Upřímně si neumím představit, jak může fungovat manželství, v němž jeden v Boha věří a druhý ne. Zdá se mi to natolik zásadní, že bych takovému vztahu moc šancí nedávala. Otázka výchovy dětí a jejich vedení či nevedení k víře to samozřejmě jen komplikuje.
V konkrétním příběhu vůbec nerozumím tomu, jak si mohl Richard nechat svoje námitky tak dlouho pro sebe. A zajímalo by mě, jestli takhle "řeší", čili neřeší i jiné problémy ve vztahu se svou ženou.
Já v tom nevidím problém, tedy do té doby, dokud je pár agnostik/věřící, atheista/agnostik. Pokud je to fanatický věřící a militantní atheista, tak to samozřejmě problém je.
Jsem ateista prakticky od svých pěti let. Několikrát jsem musel v životě řešit, zda tolerovat, že potenciální partnerka je věřící; vždy jsem se rozhodl pro NE a dobře jsem udělal! Pokud nejste věřící a nechcete mít ze života peklo, neberte si věřícího pratnera!
ČLÁNKY DO MAILU