme vypustili teprve před nějakými 50 lety, že cesty na jiné planety nám činí velké potíže, o stavění na nich ani nemluvě, atd. Nechť ale každý posoudí sám, těch příkladů je spousta.