Syndrom MBA

Snem každého lékaře je vymyslet nový syndrom. Jeden už na kontě mám: Syndrom Open Space (SOS). Podrobně jsem ho popsal a publikoval koncem roku 2008. Jde o řadu zdravotních potíží, způsobených pobytem v uzavřených a klimatizovaných kancelářských prostorách. (Ukazuje se, že lidí trpících syndromem open space přibývá. Někomu tyto kanceláře vyhovují, jinému škodí na zdraví.)

Dnes se hlásím k autorství dalšího: Syndromu Master of Business Administration (MBA). Jeho český ekvivalent neexistuje. Pacienta se proto doporučuje oslovovat řediteli. Má podobné projevy jako SOS.

Postižení se vyznačují používáním vybraných značek aut, mobilů a oblečení. Dominantním příznakem je posedlost vlastněním a růstem, při současné ztrátě schopnosti mít rád a žít. Pan Karel je toho názorným příkladem.

Bušení srdce, brnění, průjmy… v čem je problém?

Když pod okny zaparkovalo luxusní BMW s tónovanými skly a řidičem, bylo jasné, že půjde o těžký případ. Z auta se vypotácel bledý muž v luxusním obleku, s luxusním mobilem, naslouchátko za uchem. Mobil vypnul až na moji žádost, s očividnou nechutí.

Karlovi je necelých čtyřicet a ještě před dvěma lety lékaře nepotřeboval. Pak přišel zlom. V noci ho začaly budit záchvaty bušení srdce. Vyděsilo ho to. Sehnat lékaře pro něj nebyl problém. Karel podniká ve farmacii, realizuje zakázky v řádech stovek miliónů, s řediteli nemocnic a přednosty klinik si tyká. Stačilo zavolat šéfovi kardiologie a týž den se roztočil kolotoč vyšetření: EKG, zátěžový test, ultrazvuk, celodenní monitorování srdce Holterem. Nic se nenašlo. To ho vyděsilo ještě víc. Léky nezabíraly, proto mu pan profesor provedl operační protětí nervů na srdci – ablaci. Bezvýsledně.

K bušení srdce se přidalo brnění rukou a nohou, rozostřené vidění. V hrůze z roztroušené sklerózy sedl k počítači a začal studovat její příznaky (prvním projevem roztroušené sklerózy bývá brnění končetin). Většinu jich na sobě našel. Následoval telefonát přednostovi neurologie a stejný průběh: cétečko, magnetická rezonance, EEG, lumbální punkce. Zase nic.

Stejně tak gastroskopie, sono břicha a kolonoskopie nevysvětlily příčinu průjmů. Aby toho nebylo dost, začaly Karla trápit záněty dutin. Absolvoval punkce, skoro tři měsíce bral antibiotika. Marně. Během dvou let obešel kardiologa, alergologa, imunologa, neurologa, gastroenterologa, očního a krčaře. Objektivní nález, který by jeho potíže vysvětloval, se nenašel. Zbyla psychiatrie. Přednosta kliniky mu bez dlouhého vyptávání předepsal úplně nové antidepresivum. Ulevilo jen na chvíli.

Objektivně zdráv

Karla jsem prohlédl, poslechl srdce, plíce, nechal udělat pár dřepů. Nic pozoruhodného jsem na něm nenašel. Je objektivně zdravý, ale přitom je mu pořád zle. Co nedokáží odhalit nejdokonalejší vyšetření, je potřeba hledat v pacientově životě.

Karel pracuje dvanáct i čtrnáct hodin denně, v obrovském stresu. Nároky klientů, velká zodpovědnost, velké zakázky, velké peníze, krátké termíny. Mobil nevypíná ani doma, ani v noci. Práce ho moc baví. Firma je jeho dítě. Těší ho, jak zvyšuje obrat a růst. Je mistrem byznysu, ale nestíhá žít. Manželka už mu pohrozila rozvodem. Na sport a koníčky rezignoval. Nezná víkendy, dva roky neměl dovolenou. Když jsem se ho zeptal, u čeho se nejlépe uvolní, rozzářily se mu oči. „V autě. V Německu jsem z něj dostal dvě stě padesát, u nás zatím jen dvě stě kilometrů za hodinu!“ řekl s bezelstností malého kluka.

Těžký případ

Trpí těžkým syndromem MBA. Chtěl by žít stejně a přitom být zdravý. Ode mne čekal, že to zařídím. Rychle jsem ho vyvedl z omylu. Vysvětlil, že brnění rukou a nohou je důsledkem napětí, v němž žije. Stres oslabuje imunitu a vede k zánětům dutin.

Přihodil jsem pár přísloví: „Srdce se mu z toho rozbušilo… Žije životem k posrání“. Vůbec ho to nepobavilo. Když jsem mu nabídl psychologa, který by mu pomohl uspořádat si život, podíval se na hodinky a prohlásil, že ho čeká důležité jednání. Nestíhá.

Do závěrečné zprávy jsem mu ještě stačil okopíroval slova Dalajlámy: „Lidé obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti, a tak nežijí ani v přítomnosti ani v budoucnosti. A žijí tak, jako by neměli nikdy zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili.“ Tady je medicína bezmocná. Snad to pochopí dřív, než se úplně zničí.