Syndrom mrzutého muže a další splašené emoce

Slovo emoce pochází z latinského emoveo. Jedním z jeho významů je „otřásám“. Emoční otřesy bývají značné. Klasik české psychiatrie profesor Vladimír Vondráček dí: „Bez některých emocí by život nestál za to, aby byl žit, a některé emoce vedou k tomu, že člověk život odhazuje.“

Máte-li pocit, že „cit“ vaší převládající emoce nestojí za nic, nezoufejte. Citovaný pan profesor konstatuje: „Neplatí ´cogito ergo sum´, neb lidé stižení nihilistickým bludem mají pocit, že nejsou. Subjektivním kritériem existence je ´patior ergo sum´. Kdo trpí, cítí, že existuje.“

Do třetice Vondráčkova odpověď na otázku: Jak lidi k něčemu strhnout? „Nejlépe sliby, nadějí na šťastné emoce… Šťastný člověk je většinou hodný člověk, nešťastný člověk má spíše sklon být zlý.“

Velmi laicky řečeno přiměřené emoce jsou „tak akorát“, a to jak co do intenzity, tak i co do délky trvání. I když vás afekt coby reakce na výrazně emotivní podnět vypění do poslední mydlinky, může být ještě v normě.

To bylo v afektu, to neplatí

Afekt je porušení duševní rovnováhy a jednotlivé afekty patří ke stavebním kamenům našeho dlouhodobého „vyladění“. V osobnostních sférách hysteroidních bývají časté:

Emoční labilita: Rychlé vznikání, vybavování a střídání emočních vzpomínek či průběžných podnětů a vjemů. Dále neschopnost zadržet, ovládnout projevy citu i na banální podněty. Smích i pláč je tu v jedné krabičce.

Tzv. patický afekt vzniká za předpokladu náhle vzniklé, nepřiměřeně silné emoce. Trvá sekundy, maximálně minuty a neodpovídá chování, jež u postiženého známe.

Raptus je náhle vzniklý, krátce trvající a s neobyčejnou silou probíhající pohybový projev. Může vést k útěku, útoku či pokusu o sebevraždu nebo sebezmrzačení. Vždy bez skutečného, odpovídajícího motivu ve vnitřním prostředí. Je provázen prudkým afektem strachu, vzteku či úzkosti. Vzniká z předchozího stavu snížené motoriky.

Afektivní stupor je „blesk z čistého nebe“ nebo „solný sloup“. Náhlá zástava všech obvyklých projevů činnosti, včetně psychické. Je to důsledek nečekané, obvykle velmi negativní informace či prožitku. Tehdy „nemáme slov ani gest“. Může být i reakcí na náhlý nával štěstí.

Afektivní útlum je možno nazvat i útlumem po určitou dobu ochranným. V nebezpečné, tragické, mimořádně náročné a nečekané situaci jednáme naprosto klidně a racionálně. I když jsme se třeba s ničím podobným doposud nesetkali, chováme s nadhledem profesionála (hasiče, policisty, záchranáře). Po odeznění nebezpečí se mohou objevit výrazné, předtím jakoby zcela potlačené záporné afekty.

Paroxysmální afekt: Bývá to náhlý záchvat strachu bez zjevné, aktuální příčiny. Může trvat hodiny i déle.

Nálady „pod psa“

Depresivní – melancholická nálada představuje chorobný a většinou i dlouhodobý pokles sebevědomí a sebedůvěry. Je doprovázený pocity sklíčenosti, beznaděje, bezútěšnosti. Naučená bezmocnost s úbytkem osobních snah, zájmů, cílů a činorodosti. Nálada je prakticky neodklonitelná. Pozitivní vlivy, informace, podněty jsou vnímány jako nedostatečné a přechodné. Postižený vyhledává samotu. Obvykle dochází nejen ke snížení pracovního, ale i s předchozími zájmy spojeného výkonu včetně neschopnosti pracovat pravidelně. Časté jsou sebevražedné tendence.

Pravý, byť velmi problémový opak výše popsaného je nálada expanzivní, hypomanická, manická: Dlouhodobě je chorobně zesílený pocit sebedůvěry, sebevědomí, zdraví, výkonnosti a tělesné odolnosti. Chybí morální nebo i jiné zábrany. Typická je netrpělivost, neschopnost rozmyslet si věci předem. Nálada je neodklonitelná. Postižený nemá na své chování náhled chorobnosti.

Ve variantě zvané nálada rezonantní je typická zvýšená vztahovačnost a pohotovost ke zlobným afektům. Jsou vyvolány bez podstatného důvodu, někdy zcela bezdůvodně. Vůči druhým se takový člověk chová nevlídně, není schopen se do jejich problémů vcítit ani jim přiměřenou dobu naslouchat.

Syndrom mrzutého muže

Prvky všech výše uvedených nálad s výraznějšími negativními prožitky i projevy se alespoň v náznaku objevují u „nemoci otrávených gentlemanů“ s názvem syndrom mrzutého muže.

Jde o stav charakterizovaný podrážděním a nespokojeností, byť rozličné intenzity. Typický, ale ne výlučný je střední věk postiženého. Někdy bývá souvislost s tzv. mužskou menopausou. Dotyčnému se není možno zavděčit, zvláště pokud s ním žijete v partnerském vztahu. Partnerkou bývá muž na jedné straně zvýšeně zranitelný. Na straně druhé se k ní chová odtažitě, bývá sarkastický.

Svým způsobem připomíná dikobraza – ostré bodce a velmi jemná kůže. Má sklon k výčitkám, snadno se urazí. Připadá si nedoceněný. Žena ho obvykle vnímá jako deprimovaného, otráveného, vznětlivého, nekomunikativního. Muž se poměrně často uchyluje k uraženému mlčení nebo výhradně k lakonickému hovoru o základních „technických“ věcech v domácnosti. Mimo podrážděné mlčení mívá sklon partnerku trestat omezením tzv. penězotoku. Tj. má sklon k finančním restrikcím. Nerad se zpovídá, velmi nerad hovoří o sobě.

Vývoj partnerství s mrzoutem očima ženy má následující milníky: Zvýšená kritičnost – degradující projevy připomínající pohrdání – snaha nachytat protějšek při nějaké chybě a tu zdůraznit – omezit emoční projevy, eventuálně je projevovat mimo rodinu.

V poněkud méně vyhraněné podobě existuje i syndrom otrávené ženy. O tom někdy příště.