V článku to přímo není, ale vzhledem ke kořenům manželky se dá předpokládat, že se brali v kostele. No a součástí svatby v kostele je i závazek rodičů vychovávat své děti k víře v Boha (jinak se můžou vzít na radnici). Tak nevím čemu se diví.
A druhá poznámka. Článek je napsán tak, že normální je nevěřit a pokud někdo vede dítě k víře cpe mu něco navíc. Proč by to nebylo obráceně: normální je věřit a "vnucovat" dítěti, že Bůh není atd je něco navíc.
Na závěr snad jen to, že představa, že dítěti nebudu nic říkat a vnucovat, aby se pak mohlo rozhodnout je nesmyslná. Žádný nezaujatý postoj neexistuje. Ten ateista má také nějakou představu o životě a nějaké hodnoty, které dítěti předává a tím ho ovlivňuje úplně stejně jako věřící.